11.10.2012, CatholicCulture
„Církev v Americe, včetně katolických charit, dnes čelí výzvám, které ohrožují dědictví, jež nám předaly předchozí generace,“ řekl guinejský rodák kardinál Robert Sarah ve svém proslovu z 1. října. **„Doba, ve které žijeme, se vyznačuje agresivním sekularismem, jenž se snaží vytěsnit roli náboženství z veřejného života, a v důsledku toho utvářet kulturu bez Boha, kde každý může žít bez zákona pravdy a lásky, který Stvořitel vtiskl do srdce každé lidské bytosti. Sekularismus se snaží nahradit Boha a Boží zákon osobními názory, ideologiemi, požitky a potřebami. Bude-li odstraněn Bůh, pak bude následovat jen degradace a utrpení.“**
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Kardinál Sarah dodal: V této nové a obtížné situaci musíme rozpoznávat důležité otázky po smyslu utrpení a života. Z toho důvodu musíme být schopni dát vyčerpávající odpověď. Zejména se cítíme být vedeni zásadou víry, která platí nejen pro naši práci „ad extra“, ale také uvnitř („ad intra“) našich organizací: chránit život od jeho počátku až do jeho přirozeného konce…
Z čistě lidského hlediska si můžeme myslet, že nám tato obtížná situace brání svobodně realizovat poslání církevní charity. Naopak, jsem přesvědčen, že taková doba a neobvyklé okolnosti nám poskytují výjimečnou příležitost navrátit se ke kořenům naší katolické identity… Naše katolické kořeny se pro vás stanou zdrojem obnovy a pomohou vám znovu objevit a ocenit tento velký poklad, kterým je naše katolická víra a tradice.
Kardinál Sarah, který sehrál významnou roli při prohlubování katolické identity Caritas Internationalis, během svého příspěvku o „základní charakteristice křesťanské charity“ hovořil rovněž o vztahu mezi charitou a evangelizací. Můžeme začít jednoduchou otázkou: Jaká je souvislost mezi naší charitativní činností a evangelizací? Je-li naše charitativní činnost církevní činností, pak je samozřejmě prostoupena evangeliem.
Jak můžeme v našich organizacích evangelizovat sebe navzájem a umožnit evangeliu, aby pronikalo našimi pocity a myšlenkami tak, že naše práce bude zjevovat Boha, který nás povolal? Co můžeme v našich organizacích udělat, aby se propojila charita a evangelizace v životě těch, kteří s námi spolupracují? I naše organizace by měly přijmout pastorační priority nové evangelizace, neboť se jedná o církevní subjekty.
Dalším aspektem církevního charakteru je spojení s pastýři církve. Každá katolická charitativní práce by měla fungovat přesně v rámci poslání a struktury místní diecéze, se zvláštním ohledem na roli biskupa. Toto církevní společenství je pro naši misi nezbytné. Spojení s církví a jejím globálním posláním by v souvislosti s problémy, kterým čelíme, nemělo být vnímáno jako překážka nebo omezení, ale jako podmínka pro to, aby naše činnost mohla být řádně uskutečňována a plně chápána.
„Žít věrně s naším křesťanským dědictvím v této těžké době je samo o sobě výzvou,“ dodal na závěr. „Ale naše katolická identita může být také skutečně ,branou‘ k obnově a jistou cestou k tomu, aby naše charitativní činnost nesla trvalé ovoce.“
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.