27.10.2012, CIN
Půlhodinový rozhovor proběhl v souvislosti s návštěvou iniciovanou papežskou nadací Pomoc církvi v nouzi (ACN).
Kardinál sdělil, kolik věřících emigrovalo z Bosny a Hercegoviny, a uvedl, že počet katolíků se od války, která zuřila před dvaceti lety, snížil téměř na polovinu.**
V současné době činí počet katolíků přibližně 440 tisíc.
Kardinál Puljic dále vysvětlil, že o diskriminaci rovněž jasně svědčí skutečnost, že státní orgány běžně vydávají povolení k výstavbě mešit, jejichž počet se v posledních několika desetiletích v samotném Sarajevu zvýšil o několik desítek, zatímco on čekal na povolení stavby malého kostela 13 let.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Kardinál také uvedl, že když měl stát vrátit církevní budovy, byla snaha církve mařena, ačkoli soud pro lidská práva ve Štrasburku v jednom případě vynesl rozsudek ve prospěch církve v Bosně a Hercegovině.
Daytonská dohoda, která ukončila válku, nepřinesla stabilitu a rozhodně ani stejná práva pro všechny. Kardinál řekl, že desítky tisíc uprchlíků stále čekají na příležitost k návratu.
Ale i navzdory diskriminaci katolíků katolická církev neustále usiluje o usmíření s ostatními dvěma skupinami, s muslimy a pravoslavnými, uvedl kardinál.
Předseda Evropské rady van Rompuy poděkoval kardinálovi za jeho upřímná slova. Věří, že „jedinou cestou z krize je evropská perspektiva“.
Zdůraznil, že by to vedlo k lepší zákonnosti, stabilitě a odstranění diskriminace. K tomu, aby se Bosna a Hercegovina přiblížila Evropskému společenství a získala status kandidátské země, by musela splňovat alespoň nezbytné požadavky na právní stát, lidská práva a demokracii.
Kardinál poznamenal, že doba není neomezená. Uvedl, že dochází k určité radikalizaci, která jej znepokojuje. Připomněl, jak bosenský lid ve středověku žádal evropské mocnosti o pomoc proti osmanským Turkům.
Tyto prosby však nepřinesly žádané ovoce a Bosňané pak byli po staletí utlačováni. Van Rompuy opakoval, že „jediná cesta či budoucnost Bosny a Hercegoviny vede do Evropy, konkrétně k integraci do EU“. To je podle jeho názoru důvodem k naději.
Setkání s předsedou Evropské rady bylo začátkem řady rozhovorů s poslanci EU a vysoce postavenými členy Evropské komise, s nimiž kardinál hovořil rovněž o možnosti poskytování podpory konkrétních projektů usmíření.
Toto byl třetí program návštěv význačných biskupů z krizových oblastí v Bruselu, organizovaný prostřednictvím ACN. Jejich cílem je to, aby očití svědci mohli evropským politikům podat autentické zprávy o pronásledování křesťanů nebo jejich diskriminaci.
Při předchozích návštěvách hovořili o situaci ve svých zemích biskupové z Iráku a Pákistánu. Tentokrát se jednalo o oblast v samotné Evropě.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.