Odborník na rodinné právo: Tolerance je nutná i pro heterosexualitu

Tolerance podle názoru odborníka Wolfganga Mazala nesmí mít „jepičí život“ a musí i nadále růst, ale její požadavky „pochopitelně neplatí jen pro životní styl, který předvádí Conchita Wurst“: V rozhovoru pro Kathpress to řekl profesor sociálního a pracovního práva na vídeňské univerzitě, který stojí v čele rakouského institutu pro výzkum rodiny.**

Podle Mazala má Církev dostatečný prostor pro tolerantní šíření jiných způsobů života. Není nutné, aby se vzdávala svých ideálů, ale musí je sdělovat nově.

Nadšení z vítězství v pěvecké soutěži by nemělo mít za následek, že budou lidé, kteří se vyslovují pro heterosexuální způsob života nebo zdůrazňují jednoznačnou pohlavní identitu, diskreditováni jako „zpátečničtí a ex definitione netolerantní“, varoval Mazal. Je také naopak možné zdůrazňovat obohacení života, které plyne z akceptace a věrné heterosexuality, a neznevažovat přitom jiné způsoby života.

Tento odborník na rodinu připomíná katolické církvi: Základním Ježíšovým poselstvím a také výchozím bodem evropského pojetí tolerance je „přijímání lidí bez ohledu na jejich životní styl“. Církev by bez problémů mohla být vzhledem k „velké šíři věroučných a teologických prohlášení“ tolerantní k ostatním způsobům života, domnívá se Mazal. Může také „vydávat prohlášení, která budou v obecné populaci vnímána pozitivně“, aniž by opustila nebo relativizovala svůj ideál.

Poté Mazal poukázal na to, co je pro Církev polem obzvláštního napětí: Musí se snažit chápat člověka v jeho životní situaci, ale zároveň také ukazovat na to, co považuje za nezbytné pro šťastný život. Výzvou pro Církev tedy je zvěstovat příležitosti, které tento ideál nabízí, ale společně s uznáním, že není vždy možné jej dosáhnout a žít podle něj. „Zdůrazňovat pozitivní stránky je určitě lepší než odsuzovat negativní,“ řekl Mazal.

Výslovně uvedl několik možných pozitivních bodů. Podle něj k této myšlence patří i to, „že se dva lidé navzájem přijímají bez jakýchkoli dalších podmínek“. Slůvko „ano“ může „zprostředkovat jinak nepoznatelný pocit bezpečí závazného svazku a zároveň vyžaduje chovat se tak, aby se tento svazek nestal nesnesitelným“. Tento slib společně se rozvíjet i v obdobích životních změn, které nutně nastanou, partnery posiluje, aby dokázali čelit neplánovaným situacím.

Pozitivně lze hovořit také o upřímnosti a věrnosti. Koneckonců, nikdo si nepřeje být klamán, řekl Mazal. „Církev by šířila důležitou zvěst, kdyby ve společnosti, v níž jsou mezilidské vztahy charakterizované dočasností, zdůrazňovala hodnotu věrnosti.“ Přijetí a věrnost by dále nabízely ideální podmínky pro to, „aby se zdůraznil rozvoj vlastní sexuality v rámci heterosexuální orientace“. Problémy v rodinném životě lze pozitivně řešit „právě součinností muže a ženy díky jejich různorodosti“.