19.12.2012, CNA
„Církevní charitativní práce je přímo vázána na naši lásku k Bohu,“ řekl Don Clemmer, zástupce ředitele pro styk s médii při biskupské konferenci USA.**
Láska k Bohu a láska k bližnímu jsou vzájemně propojeny, řekl Clemmer agentuře CNA. Poznamenal, že toto téma, zdůrazněné v novém apoštolském listu papeže Benedikta XVI., je přítomno také v jeho encyklice z roku 2005 „Deus caritas est“.
Papež ve svém nedávném poselství vysvětluje, že katolické charitativní organizace nesmějí být „jen další formou organizované sociální pomoci“, ale že charita musí „projevovat skutečnou lásku k lidem, lásku oživovanou osobním setkáním s Kristem“.
„Motu proprio“, dokument psaný a vydaný z vlastní iniciativy papeže a zveřejněný 1. prosince, uvádí nová pravidla pro organizaci církevních charitativních agentur.
Práce katolických charitativních organizací je charakterizována tím, že „všichni věřící mají podíl na poslání církve,“ uvedl papež. Tyto iniciativy, ač jsou rozmanité, musí být v souladu s církevním učením a biskupové musí zodpovídat za zajištění této věrnosti.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Papež Benedikt požádal biskupy, aby podporovali charitativní úsilí, které je zakořeněno ve spiritualitě evangelia a věrné katolické identitě, aby zajistili, že tyto skupiny nebudou v rozporu s učením církve a nepovedou lid ke zmatku a k omylům.
Obavy o katolickou identitu některých charitativních organizací se objevily v nedávných letech spolu s podezřením, že některé skupiny možná fungující spíše jako světské organizace sociálních služeb, než jako církevní agentury motivované vírou.
V roce 2008 zaměstnanci Commonwealth Catholic Charities v Richmondu ve Virginii pomáhali šestnáctileté dívce dosáhnout potratu. V roce 2010 organizace Catholic Campaign for Human Development zřízená katolickou biskupskou konferencí USA zahájila program „přezkoumání a obnovy“ poté, co byla kritizována za financování skupin podporujících potraty a homosexualitu.
Zároveň tlak ze strany vlády a světských skupin omezuje práci mnoha katolických organizací ve Spojených státech. Katolická charita ve Washingtonu, DC a v Illinois oznámila, že je nucena ukončit své služby pro pěstouny a veřejný adopční program kvůli právním předpisům, které vyžadují, aby svěřovaly děti homosexuálním párům.
Na podzim byl Službě pro uprchlíky a migranty zřízené biskupskou konferencí USA zamítnut federální grant na službu obětem obchodování s lidmi. Podle nových předpisů je totiž vyžadována spolupráce s poskytovateli antikoncepce, sterilizace a potratů.
Katolické organizace po celých Spojených státech jsou v současné době ohroženy federálním antikoncepčním zákonem, který je brzy bude nutit, aby hradily zdravotní pojištění zahrnující produkty a zásahy odporující učení církve. Četné charitativní organizace podaly žaloby proti tomuto zákonu z důvodu, že byla porušena jejich náboženská svoboda zachovat si katolickou identitu.
Clemmer vysvětlil, že církevní charitativní úsilí nesmí být „spoutáno“, protože tato práce není jen jakousi postranní aktivitou, ale zásadní součástí křesťanského povolání, která je „nařízena v evangeliu“.
Catholic Relief Services, mezinárodní humanitární a rozvojová agentura biskupské konference USA, papežovo poselství uvítala.
V prohlášení poskytnutém CNA tato organizace uvedla, že „bere svou katolickou identitu velmi vážně a bude hledět na nová vodítka od Svatého otce tak, aby dále inspirovala naše úsilí“.
Catholic Relief Services je členem federace Caritas, kterou papež pochválil za její „velkorysé a soustavné svědectví víry a schopnost reagovat na potřeby chudých“.
Pro-life organizace rovněž uvítaly apoštolský list s nadšením. P. Shenan J. Boquet, prezident Human Life International, uvítal motu proprio jako „vítaný krok směrem ke zlepšení schopnosti církve mluvit jedním hlasem na obranu chudých a vyháněných, nenarozených a starých a všech, kdo jsou vytlačováni na okraj“.
V uplynulých letech „sekulární rozvojový průmysl“ dokázal spojit útoky na život s pomocí chudým, postěžoval si 3. prosince ve svém prohlášení, a to představuje ohrožení a test identity katolických skupin, které se snaží pomáhat lidem v nouzi.
P. Boquet poznamenal, že když se dnes snažíte pomáhat, pak „nouzové přístřeší jaksi vyžaduje legalizaci potratů, potraviny přicházejí společně s kondomy a neuvěřitelným tlakem na snižování porodnosti, hospodářská pomoc vyžaduje přijetí radikálního sexuálního a politického programu“.
Dialog a spolupráce jsou důležité, připustil, ale je nutné tak činit, aniž bychom se propůjčili k podpoře aktivit, které porušují církevní učení.
Nyní, řekl, mají představitelé katolických charitativních organizací příležitost reagovat na papežovu výzvu vytvořením „nového dynamického, kreativního a evangelizačního paradigmatu pro práci, k níž jsou povoláni ve jménu Ježíše Krista a jeho církve“.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.