Od červené k bílé

15.09.2013, News.va


Panuje obecně rozšířené mínění, že tradici, podle níž papež denně nosí bílou kleriku, založil Pius V. (1566-1572), který tím odkazoval na dominikánský řád, v němž žil před svým zvolením na Petrův stolec. Pro tuto legendu však neexistuje žádný spolehlivý zdroj (nezmiňuje ji ani Gaetano Moroni ve svém slovníku církevních dějin).

**

Přesto se pravidelně objevuje – i v článku o Piovi V. na Wikipedii –, kdykoli barva papežova oděvu upoutá zájem veřejnosti.** To se stalo i prvého dne pontifikátu papeže Františka, který se rozhodl obléct si tradiční bílou kleriku, avšak odmítl červenou mozzettu – krátkou, po lokty sahající pláštěnku.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

To, že Pius V. nezavedl bílou kleriku, lze jednoduše potvrdit porovnáním Rafaelova portrétu Julia II. (1503-1513) s El Grecovým Piem V. Pokud jde o červeno-bílý papežský oděv, jsou oba portréty identické.

To nás přivádí k otázce: kdy byl červeno-bílý papežský oděv zaveden? Co nám o tom říkají historické prameny a jak bychom je měli interpretovat?

Chceme-li se dozvědět více, musíme se vrátit v čase k pontifikátu Silvestra II. (999-1003). Dozvíme se, že jej Arnulf Orleánský obvinil, že „sedí na vznešeném prahu oděný do zářivého purpurového a zlatého roucha“. Nevíme, zda měl papež na sobě po svém zvolení skutečně červený plášť, nebo zda se jednalo o řečnickou narážku na Konstantinovu donaci, v níž se uvádí, že císař daroval papeži Silvestrovi I. (314-335) „jakési císařské roucho“, včetně „purpurového pláště“. Je jisté, že i podle Petra Damiána, jednoho z hlavních protagonistů gregoriánské reformy, byl červený plášť odznakem papežského úřadu.

Prvním papežem slavnostně oděným do červeného pláště bezprostředně po svém zvolení byl Řehoř VII. (1076).

Ke konci století poukazují Albinovy (1189) i Cenciovy (1192) ordines (ordináře) na to, že ihned poté, co je papež zvolen, mu arcijáhen nebo první jáhen oblékne červený plášť. Ze všech těchto pramenů tedy vyplývá, že zahalení pláštěm (immantatio) je obřadní prvek, který jasně označuje právoplatně zvoleného kandidáta do papežského úřadu.

Tyto prameny však hovoří jen o červeném papežském plášti, ale nezmiňují bílou kleriku. To je další zvláštnost v historii papežského oděvu. Vlastně až na konci 13. století byl vydán manuál (Ordo XIII, který papež Řehoř X. vytvořil kolem roku 1274), jenž výslovně uvádí bílou papežskou kleriku. Od té doby všechny římské pontifikály podrobně popisují, že papež od okamžiku zvolení obléká oděv ve dvou barvách: v červené (plášť, mozzetta, boty) a bílé (klerika, ponožky).


Další články



Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.