Belgie má nové prvenství: eutanazie vězně

Belgie je bezpochyby místem pro kreativní aplikaci uzákoněné eutanazie. V loňském roce belgičtí transplantační chirurgové přiznali, že získali orgány od čtyř lidí, kteří dobrovolně podstoupili eutanazii. Nyní se zdá, že jeden vězeň odsouzený za znásilnění a vraždu již zemřel po dobrovolné eutanazii a další o ni požádal.

Muž označovaný jako Frank V. D. B., který strávil 20 let ve vězení za dvě vraždy a znásilnění, nedávno zemřel. Datum úmrtí není ze zpráv medií jasné, ale k eutanazii došlo mimo věznici. Tato skutečnost vešla ve známost pouze proto, že se o ní zmínil jeden z politiků, senátor Louis Ide, který si stěžoval na nedostatek sociálních služeb v belgických věznicích. Pravděpodobně byl informován některým pracovníkem věznice.

Případ vyvolal polemiku v belgických mediích - ne kvůli eutanazii, ale kvůli porušení vězňova práva na soukromí. Všechny podmínky pro eutanazii stanovené v Belgii byly pečlivě splněny: vězeň trpěl smrtelným onemocněním, opakovaně žádal o smrt a tři lékaři nezávisle schválili jeho žádost.

Ředitel belgické vězeňské služby bránil systém před Ideho kritikou. „Zaměstnanci věznice se snaží a tvrdě pracují. Ale je téměř nemožné, aby dva lidé zvládli řádnou péči o vězně. To je problém v mnoha věznicích,“ řekl mediím Francis Van Mol.

Další vězeň, který je ve vězení za dvě vraždy již 27 let, také požádal o eutanazii. Jeho žádost zatím ještě nebyla schválena.

Před několika lety byl zesměšňován australský aktivista Dr. Philip Nitschke, když řekl, že eutanazie je možná „poslední hranicí v reformě vězeňství“. Ale události v Belgii patrně dávají za pravdu tomu, co se tehdy zdálo jako absurdní předpověď.

Jedním z nejtemnějších aspektů této zprávy je její utajování. Mezi lety 2005 a 2009 zemřeli čtyři lidé a darovali své orgány, ale zpráva o tom se objevila až v roce 2011. Co ještě se od té doby odehrálo? Ví to někdo? Je nepravděpodobné, že by se tato praxe zastavila. A stejně tak zpráva o smrti vězně vyšla na světlo jen proto, že to kdosi prozradil politikovi.

**Eutanazie vězně – to je alarmující vývoj. Belgie zrušila trest smrti i za ty nejstrašnější zločiny, ale uzákonila eutanazii, takže vězeň může zemřít i za relativně lehčí zločin. Je pravda, že existují určitá bezpečnostní opatření: pacient musí trpět „soustavnou a nesnesitelnou fyzickou nebo psychickou bolestí“ v důsledku nehody nebo nevyléčitelné nemoci, musí o eutanazii žádat opakovaně a žádost musí schválit dva nebo tři lékaři.**

Ale i kdyby tato kritéria byla vhodná pro běžné občany, pro vězně jsou prostě absurdní. Vězni jsou psychicky zranitelní. Pro některé z nich je již samotné uvěznění zdrojem soustavné a nesnesitelné psychické bolesti. Bezpochyby jsou břemenem, kterého se stát rád zbaví. Často nemají žádné přátele a jsou na světě sami. Mnohdy je na ně vyvíjen ohromný tlak, aby se podřídili normám stanoveným jinými vězni. Posedlost eutanazií se může ve vězení snadno rozšířit. Vzpomínáte si na hladovku, kterou v roce 1981 drželi členové IRA v Severním Irsku? Deset lidí zemřelo ve zhruba týdenních intervalech. Byl to mimořádný případ, ale podobné sebevraždy jsou vážným rizikem v každém vězení.

Je známo jen málo informací o eutanazii v Belgii, ale obavy jejích kritiků dávají těmto zprávám za pravdu. Mocní mají prospěch ze smrti slabých a bezmocných.