Tajné konverze ke křesťanství v Libanonu

Podle místního biskupa dochází v Libanonu k mnoha konverzím muslimů ke křesťanství každý rok, ale vzhledem k riziku sociální stigmatizace a pronásledování skutečný počet není znám.

**„Většina z nich se snaží odejít z Libanonu – do Evropy nebo Ameriky, Kanady nebo Austrálie, protože po konverzi tady už nemohou žít,“ řekl 10. února katolický biskup z Libanonu agentuře CNA v telefonickém rozhovoru.

„Je velmi, velmi těžké zjistit, kolik jich bylo pokřtěno, protože vše se drží v tajnosti.“

Vzhledem k ožehavosti konverzí v Libanonu – blízkovýchodní zemi s mírnou muslimskou většinou – biskup hovořil pod podmínkou anonymity.**

Zatímco je tato země chválena za svou příkladnou pluralitu, neboť zde muslimové běžně koexistují s křesťanskou populací, mohou se objevit projevy nepřátelství vůči těm, kteří konvertovali od islámu.

„Slyšel jsem mnoho příběhů o konverzi muslimů,“ řekl, jak v maronitské, tak v melchitské komunitě – dvou největších skupinách katolíků v zemi.

Biskup citoval jednoho melchitského kněze, který v loňském roce pokřtil 75 muslimů. „Většina z nich opustila muslimské oblasti a přesídlila do křesťanských oblastí,“ řekl. A mnoho z nich se snaží emigrovat.

Jedna mladá žena z Baalbeku konvertovala a její rodina „obvinila kněze, že použil magii, aby ji obrátil ke křesťanství,“ vyprávěl biskup.

„Rodina poté onoho kněze násilím odvedla. Nakonec byla uzavřena dohoda mezi diecézí a kmenem, k němuž rodina patří, že se jejich dcera vrátí domů, aniž by tam byla mučena.“ Její rodina pak konvertovala také, „ale tajně“, vysvětloval biskup.

Pokud konvertité od islámu nemohou opustit Libanon, pak se často stěhují do oblastí s větší koncentrací křesťanů: „další lidé odešli z údolí Bikáa a usadili se v Bejrútu nebo v Džunije, v křesťanské oblasti.“

Ti, kdo v Libanonu konvertují ke křesťanství, jsou z velké části samotní Libanonci, vysvětlil biskup. „Vím pouze o jednom Syřanovi.“ Tento syrský konvertita je z Aleppa a v Bejrútu studoval šaríu, aby se stal šejchem.

„Byl pokřtěn v Libanonu a teď je ženatý, ale v Sýrii nemůže své manželství zaregistrovat. Nyní má velké problémy, protože nemůže odjet do Sýrie a své manželství nemůže zaregistrovat ani v Libanonu. Snažíme se teď zjistit, zda by mohl odejít z Libanonu do Evropy nebo někam jinam, aby tam žil se svou rodinou.“

V Libanonu podle údajů amerického ministerstva zahraničí neexistuje žádný postup pro uzavření civilního sňatku. Všechna manželství se uzavírají před duchovními.

„Všechno se děje v utajení,“ řekl biskup. „Není snadné veřejně mluvit o… konverzích ke křesťanství.“

Ale situace v Libanonu, kde není snadné veřejně mluvit o konverzích ke křesťanství, „je lepší než v ostatních arabských zemích“. „Ale stále máme problém,“ řekl.

Libanonská ústava zaručuje svobodu vyznání a poslanci parlamentu i ministři jsou jak muslimové, tak křesťané.

V osobních dokladech obvykle bývá uvedeno náboženské vyznání, ačkoli to zákon nevyžaduje.

„U státních úřadů je snadné zaregistrovat konvertitu jako křesťana,“ řekl biskup. „V jiných zemích to není možné. Vím, že například v Egyptě je mnoho konvertitů, ale stále jsou registrováni jako muslimové, ne jako křesťané.“

Přestože libanonská vláda zajišťuje náboženskou svobodu, je společenská diskriminace konvertitů velmi rozšířená. Biskup uvedl, že rodiny konvertitů často „nikdy nepřijmou“ křesťanskou víru svého příbuzného, a konvertita „je pronásledován svou rodinou, svým kmenem a svou vesnicí“.

Zatímco země je již dlouho schopna žít navzdory napětí mezi jejími náboženskými skupinami – asi 54 procent populace tvoří muslimové, 41 procent křesťané – příliv syrských uprchlíků v důsledku občanské války v sousední zemi znamená velikou zátěž pro tento status quo.

Libanonská vláda odhaduje, že v zemi žije více než 1 milion syrských uprchlíků. V roce 2011, na počátku syrské občanské války, žilo v Libanonu něco málo přes 4 miliony obyvatel.

Nyní téměř 20 procent libanonského obyvatelstva tvoří syrští uprchlíci, což značně zatěžuje mezináboženské vztahy. 3. února sebevražedný atentátník zranil několik osob v Bejrútu, který je převážně domovem křesťanů a drúzů. Biskup sdělil, že jeho diecéze pomáhá jak křesťanským, tak muslimským uprchlíkům.

„Když přijímáme muslimy, pomáháme jim, aniž bychom se je snažili obrátit, protože když poskytujeme materiální pomoc, odmítáme hrát takovouto hru.“