Maronitský arcibiskup z Damašku: Benedikt XVI. byl nablízku tomuto zapomenutému lidu

23.02.2013, Fides


Pro křesťany žijící v Sýrii právě začalo třetí postní období plné utrpení. Je to doba obav i naděje. Toto napsal maronitský arcibiskup z Damašku Samir Nassar ve zprávě zaslané agentuře Fides.

Mons. Nassar se zaměřil na některé nedávné události, které mezi křesťany v Sýrii vyvolaly smíšené pocity: na rezignaci papeže Benedikta XVI., na návštěvu maronitského patriarchy Bechary Raie Butruse v Damašku a na exodus věřících řecké pravoslavné církve.**

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Odstoupení Svatého otce - píše Mons. Nassar – syrské křesťany velmi zvláštním způsobem zasáhlo: modlitby papeže Benedikta XVI. a jeho výzvy k míru v Sýrii spolu s jeho konkrétními činy lásky „způsobily, že papež byl tak blízko tomuto zapomenutému lidu“. Maronitský arcibiskup doufá, že budeme moci i nadále kráčet po společné cestě „v této postní době a že se papež rozhodl pokračovat ve svém poslání jiným způsobem“.

Arcibiskup ve svém poselství zmínil šťastnou událost, kterou byla nedávná návštěva maronitského patriarchy v Damašku: „Žádný z 15 řecko-pravoslavných patriarchů,“ zdůrazil Mons. Nassar, „se neodvážil přijet do Damašku u příležitosti uvedení Giovannniho X Yazigiho do úřadu antiochijského řecko-pravoslavného patriarchy. Jediný, kdo zatoužil překročit libanonsko-syrskou hranici a účastnit se této slavnosti, byl maronitský patriarcha Bechara Rai Boutros, a to navzdory napětí, kterým se nyní vyznačují vztahy mezi oběma zeměmi.“ Patriarchu Raie, který přijel ve jménu „míru, jednoty a naděje“, říká arcibiskup Nassar, vítaly tisíce křesťanů se slzami radosti.

„Z poloviny zaplněná katedrála,“ uvedl Mons. Nassar, „přivítala 20. prosince po oznámení výsledků volby nového patriarchu.“ „K řecké pravoslavné církvi,“ pokračoval maronitský arcibiskup, „se hlásí 60 % křesťanů v Sýrii“, ale po dvou letech konfliktu „ztratila více než polovinu farností“. Mnoho desítek tisíc lidí opustilo zemi, uprchlo do sousedních zemí a hledá útočiště ve všech koutech světa.“

Oslabení řecko-pravoslavné komunity, kterou Mons. Nassar označil za „páteř syrského křesťanství“, podle jeho názoru vyvolává pochybnosti o budoucnosti všech křesťanských menšin v Sýrii. „Válka v Iráku způsobila masový exodus tamějších křesťanů... Bude mít válka v Sýrii stejné důsledky?“ ptá se maronitský arcibiskup a žádá o modlitby k „Panně Marii za ty, kdo jsou bez přístřeší“, za kněze, kteří jsou od 9. února v rukou únosců, a za tisíce ostatních lidí, kteří zmizeli během syrského konfliktu.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.