Syrská válka je tvrdá obzvláště pro křesťany

Syrská občanská válka, která nyní trvá již třetí rok, „zcela zničila“ čtvrtinu země a boje obzvláště tvrdě postihují místní křesťany, uvádí misionář.

„Křesťané nesmírně trpí. ,Prosím, nezapomínejte na nás‘, je zcela výmluvné poselství,“ řekl 21. března v rozhovoru pro EWTN polský kněz P. Andrzej Halemba, který je koordinátorem projektu Pomoc církvi v nouzi pro Blízký východ.**

Minulý týden uplynuly dva roky od vypuknutí syrského konfliktu. 15. března 2011 proběhly celostátní demonstrace proti režimu Bašára al-Asada, syrského prezidenta a vůdce strany Ba'ath.

V dubnu onoho roku byla k potlačení vzpoury nasazena syrská armáda, která střílela na demonstranty. Od té doby se násilí proměnilo v občanskou válku.

Spojené národy odhadují, že v konfliktu bylo doposud zabito 70 tisíc lidí. Více než 1 milion uprchlíků odešel do Jordánska, Turecka, Libanonu, Egypta a Iráku a v Sýrii je podle odhadů dalších 2,5 milionu vnitřně vysídlených osob.

„Je to neuvěřitelná tragédie pro národ a zejména pro křesťany,“ řekl P. Halemba, jenž v Libanonu pomáhá uprchlíkům, kteří přišli ze Sýrie.

Kněz řekl, že křesťané v Sýrii žijí v místech, „kde je násilí největší“, a tak „trpí nejvíce“. Mnozí žijí v Damašku, Aleppu a Homsu, což jsou města, o něž vládní vojska s povstalci svádějí tvrdé boje.

„Musejí utíkat, trpí kvůli bojům a nemohou se vrátit zpátky.“

P. Halemba líčil, že v poslední době boje v Homsu ustaly, a tak se několik rodin vrátilo, ale své domy nalezly prázdné, „úplně vyrabované; není tam vůbec nic, jenom jejich domy“.

Organizace Pomoc církvi v nouzi dělá pro uprchlíky v Libanonu, co je v jejích silách, „aby jim pomohla přežít,“ řekl P. Halemba. V kruté zimě si většinou mohli přinést pouze jeden kufr s věcmi, a jak ubytování, tak palivo pro vytápění v Libanonu velmi podražilo.

„Křesťané, kteří opustili Sýrii... nyní žijí v míru, ale nemají prostředky na přežití v Libanonu.“ S přílivem uprchlíků do Libanonu počet obyvatel země vzrostl v posledních dvou letech o osm procent. Není dost práce, která by je všechny uživila, a tak „nemají v Libanonu žádnou budoucnost“.

P. Halemba se obává, že násilí se ze Sýrie rozšíří do sousedních zemí a že „Sýrie by mohla být jako Somálsko“.

„Jestliže odstraní Asada silou, invazí, budeme mít v následujících letech v Sýrii problémy. Nebude tam mír a konflikt se přelije do Libanonu a Jordánska.“

Pro Libanon by to bylo „hrozné neštěstí“, řekl, jelikož tato země již „tolik vytrpěla“ během občanské války v letech 1975-1990.

P. Halemba řekl, že Pomoc církvi v nouzi pomáhá uprchlíkům prostřednictvím libanonských diecézí a charity. Organizace poskytuje pomoc těm, kteří zůstali v Sýrii, aby si mohli koupit chléb, léky a topivo, a spolupracuje s jezuity, kteří poskytují stravu a vzdělání dětem, které uprchly do Údolí křesťanů.

Válka vede „k násilí nejen ve společnosti, ale i v rodinách“, upozornil P. Halemba. Dochází k násilnostem mezi manželi a stále více párů, křesťanských i muslimských, žádá o rozvod.

„I v této oblasti existuje mnoho problémů.“

Pomoc církvi v nouzi je znepokojena tím, že se situace křesťanů v Sýrii příliš neliší od situace jejich souvěrců na celém Blízkém východě.

Edward Clancy, ředitel Charity, řekl, že Benedikt XVI. vyzval, aby jedním ze dvou hlavních cílů jeho organizace bylo udržení přítomnosti křesťanů v regionu.

„Jednou z obecně platných věcí, kterých jsem si všiml při cestách po islámských zemích, je to, že křesťané vždy usilují o mír,“ řekl EWTN News.

Vyprávěl, jak mu irácký biskup na Světových dnech mládeže v Madridu řekl, že ač rád viděl miliony mladých lidí prožívajících svou víru, obává se, že už se do Iráku nebude moci vrátit a že se tato oblast stane „křesťanskou pustinou“, kde „už nebudou žít žádní křesťané“.

Za deset let od invaze do Iráku počet křesťanů v zemi poklesl z 1,5 milionu na maximálně 300 tisíc.

„Vždycky jsem přirovnával přítomnost křesťanů, všech těchto komunit, které tvoří náboženské menšiny, k maltě držící cihly pohromadě,“ řekl Clancy. Protože ač nejsou většinovou populací, fungují ve společnosti jako soudržná a stabilizující síla.“

Syrští křesťané „vždy vyvažovali napětí“ v národě, řekl P. Halemba. „Byli velmi ceněni“ a dokázali vyjít s každou ze zdejších muslimských sekt. „Dali této zemi velmi mnoho.“

Na křesťany na celém Blízkém východě je vyvíjen neuvěřitelný tlak navzdory tomu, že „křesťané tvoří mosty“ mezi muslimskými skupinami, řekl P. Halemba.

Křesťanští uprchlíci potřebují nejen materiální, ale také duchovní podporu, poznamenal P. Halemba.

„V takovéto krizi není důležité jen jídlo. Lidé procházejí traumatem a ptají se: ,Proč nás Bůh trestá?‘“

„Zpochybňují svou vlastní víru, a proto se musíme starat i o jejich duchovní život.“

Proto má Pomoc církvi v nouzi „kaplany a sestry, kteří sem přicházejí a působí jako poradci. Dávají křesťanům jídlo, ale poskytují jim i duchovní podporu, která je v tomto případě nesmírně důležitá.“