Pius XII. věděl, že bude špatně pochopen, říká teolog

Kněz, který znal Pia XII. osobně a měl přístup ke „každému listu papíru“ ve vatikánských archivech, říká, že papež věřil, že během holocaustu jednal správně, ačkoli věděl, že jeho kroky budou zpochybňovány.

Devadesátiletý P. Peter Gumpel, který v uplynulých 25 letech působil jako profesor na Gregoriánské univerzitě v Římě, byl současně jmenován teologickým poradcem Kongregace pro svatořečení a asistentem generálního postulátora.

Osobně znal papeže Pia XII. a setkal se od té doby se všemi papeži s výjimkou Jana Pavla I.

P. Gumpel se měl jako teologický poradce věnovat „zkoumání všeho“, co se týká Pia XII. a souvisejících témat, a poté kongregaci předkládat tyto informace historicky a teologicky správně zpracované, aby o nich pak mohla začít diskutovat,“ řekl 17. září agentuře CNA.

P. Gumpel dohlížel na kauzu svatořečení Pia XII. a byl pověřen potřebným výzkumem, který měl prokázat papežovy heroické ctnosti.

„Měl jsem volný přístup ke každému listu papíru, který se nachází ve vatikánských archivech,“ řekl. „Dokumenty z období Pia XII. zatím nejsou pro badatele přístupné, ale já jsem jakožto odpovědný vyšetřující soudce musel vidět všechno.“

Kněz dodal, že prostudoval „asi 100 000 stran“ dokumentů a korespondence týkajících se papežova života.

Ve své zprávě P. Gumpel potvrdil, že někteří lidé se tehdy stavěli proti papežovu postupu během nacistické perzekuce za druhé světové války a že Pius XII. si toho byl vědom.

Tento papež poté čelil kritice a v následujících desetiletích byl vnímán tak, že během holocaustu mlčel nebo nic nepodnikl. Mnozí však věří, že se papež rozhodl pomáhat obětem tajně, aby nevyprovokoval zvýšené pronásledování ze strany nacistů.

**„Věděl, že se některými svými opatřeními nezavděčí všem,“ poznamenal P. Gumpel, a „v určitém okamžiku řekl: ,Já vím, že to, co budu dělat, nebude úplně všem příjemné, ale udělám to, protože ve svém svědomí cítím, že je mou povinností to udělat’.“

„Byl si tedy vědom toho, že se proti němu postaví opozice. To je postoj, který musí zaujmout každá osoba, jež nese velkou odpovědnost.“**

P. Gumpel vzpomínal, jak si někteří lidé za války mysleli, že by se církev měla veřejně stavět proti holocaustu, ale zdůraznil, že by to „bylo úplně k ničemu“.

„Kdykoli někdo veřejně protestoval, jen to zhoršilo situaci.“

„Když si vyhledáte dokumenty od polského episkopátu z doby německé okupace Polska,“ řekl, uvidíte, že biskupové žádali: „Nevyjadřujte se k tomu, ničemu to nepomůže, situace se tím jen zhorší.“

„Totéž se dělo v německém hnutí odporu proti Hitlerovi. Říkali: „Hlavně nic neříkejte, protože tím by se situace i pronásledování ještě zhoršily.“

Pius XII. „věděl, že to v budoucnu bude špatně pochopeno,“ zdůraznil kněz.

„Lidé, kteří nenesli žádnou odpovědnost za vládu a kteří nikdy nemuseli rozhodovat v situaci, jako byla tato, to nepochopí,“ řekl P. Gumpel a citoval židovského právníka Kempnera, jenž bránil papeže Pia XII. slovy: „Jediné, co se dalo udělat, bylo co nejvíce pomáhat lidem v tajnosti.“

Dalším rysem Pia XII., který podle názoru P. Gumpela „není lidem téměř znám“, je pastýřské srdce tohoto zesnulého papeže.

„Vždy byl prezentován jako diplomat,“ řekl P. Gumpel s tím, že tento papež měl pro takovouto službu přirozené obdarování.

Kněz vysvětlil, že Pius XII. byl bystrý student a jeden vysoce postavený úředník státního sekretariátu jej jménem papeže požádal, aby vstoupil do diplomatických služeb Svatého stolce.

„On se však chtěl stát farářem,“ poznamenal P. Gumpel a zdůraznil, že papeže Pia XII. vždy v prvé řadě zajímala péče o duše. „Nechtěl se stát diplomatem,“ ale učinil tak z poslušnosti.

Ke kauzám svatořečení pod jurisdikcí P. Gumpela, jež dospěly ke konci procesu – což znamená, že bylo schváleno, aby daná osoba byla blahořečena –, patří matka Katherine Drexelová, P. Casey, kardinál John Henry Newman a Pius XII.