Pákistán: Země se stala polem smrti

V roce 2013 lidé v Pákistánu zůstávají vydáni na milost a nemilost státních i nestátních činitelů, kteří se uchylují k násilí jako prostředku k zajištění výkonu moci.

Porušování lidských práv je velmi rozšířené v důsledku selhání a nedostatečné reformy institucionálního uspořádání země, zejména klíčových institucí právního státu: policie, státních žalobců a soudnictví. **A je ještě umocněno přetrvávající beztrestností, které se těší pákistánská armáda a zpravodajské služby. Neefektivní vyšetřování a neúčinné stíhání, pokud jsou vůbec ve vzácných případech údajní pachatelé postaveni před soud, má za následek to, že zločiny zůstávají bez trestu, zejména tehdy, když jsou pachateli státní úředníci nebo členové mocných skupin.

V průběhu roku 2013 Asijská komise pro lidská práva (AHRC) zdokumentovala, kolik životů a lidské důstojnosti těch, kdo zůstávají naživu, bylo v Pákistánu zničeno bezcitnými státními orgány a nelidskou krutostí. Zpráva AHRC o stavu lidských práv v Pákistánu za rok 2013, jež byla zveřejněna u příležitosti Dne lidských práv, popisuje letošní rok v Pákistánu, analyzuje nejdůležitější faktory, které ovlivňují životy všech tamějších občanů.

V letošním roce absence fungující struktury trestního soudnictví umožnila či dokonce způsobila, že se rychle zvyšuje počet případů mučení ve vazbě a mimosoudních poprav. Každá policejní stanice má vedle věznice i vlastní mučírnu. Každé výcvikové středisko ozbrojených sil provozuje alespoň jednu mučírnu a pákistánská zpravodajská služba ISI má své „bezpečné domy“.

V průběhu roku došlo ke stovkám případů sektářského násilí, cíleného zabíjení, teroristických útoků a sebevražedných útoků, dále k vraždám prováděným příslušníky ozbrojených sil a zpravodajských služeb a k útokům amerických bezpilotních letounů. Při těchto incidentech bylo nejméně 7 200 osob zabito a 8 792 zraněno. V důsledku sektářského násilí a incidentů cílených vražd a bombových útoků zahynulo letos v Pákistánu celkem 6 982 osob. Při útocích amerických bezpilotních letounů bylo usmrceno 188 osob, mezi nimiž byli i místní a zahraniční teroristé. Stručně řečeno, Pákistán se stal polem smrti, jeho občané jsou týráni.

Ale to není všechno. V roce 2013 byly v tomto státě vydány dva drakonické právní předpisy, které ještě více omezují svobodu. Bují tam rovněž korupce soudů, nadregionální ústavní činitelé jsou zcela beztrestní, obyvatelstvo trpí absencí právního státu, jsou zabíjeni příslušníci muslimských menšinových sekt, dochází k vraždám ze cti, obchodování se ženami a dětmi, mučení ve vazbě, zmizení po zatčení, mimosoudním popravám prováděným policejními a ozbrojenými silami, sebevražedným útokům na náboženská místa, pronásledování ahmadiů, nuceným konverzím k islámu, vynuceným sňatkům, vraždám novinářů, zotročování dětí, růstu chudoby a výpadkům elektrické energie, které zastavují průmyslovou a obchodní činnost.

V roce 2013 Pákistán poprvé ve své historii po všeobecných volbách zakusil mírové předání moci od jedné civilní vlády ke druhé. Všechny politické strany, včetně té, která zvítězila ve volbách dvoutřetinovou většinou hlasů, si stěžovaly na hrubé zmanipulování voleb z května 2013.

Nová vláda ihned po převzetí moci dala najevo svou nechuť k lidským právům. Spojila ministerstvo pro lidská práva s ministerstvem pro právo a spravedlnost, a upřela tak lidem možnost dožadovat se nápravy při porušování lidských práv. Vláda je slepá vůči aroganci policie a ozbrojených sil a odmítá jednat v souladu se soudními příkazy.

Druhým kolem nezdarů nové vlády, hned několik dnů po převzetí moci, bylo zrušení moratoria na rozsudky smrti. Evropská unie však v důsledku toho přerušila obchodní styky s Pákistánem a vláda musela moratorium obnovit. V pákistánských celách smrti se nachází více než 8 000 odsouzených.

Vláda ve snaze omezit svobodu projevu, svobodu pohybu, ústavní ochranu před svévolným zatčením, bezpečnost osob, právo na vlastnictví a občanskou svobodu vydala dvě právní vyhlášky (Pákistánskou vyhlášku o ochraně a nařízení, kterým se mění zákon o boji s terorismem z roku 1997). Těmito nařízeními prosadila vymáhání práva a zároveň neomezenou pravomoc bezpečnostních sil, které mohou prohledávat domy bez rozkazu, střílet podezřelé bez varování, zabavit majetek, odposlouchávat telefony a pronikat do cizích počítačů. Vytvořila též paralelní soudnictví, když založila speciální soudy a speciální prokuraturu. O těchto vyhláškách vůbec nejednal parlament ani neprošly veřejnou debatou.

