Mýtus mizejících libanonských křesťanů

Šokující zpráva ukazuje, že dochází k demografickému nárůstu počtu křesťanů v Libanonu, především kvůli poklesu porodnosti muslimů. Jelikož se jedná o jedinou arabskou zemi, kde podstatnou část populace tvoří křesťané, je geopolitický význam Libanonu v poměru k jeho velikosti - čtyři miliony obyvatel v zemi o velikosti Jamajky - obrovský. Tento stát hraje zásadní úlohu v boji mezi Západem a muslimským světem a v dialogu mezi křesťanstvím a islámem.

Lednový průzkum však ukazuje, že dvě třetiny libanonských křesťanů mají pocit, že samotná existence jejich komunity je dlouhodobě ohrožena. Říkají, že příliš mnoho jejich souvěrců odchází do zahraničí, jejich podíl v populaci se zmenšuje a jejich političtí představitelé se zabývají pouze šarvátkami v rámci vlastních politických frakcí.

To je smutný obraz - ale může být také falešný, jak naznačuje šokující zpráva o demografické situaci v Libanonu, která právě vyšla v angličtině a byla předána exkluzivně serveru MercatorNet. Byla podrobně probírána v libanonských médiích.

Zpráva byla vypracována pro Libanonské informační centrum (LIC), bejrútský think tank, a údaje v ní obsažené kontrolovala společnost Statistics Lebanon, jedna z nejprominentnějších firem ve státě, zabývající se průzkumy a statistickými údaji.

Podle této studie je zavedené klišé chybné. Podíl křesťanů v zemi - který v současnosti činí zhruba 34 procent - se pozvolna zvětšuje. V roce 2030 vzroste na 37 procent a v roce 2045 na více než 39 procent. A protože volit mohou i stovky tisíc Libanonců žijící v zámoří, je nárůst registrovaných voličů ještě působivější. Do roku 2030 budou 40 procent libanonských voličů tvořit křesťané a v roce 2045 to bude již 41 procent.

V libanonském vyhroceném politikaření budou mít tyto počty závažné důsledky, říká Dr. Wissam Raji z LIC, jenž je hlavním autorem zprávy. „Od roku 2005, kdy syrská armáda opustila Libanon,“ říká, „se počet křesťanů začal zvyšovat. Podle naší ústavy křesťanům náleží 50 procent politické moci v zemi. Tyto počty tedy vylučují možnost rovnoměrně rozdělit politickou moc mezi tři skupiny, jak to v posledních deseti letech navrhuje šíitská většina, která chce rovné podíly pro sebe, sunnity a křesťany.“

Populační statistiky jsou v Libanonu vždy potenciálně výbušným tématem. Vláda déle než 50 let odmítá zveřejnit statistické údaje o velikosti náboženských skupin. Libanon je jediným členským státem Organizace spojených národů, který od konce druhé světové války neprovedl sčítání lidu. Zatímco ve Spojených státech se provádí sčítání lidu každých deset let, v Libanonu se konalo jedno jediné v roce 1932, když Francie byla vládnoucí koloniální velmocí v tomto regionu.

Podle tehdy zjištěných údajů maronitští křesťané tvořili asi 29 procent populace, sunnitští muslimové asi 22 procent a šíitští muslimové přibližně 20 procent. O deset let později, v roce 1943, se Libanon stal nezávislým státem. Oficiálně se odhadovalo, že asi 30 procent obyvatelstva tvořili Maronité, 21 procent sunnité a 19 procent šíité.

Maronité, sunnité a šíité jsou největší a nejsilnější skupiny z 18 náboženských denominací uznaných libanonskou ústavou. Odhaduje se, že řeckých pravoslavných je v současnosti zhruba 8 procent, melchitských katolíků asi 5 procent a drúzů, což je muslimská sekta, asi 5 procent.

Nicméně politická moc ve vládě byla ústavou z roku 1943 rozdělena mezi tři největší skupiny v poměru k jejich velikosti, jak byla zjištěna při sčítání lidu v roce 1932. Prezident by vždy měl být Maronita, jelikož Maronité byli největší samostatnou denominací. Premiér má být sunnita a předseda parlamentu šíita. Vzhledem k tomu, že křesťané v roce 1932 představovali 54 procent populace, křesla v parlamentu a místa ve veřejné službě byla rozdělena v poměru 6:5.

Porodnost křesťanů však začala klesat a narůstala jejich emigrace. V letech 1975-1990 zuřila občanská válka. Přinesla utrpení, chaos a smrt, a 600 000 až 900 000 Libanonců uprchlo ze země. Mezi lety 1975-1984 tvořili křesťané 80 procent těch, kdo odešli. Ale když zesílil odpor křesťanských milicí a muslimské frakce začaly bojovat mezi sebou, poměr se obrátil. V letech 1985-1990 tvořili 83 procent emigrantů muslimové.

V roce 1990 byla podepsána mírová dohoda, která přinesla nejistý mír. Všichni věděli, že nová vláda by měla odrážet změněnou politickou a demografickou realitu, ale neexistovaly žádné údaje pro doložení či vyvrácení tvrzení, že se přítomnost křesťanů snižuje. Soupeřící frakce se tudíž dohodly, že podíl poslanců v parlamentu a zaměstnanců veřejné správy by měl být upraven z poměru 6 křesťanů ku 5 muslimům na poměr 1:1. A tak je tomu dodnes.

Demografie však nikdy nespí. Podíl křesťanů se začal opět tiše zvětšovat. Jedním důvodem byl nerovný podíl vystěhovalců. Podle Libanonského informačního centra asi 60 procent ze 700 000 lidí, kteří opustili zemi po roce 1992, byli muslimové. A za druhé porodnost muslimů začala rychle klesat.

Přestože západní média stále bijí na poplach kvůli vysoké porodnosti Arabů, realita je trochu jiná. Youssef Courbage, významný libanonský demograf, který pracuje ve Francii a v Norsku, říká: „Ze všech tří hlavních monoteistických náboženství, které všechny podporují porodnost, ji islám podporuje nejméně.“

V roce 1971 činila v Libanonu míra porodnosti muslimů 5,44 dítěte na jednu ženu, oproti tomu byla porodnost křesťanů mnohem nižší - 3,56. Ale Libanonské informační centrum odhaduje, že v roce 2004 klesla porodnost muslimů na 1,82, zatímco porodnost křesťanů činila 1,53.

Proč je ve společnosti, kde je identita většiny lidí vystavěna na náboženském základě, tak nízká porodnost?

Odpověď Libanonského informačního centra lze shrnout třemi slovy: nestabilita, vzdělání a sekularizace. Válka způsobila pokles porodnosti. A jelikož se dívkám otevírají nové příležitosti, vdávají se později a mají méně dětí. Rostoucí sekularizace libanonské společnosti způsobuje, že jak křesťané, tak muslimové méně dbají na výzvy náboženských vůdců, aby měli velké rodiny.

„Obrovské množství našich lidí emigrovalo,“ řekl doktor Raji v rozhovoru pro MercatorNet, „a emigrace rodin je mnohem méně častá než emigrace jednotlivců. Takže v posledních 30 letech máme v naší společnosti velký počet svobodných žen. Věřím, že s politickou stabilitou se v důsledku nižší emigrace bude porodnost v příštích letech zvyšovat.“

Důsledkem všech těchto trendů je to, že byl zastaven 40 let trvající pokles počtu křesťanského obyvatelstva. Nevypukne-li další válka, je nepravděpodobné, že by Libanon přestal být jediným státem arabského světa, kde se křesťané a muslimové dělí o politickou moc.