Papež: biskupové nejsou manažeři, ale svědkové vzkříšeného Krista

František dnes předsedal zasedání Kongregace pro biskupy. Podle jeho názoru „rozpoznat správného kandidáta na biskupa neznamená uvést soupis jeho lidských, intelektuálních, kulturních nebo dokonce pastoračních dovedností“. Abychom mohli „vybírat“, „musíme se sami pozvednout, vystoupit na ,vyšší úroveň’. Musíme překonat a povznést se nad veškeré případné preference, sympatie, původ nebo sklony, abychom dosáhli šíře Božího obzoru“.**

**Když vybíráme biskupa, „nepotřebujeme manažera, ředitele podniku ani někoho, kdo odpovídá našemu hnidopišství nebo našim malicherným požadavkům“. Místo toho potřebujeme „svědka“ Vzkříšeného, muže modlitby, jenž dokáže „uchvátit svět nabídkou svobody, kterou dává evangelium“, a „pastýře, který bude nablízku lidem“ a svému stádci.**

Papež František dnes znovu hovořil o tom, jaké rysy podle něj musí mít biskup, ten, kdo je povolán stát se nástupcem apoštolů a ukazovat světu „tuto nepřerušenou posloupnost“.

Papež, který předsedal zasedání Kongregace pro biskupy dnes ráno ve Vatikánu, měl příležitost znovu nastínit, co dělá biskupa biskupem. Zopakoval přítomným to, co řekl minulý rok na setkání s nuncii, které požádal, aby zajistili, aby pastýři byli „nablízku lidem“.

„Otcové a bratři, kéž jsou mírní, trpěliví a milosrdní,“ řekl. „Kéž milují chudobu, vnitřní chudobu, jako svobodu pro Pána, i vnější chudobu, prostotu a skromný životní styl. Kéž nemají smýšlení ,knížat’…“

Proto „buďte opatrní, aby nebyli ambiciózní, aby neusilovali o episkopát, aby se ztotožňovali s církví, aniž by neustále toužili po něčem jiném,“ což se nazývá „cizoložství. Kéž dohlížejí na své stádce, které jim bylo svěřeno, starají se o všechno, čeho je mu zapotřebí, aby zůstalo jednotné“. Kéž „dokážou své stádo střežit“.

Papež František dnes v proslovu ke kongregaci, která mu představuje kandidáty na biskupský úřad, řekl: „Potřebujeme někoho, kdo na nás bude hledět s širokým Božím srdcem. … Potřebujeme někoho, kdo dokáže vidět svět z Božího pohledu“, protože „lidé se lopotí na stepi každodenního života a potřebují, aby je vedli ti, kteří jsou schopni vidět věci z nadhledu“.

„Abychom mohli vybrat takové služebníky, musíme se i my sami pozvednout, vystoupit na ,vyšší úroveň’. Musíme překonat a povznést se nad všechny případné preference, sympatie, původ nebo sklony, abychom dosáhli šíře Božího obzoru a našli ty, na kterých spočinul jeho pohled.“

„Základním standardem pro výběr biskupa“ je to, že musí být „svědkem Vzkříšeného“, tím, který od počátku následuje Ježíše, kdo se společně s apoštoly stává svědkem vzkříšení. I pro nás je to jednotící rys: biskup je ten, kdo ví, jak zpřítomnit vše, co se dělo s Ježíšem, ale především ví, jak být společně s církví svědkem jeho vzkříšení. Biskup je v první řadě mučedník Vzkříšeného. Není to izolovaný svědek, ale je sjednocen s Církví. Jeho život a jeho služba musí dodávat důvěryhodnost vzkříšení.“

„Proto rozpoznat správného kandidáta na biskupa neznamená uvést soupis jeho lidských, intelektuálních, kulturních nebo dokonce pastoračních dovedností. Profil biskupa není souhrnem jeho ctností. Samozřejmě, že je zapotřebí někoho, kdo vyniká (CIC kánon 378 §1), jehož lidské kvality zajišťují, že bude schopen udržovat zdravé vztahy…, aby nepřenášel své nedostatky na ostatní a nestal se destabilizačním faktorem,… jeho kulturní příprava mu musí umožnit vést dialog s lidmi a jejich kulturou; jeho pravověrnost a věrnost plné Pravdě, jež se uchovává v Církvi, z něj činí jeden z pilířů a garantů; jeho vnitřní a vnější disciplína mu umožňuje ovládat se a otevírá prostor pro to, aby mohl přijímat a vést ostatní; jeho schopnost vládnout s otcovskou pevností zajišťuje bezpečí pro autoritu, kterou pomáhá rozvíjet; jeho transparentnost a poctivost při správě majetku komunity mu musí dodávat autoritu, která si zaslouží úctu každého člověka.“

„Všechny tyto nepostradatelné dovednosti nicméně musí podporovat jeho ústřední svědectví o vzkříšeném Kristu a musí být podřízeny tomuto nejhlavnějšímu úkolu. Je to právě Duch Vzkříšeného, kdo vytváří jeho svědky, kdo integruje a zvyšuje kvalitu a hodnoty, vyučuje biskupa.“

A konečně, jak papež František řekl nunciům, je biskupům svěřen „pastýřský úřad čili běžná a každodenní péče o jejich ovečky“. „Myslím, že i v této době setkání a kongresů je dekret Tridentského koncilu velmi aktuální a bylo by dobré, kdyby o něm Kongregace pro biskupy něco napsala…“

„Stádce si musí najít místo v srdci svého pastýře. Pokud není pevně zakotven v sobě, v Kristu a jeho Církvi, bude biskup neustále vydán na milost a nemilost vlnám hledání prchavých náhražek a nebude moci svému stádci poskytnout útočiště.“