V Balúčistánu i v roce 2013 stále panuje velmi obtížná situace. Tisíce lidí po zatčení zmizely. Porušování lidských práv je tam normou. Vojenská kontrolní místa jsou v Balúčistánu běžná, dokonce i ve školách. Velmi oblíbené jsou tam mimosoudní popravy, které následují po zmizení obětí.

V roce 2013 zmizelo 450 osob poté, co je v Balúčistánu zatkla pohraniční stráž nebo další ozbrojené síly. V provincii Sindh letos zmizelo 35 osob, v provincii Chajbar Paštúnchwá zmizelo 110 osob. V Pákistánem spravovaném Kašmíru soustavně mizí nacionalisté bojující za nezávislost jak na Indii, tak na Pákistánu – 52 těchto osob zmizelo po svém zatčení.

Letos byla nalezena těla balúčských pohřešovaných osob prostřílená 180 kulkami. V Sindhu během společných operací pákistánských rangerů a policie bylo během značného počtu střetů mimosoudně zabito 53 osob. V samotném Karáčí bylo 34 osob zabito při mimosoudních popravách.

Ozbrojené síly a zpravodajské služby bezostyšně ignorují nařízení Nejvyššího soudu vydat zmizelé oběti. Dvě soudní komise zřízené k přezkoumání případů zmizení nemohou získat vyjádření zpravodajských agentur a jejich doporučení jsou ignorována.

S ženami a dětmi se v Pákistánu zachází jako se soumary. Vláda ratifikovala ICCPR, CAT, ICESCR , CEDAW a CRC. Přesto nejsou v této zemi schváleny právní předpisy, které by umožnily, aby se tyto mezinárodní závazky v oblasti lidských práv staly vymahatelným právem s možností opravných prostředků.

Ústupky vůči zastáncům tvrdé linie znamenají, že náboženské menšiny jsou pronásledovány a jejich příslušníci denně zabíjeni. Vůdci a mluvčí zakázaných organizací, z nichž někteří jsou mezinárodně hledaní, mohou veřejně pronášet nenávistné projevy. Vláda za poslední čtyři roky zatkla tisíce údajných extremistů, ale žádné stíhání nebylo úspěšné kvůli nedostatečné ochraně a rozpačitosti státních žalobců.

Navzdory ústavním zárukám nejsou svoboda vyznání ani menšiny chráněny. K cíleným útokům na šíity dochází za bílého dne a na veřejných komunikacích za účasti uniformovaných osob, každý rok je takto zabito asi 200 šíitů. Skupiny, které se hlásí k odpovědnosti za tyto vraždy, se mohou volně pohybovat a dokonce mají pobočky ve velkých městech. Ahmadiové také bývají kvůli své víře často terčem útoků, jejich svatostánky jsou napadány, nemohou vykonávat své náboženské povinnosti. Více než dvě desítky členů komunity ahmadiů byly zavražděny při cílených útocích.

Devět novinářů bylo zabito při různých násilných incidentech – včetně bombového výbuchu –, když plnili své povinnosti. 1 200 webových stránek včetně YouTube je v Pákistánu zakázáno pod záminkou nerespektování islámského učení a šíření nemravnosti.

Náboženští fanatici, kteří znásilňují a týrají křesťany a hinduisty beze strachu z trestu nebo represí, považují ženy z těchto komunit za lovnou zvěř. Obtěžování, vynucené sňatky a nucené konverze křesťanských a hinduistických žen k islámu jsou běžné. Náboženská diskriminace nutí pákistánské hinduisty opustit svou vlast.

Pákistán se řadí na třetí místo v světovém seznamu otrokářských států. Odhaduje se, že 2 000 000 až 2 200 000 lidí je v Pákistánu zapojeno do různých forem moderního otroctví. Dětem, které obsluhují cihlářské pece a pracují ve stavebnictví, se často nevyplácí peníze, ale jako odměnu dostávají jedenkrát denně jídlo. Uvádí se, že více než 2 miliony dětí jsou nezvěstné, pravděpodobně se staly obětmi obchodování s lidmi.

Při vraždách ze cti bylo usmrceno 350 žen a 270 mužů. 600 000 žen se stalo obětí sexuálního otroctví uvnitř i vně země. Místní nevládní organizace tvrdí, že každý měsíc je 200 dívek z hinduistické a křesťanské menšiny uneseno a přinuceno konvertovat k islámu.

Ekonomická situace v zemi se zhoršuje a vláda si musí půjčovat peníze, aby pokryla všední výdaje. Zahraniční dluh se zvýšil na 45 miliard USD, což je 42 % ročního rozpočtu. To přímo zasáhlo rozpočet na vzdělání, zdravotnictví a boj s chudobou. Rozpočet na obranu se však neustále zvyšuje, letos na 29% oproti 23 % z celkového rozpočtu v loňském roce. Proto výdaje na rozvoj musí být zkráceny, aby bylo možno splnit požadavky mocných ozbrojených sil, a „demokracie“ tak neutrpěla. Ceny základních položek v roce 2013 vzrostly, a to až o 13 % oproti loňskému roku. Důvodem je prý prodloužení smlouvy s konsorciem MMF.