Ekumenický patriarcha: církev přetrvá i uprostřed pronásledování a útoků na rodinu

Na konferenci u příležitosti 1700. výročí vydání Ediktu milánského, kterým císař Konstantin umožnil svobodné vyznávání křesťanství v římské říši, ekumenický patriarcha Bartoloměj I. z Konstantinopole řekl, že „Bohem inspirovaný císař zavedl do praxe a do právních předpisů základní principy, na nichž jsou dodnes založeny moderní křesťanské společnosti - a v podstatě i celý svět“. 

„Základní lidská práva, o něž usilují všechny národy a společnosti, ale která jsou často vnímána spíše jako určitá odměna, jež nikterak nepřipomíná ducha evangelia nebo křesťanství, zahrnují duchovní hodnoty, které císař Konstantin vtiskl vládě a struktuře své říše, protože rozpoznal a předpověděl, že to je jediný způsob, jak zajistit pokrok a zachovat mír,“ řekl ekumenický patriarcha Bartoloměj, který se těší čestnému primátu mezi hlavami pravoslavných církví.

„Jsou to v podstatě tytéž hodnoty, které zdědil moderní svět, pouze jejich názvy byly změněny, avšak lidstvo nyní veřejně prohlašuje, že nevěří v Boha a že doba křesťanství již pominula,“ pokračoval. „Nicméně i přes všechny tyto výkřiky křesťanství a pravda nejenže nezastaraly, ale ve skutečnosti stále vyzrávají.“

Ekumenický patriarcha dodal:

Víra není společenský jev nebo pouhá ideologie. Je to posvěcující milost, která na nás sestupuje a neustále a tiše nás navštěvuje... je to cosi, čeho si povšimnete na těch, kdo se řídí Boží vůlí, ale spatříte to dokonce i u těch, kdo porušují Boží přikázání. Neboť navzdory častým a nebezpečným reformacím, které někdy ničí samotné základy společnosti, jako například při projevech neúcty k posvátné instituci rodiny a manželství, je právní uznání a omezování těžkých nebo smrtelných hříchů či nepřirozeného stavu současnými státními institucemi hluboce prostoupeno evangeliem Ježíše Krista a krví mučedníků církve.

Právě proto my křesťané neklesáme na duchu a nezoufáme. Víme, že lidé chybují ve svých úsudcích, myšlenkách, programech, ideologiích a úvahách. Církev však nikoli. Církev nezaniká, ani když zaniknou křesťanské národy, ani když církev žije a existuje v (někdy krutém) zajetí, ani když je církev pronásledována. Církev je ve světě a slouží světu, ale není světem řízena, což je důvod, proč ji nepostihuje zlo. Duch si podmaňuje tělo. Kristus vládne navěky. Pán vítězí nade vším.