28.01.2013, Asia News
Stejně jako Saúdská Arábie, Írán a indonéská provincie Aceh se i Severní Korea rozhodla zakázat ženám jezdit na kole. To není nic nového. V roce 1990 komunistické úřady zavedly podobný zákaz a tvrdily, že je proti „socialistické morálce“, aby ženy jezdily na kole. V loňském roce však byl zákaz zrušen jako projev „reformního ducha“ nového vůdce Kim Čong-una.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Za vlády mladého diktátora Kim Čong-una, třetího syna zesnulého „drahého vůdce“, úřady ženám zakázaly nejen „řídit jízdní kolo, ale také jezdit na zadním nosiči jízdních kol a uvalily hmotnostní limit na zavazadla, která mohou být na nosiči umístěna,“ vysvětlil zdroj.
„Pokud byla žena předtím, než byl loni zákaz zrušen, přistižena při jízdě na kole, byla jí uložena nízká pokuta, ne více než 5000 wonů. Ale teď namísto pokuty zabaví kolo, což lidi značně rozrušuje.
„Pokud se zákaz rozšíří a bude trvat delší dobu, bude to mít nepříznivý vliv na fungování hospodářství Severní Koreje. Kola byla rozhodujícím faktorem, který napomáhal obchodování jako prostředku nezbytného k přežití.
Ekonomika Severní Koreje do značné míry přežívá na základě výměnného obchodu. Venkovské trhy mají pro směnu zboží zásadní význam. „Jízdní kola jsou v Severní Koreji nezbytná,“ vysvětlil zdroj. Severokorejci „nemají žádná auta, motocykly či jiné dopravní prostředky. Jízdní kola jsou velmi užitečná; ženy na nich nejezdily jen na trhy, ale vozily na nich i své děti“.
Kim Čong-il vyhlásil tento zákaz údajně proto, že jezdění žen na kole je v rozporu se stalinistickou ideologií země a se „socialistickou morálkou“.
Někteří odborníci se však domnívají, že druhý Kim v devadesátých letech zakázal ženám jezdit na kole poté, co dcera vysoce postaveného úředníka zemřela při dopravní nehodě v Pchjongjangu.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.