Tři dny před rezignací…

V souladu s tradicí papež Benedikt XVI. na svátek „Madonna della Fiducia“ 8. února 2013 navštívil kněžský seminář římské diecéze. Oslovil zhruba 190 seminaristů při 26 minut trvajícím „lectio divina“. Vždy, když Benedikt XVI. hovořil při takových příležitostech, bylo to, jako by se člověku dostalo laskavosti „naživo“ naslouchat slovům velkého učitele církve. Benedikt XVI. seminaristům nabídl výčet své teologie a svého učitelského úřadu.

**Jeden rok po rezignaci Benedikta XVI., k níž došlo 11. února 2013, získávají slova nyní již emeritního papeže další obrysy a společně s jeho obšírným výkladem o Druhém vatikánském koncilu předneseným před římským duchovenstvem (14. února 2013) představují důležité kameny v mozaice dědictví jeho brilantního učitelského úřadu a pontifikátu. Zároveň jsou tyto papežovy úvahy považovány za klíč k výkladu velice důležité a v dějinách Církve jedinečné události, k níž došlo o tři dny později.**

Hodně se psalo a spekulovalo o důvodech, které jej k tomu vedly, a to navzdory nebo kvůli jednoznačným slovům Benedikta XVI. v jeho „Prohlášení“ k rezignaci: „Poté, co jsem opakovaně zpytoval své svědomí před Bohem, jsem dospěl k jistotě, že mé síly již vzhledem k pokročilému věku nestačí na náležité vykonávání petrovského úřadu.

Jsem si dobře vědom, že tato služba svou duchovní povahou musí být konána nejenom činy a slovy, ale neméně také utrpením a modlitbou. Nicméně, v dnešním rychle se měnícím světě zmítaném záležitostmi velkého významu pro život víry je pro řízení Petrovy bárky a hlásání evangelia zapotřebí také tělesných i duševních sil, kterých mi v posledních měsících ubylo natolik, že musím uznat svoji neschopnost spravovat úřad, který mi byl svěřen.

„Lectio divina“ pro seminaristy, při kterém Benedikt XVI. vyšel z prvního listu apoštola Petra, „první encykliky“, kterou první apoštol, Kristův náměstek, hovoří k Církvi všech časů, jim poskytlo ještě něco důležitého navíc. Představilo papežovo rozhodnutí v metafyzickém horizontu mučednictví, které stojí ve světle kříže: „Petr jde na kříž a vybízí i nás k přijetí martyrologického aspektu křesťanství, který může mít velmi rozličné podoby. I kříž může nabývat různých podob, ale nikdo nemůže být křesťanem, aniž by následoval ukřižovaného Krista, aniž by přijal také tento martyrologický prvek.“

Není pochyb: Ani „rok poté“ není snadné navzdory nebo kvůli mnoha významným událostem pochopit rozhodnutí Benedikta XVI. A tak papežova poslední slova před jeho zásadním krokem představují výzvu ještě hlouběji se zabývat tímto duchovním rozhodnutím a nechat přitom stranou zjednodušující hodnocení, předsudky nebo ty, kterým je přece všechno již dávno jasné.