První středa bez generální audience

Benedikt XVI. za osm let svého pontifikátu při středečních generálních audiencích pronesl celkem 348 katechezí. Při svých setkáních s věřícími, kterých bylo více než 5 milionů, se dotýkal mnoha témat. Vraťme se nyní k některým...**

Při své první generální audienci – 27. 4. 2005 – nově zvolený papež vysvětluje volbu svého jména. Chce jím “navázat na ctihodného papeže Benedikta XV., který vedl církev v trýznivém údobí první světové války”, a zejména pak na sv. Benedikta z Nursie, spolupatrona Evropy. Tento Otec západního mnišství zanechal členům svého řádu doporučení: Absolutně ničemu nesmí dávat přednost před Kristem (Pravidlo 72,11; srov. 4,21).

Na začátku své služby jako Petrův nástupce prosím sv. Benedikta, aby nám pomáhal pevně uchovávat ústřední postavení Krista v našem životě. Ať je vždy na prvním místě v našich myšlenkách a v každé naší činnosti! (27.5.2005)

Následují generální audience, při kterých Benedikt XVI. dokončuje cyklus katechezí o žalmech, započatý Janem Pavlem II. V dalším roce zahajuje nový cyklus – o vztahu Krista a církve, ve které se navzdory lidským slabostem zrcadlí světlo jejího Pána.

Proto je módní slogan: “Ježíš ano, církev ne”, vzniklý před několika lety, s Kristovým záměrem naprosto neslučitelný. Takto individualisticky chápaný Ježíš je Ježíšem vysněným ve fantazii. Nemůžeme mít Ježíše bez skutečnosti, kterou stvořil a kterou s námi sdílí. (...) A tato přítomnost ve společenství, v němž se nám stále znovu daruje, je základem naší radosti. Ano, Kristus je s námi, království Boží přichází.(15.3.2006)

V roce 2007 Benedikt XIV. dokončuje promluvy o apoštolech a jejich spolupracovnících a začíná cyklus katechezí o církevních Otcích – od Klementa Římského po Augustina. O rok později Svatý otec vyhlašuje jubilejní rok sv. Pavla (2008) a věnuje dvacet svých středečních katechezí postavě tohoto Apoštola národů. Nevyhýbá se Petrově a Pavlově sporu v Syrské Antiochii, který uzavírá slovy: Jedině upřímný dialog, otevřený pravdě evangelia, může orientovat cestu církve. Je to lekce, z níž se máme poučit také my.

V různosti charismat svěřených Petrovi a Pavlovi, nechme se všichni vést Duchem a snažme se žít ve svobodě, jejímž orientačním bodem je víra v Krista; ve svobodě, která se uskutečňuje ve službě bratřím. Základem je být stále více podobni Kristu. Právě tak se stáváme skutečně svobodnými, tak se v nás naplňuje nejhlubší smysl zákona: láska k Bohu a k bližnímu (1.10.2008).

V roce 2009 Benedikt XVI. vyhlašuje Kněžský rok a davá se jím inspirovat také ke svým katechezím. Dokončuje portréty církevních otců a obrací se k dědictví středověké církve. Sem spadá mimořádná katecheze o kráse románských a gotických katedrál: “Ukazují nám, že via pulchritudinis, cesta krásy, je přednostním a okouzlujícím přístupem pro přiblížení se k Tajemství Boha”(18.11.2009).

Drazí bratři a sestry, kéž nám Pán pomáhá znovu objevit cestu krásy jako patrně ten nejvíce přitažlivý a nejvíce okouzlující přístup, umožňující potkat a milovat Boha.

Následujícího roku hovoří Benedikt XVI. o významných postavách středověkých žebravých řádů, které usilovaly o reformu církve a zároveň se vyznačovaly “naprostým přilnutím k jejímu učení a autoritě” (13.1.2010).

Prosťáček z Assisi pochopil, že každé charisma darované Duchem svatým je třeba dát do služeb Kristova Těla, kterým je církev. Proto vždycky jednal v plném společenství s církevní autoritou. V životě svatých neexistuje totiž rozpor mezi prorockým charismatem a charismatem vlády a pokud nějaké napětí vznikne, dovedou trpělivě vyčkat času Ducha svatého (27.1.2010).

Benedikt XVI. projevil během svého pontifikátu velkou vnímavost k postavení žen v církvi a k “plodům jejich svatosti” (Mulieris dignitatem, 31). Další cyklus katechezí téhož roku tudíž věnoval významným “svatým ženám středověku”. V roce 2011 papež mluví o modlitbě. Její duší je “přitažlivost k Bohu, kterou Bůh sám do člověka vložil”

Člověk v sobě nese žízeň po nekonečnu, stesk po věčnosti, hledání krásy, touhu po lásce, potřebu světla a pravdy, které jej ženou k Absolutnu; člověk v sobě nosí tužbu po Bohu. A člověk si je do určité míry vědom, že se může k Bohu obrátit a že se k Němu může modlit (11.5.2011).

Poslední cyklus katechezí, zahájený v loňském roce, souvisí s vyhlášeným Rokem víry. Benedikt XVI. v něm, jako na začátku svého pontfikátu, vyslovuje přání, aby setkání s Kristem bylo v našich životech určující.

Jde o setkání nikoli s ideou nebo životním plánem, nýbrž s živou Osobou, která nás v hloubi přetváří, zjevuje nám naši pravou identitu dětí Božích. Setkání s Kristem obnovuje naše lidské vztahy, které den za dnem orientuje k větší solidaritě a bratrství v logice lásky. Víra v Pána se týká nejenom naší inteligence, oblasti intelektuálního vědění, ale vyjadřuje změnu života, celku nás samotných: citů, srdce, inteligence, vůle, tělesnosti, dojmů a lidských vztahů.

Víra mění opravdu všechno v nás a s námi; jasně ukazuje naše budoucí určení, pravdu našeho povolání v rámci dějin, smysl života, požitek z toho, že jsme poutníky směřujícími do nebeské vlasti, uzavírá Benedikt XVI. svou katechezi z října loňského roku (17.10.2012).