Severní Korea – země mučedníků

21.11.2012, Kathnet

V severokorejské provincii Jižní Hamgjong se na ploše ca 375 km² nachází trestní tábor číslo 15, jeden ze šesti internačních resp. pracovních táborů pro politické vězně. Komplex sestává ze tří převýchovných táborů po 15 tisíc vězňů, kteří jsou odsouzeni k dlouhým trestům, a dvou trestních kolonií po 30 tisících usedlíků: ti jsou internováni na doživotí, aby byli zcela vyloučeni ze společnosti. Vězni nemuseli nutně spáchat něco konkrétního; řada jich byla uvězněna prostě proto, že jsou křesťané** – jde o muže, ženy, děti i staré lidi. Celé rodiny tu žijí a umírají za elektrickým a ostnatým oplocením vysokým 3–4 metry, střeženým více než tisícem vojáků se psy. Panují tu katastrofální hygienické podmínky a stálý hlad. Vězni pracují v lomech a dolech a jsou biti. Mučení je na denním pořádku, pokus o útěk se trestá smrtí. Dochází tu k tajným popravám, znásilněním, nuceným potratům a k „lékařským“ pokusům. S křesťany se zachází zvláště krutě, v podstatě nemají právo na život. Náboženskou svobodu přitom zaručuje ústava, ale tato svoboda je omezena u těch, kdo ohrožují stát.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Severní Korea je jedním z mála komunistických režimů, které ještě přežívají. Zatímco jiné komunistické režimy pronásledovaly křesťany z politicko-ideologických důvodů, vytvořil Kim Il-sung ideologii čučche, která spojuje buddhismus, maoismus a stalinismus a usiluje o absolutní politickou, hospodářskou a vojenskou samostatnost, což způsobuje naprosté odříznutí země od okolního světa. Režim udává počet 15 tisíc křesťanů, z toho 10 tisíc protestantů, ale jen v trestních táborech se jich nachází asi 40 tisíc. Za vlády Kim Il-sunga byly zničeny všechny kostely, většina kněží a řeholníků byla popravena nebo zemřela v táborech.

V Pchjongjangu jsou čtyři kostely, dva protestantské, jeden katolický a jeden rusko-pravoslavný. Zde se provozují napodobené bohoslužby vedené údajnými „duchovními“, kteří duchovními nejsou, a navštěvované „křesťany“, kteří jsou za účast placeni. Pro cizince, jichž navštěvuje Severní Koreu jen málo, se předvádí propagandistická show, jež zahrnuje pochvalné písně na komunistickou stranu, ale skutečná víra je stažena do podzemí. Například křesťanka Ri Hjon-ok byla 16. června 2009 popravena za šíření Bible, její manžel a děti byli odvezeni do trestního tábora. Obyvatelé benediktinského opatství Tokwon a benediktinského převorství Wonsan byli v letech 1949-1952 buď zavražděni nebo zemřeli v trestních táborech; 10. května 2007 byl zahájen proces blahoslavení těchto 36 mučedníků.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.