Kongregace pro nauku víry potvrdila církevní zákaz přijímání pro rozvedené, kteří uzavřeli nový sňatek

V obsáhlém prohlášení zveřejněném v L'Osservatore Romano prefekt Kongregace pro nauku víry potvrdil učení Církve, že katolíci, kteří se rozvedli a uzavřeli nový sňatek, nemohou přijímat eucharistii.

Po oznámení, že se v roce 2014 bude konat mimořádné zasedání biskupské synody věnované diskusi o pastoraci rodin, se rozšířily spekulace, že by synoda mohla provést změny v církevních předpisech odpírajících přijímání katolíků, kteří jsou rozvedení** a uzavřeli nový sňatek. Ale v prohlášení zveřejněném 22. října arcibiskup Gerhard Ludwig Müller uvedl, že církevní učení není předmětem změn.

L'Osservatore Romano publikoval rozsáhlý příspěvek arcibiskupa Müllera v plném znění, čímž zdůraznil význam tohoto textu. Vatikánský list vysvětlil, že dotazy veřejnosti na „toto naléhavé téma“ volaly po objasnění církevního stanoviska.

Arcibiskup Müller také potvrdil zájem o dané téma. Na začátku svého prohlášení uvedl, že „rostoucí počet takovýchto osob v zemích starobylé křesťanské tradice“ činí pastorační péči o katolíky, kteří jsou rozvedení a uzavřeli nový sňatek, záležitostí naléhavé pastorační priority.

Prefekt Kongregace pro nauku víry poznamenal, že jak papež Benedikt XVI., tak i papež František vyzývají k novému úsilí poskytovat duchovní podporu katolíkům, kteří jsou rozvedení a znovu sezdaní. Uvedl však, že „péče o rozvedené a znovu sezdané nesmí být redukována na otázku přijímání eucharistie“.

Arcibiskup Müller trval na tom, že péčí o rozvedené a znovu sezdané katolíky je nutno se „zabývat způsobem, který je v souladu s katolickým učením o manželství“. Podotkl, že Církev jasně a soustavně učí, že pouto křesťanského manželství je nerozlučné. „Označuje skutečnost, která pochází od Boha, a proto s ní člověk nemůže volně nakládat,“ píše prefekt Kongregace pro nauku víry.

Arcibiskup se tímto problémem zabýval i ve světle Písma a tradice a vysvětlil, že když církevní soud označí manželství za neplatné, pak jsou rozvedení a znovu sezdaní katolíci povinni zdržet se přijímání eucharistie. Jediná výjimka povolená v pastoraci nastává, když druhý manželský svazek nelze ukončit (například kvůli dětem) a partneři učiní závazek žít spolu jako bratr a sestra.

Arcibiskup Müller výslovně odmítl myšlenku, že by se rozvedení katolíci, kteří uzavřeli nový sňatek, měli sami rozhodovat, zda budou přijímat eucharistii. Tento argument, „založený na problematickém pojmu ,svědomí’, byl zamítnut v dokumentu Kongregace pro nauku víry z roku 1994“. Stejně tak odmítl přístup pravoslavné církve, která v některých případech umožňuje rozvod.

„Tato praxe není v souladu s Boží vůlí, která je jednoznačně vyjádřena v Ježíšových výrocích o nerozlučitelnosti manželství,“ napsal. Arcibiskup Müller ve svém prohlášení důsledně zdůrazňuje křesťanské pojetí manželství jako svátosti. „Je-li manželství zesvětštěno nebo považováno za čistě přirozenou skutečnost, zůstává skryt jeho svátostný charakter,“ poznamenal.

Arcibiskup uvedl argument, kterým by se mohla zabývat synoda v roce 2014 a který je podle jeho názoru důvodem, proč mnozí křesťané neuzavírají platné svátostné manželství.

Dnešní mentalita se velice liší od křesťanského chápání manželství především vzhledem k jeho nerozlučitelnosti a otevřenosti vůči dětem. Protože je těmito názory mnoho křesťanů ovlivněno, je v dnešní době uzavíráno pravděpodobně více neplatných manželství, než tomu bylo dříve, protože lidé nemají touhu po manželství, které by bylo v souladu s katolickou naukou, a příliš málo lidí žije v prostředí víry.

Proto je posouzení platnosti manželství důležité a může pomoci při řešení problémů.