03.06.2014, Fides
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Jedna z rodin po svém propuštění hovořila o prožitém utrpení: byli oběťmi nucených prací a více než 25 let s nimi bylo zacházeno jako s otroky. Jedna z žen, Safia Bibi, začal pracovat v cihelně spolu se svým manželem Anwarem Masihem hned po svatbě. Má devět dětí, a jakmile byly děti dost velké, začaly na tomto místě také pracovat. Žili ve skromném bytě v areálu cihelny, bez toalety. Často nedostávali mzdu, a když se pokusili z této práce odejít, byli biti a mučeni, několik dní drženi bez jídla. V roce 2013 Safiin manžel zemřel v důsledku nemoci a slabosti, nebyl k němu ani přivolán lékař. Její děti se nemohly zúčastnit pohřbu, protože musely pracovat. Rodiny nesměly navštěvovat ani bohoslužby v kostele nebo slavit Vánoce či jiné křesťanské svátky.
Nasir Saeed, ředitel organizace CLAAS, uvedl ve zprávě zaslané agentuře Fides: „Je smutné vidět, že i v 21. století v Pákistánu přetrvává otroctví. Majitelé cihelen jsou většinou bohatí a vlivní, zřídka bývají stíháni. Dělníci, většinou křesťané, pracují celý život v otrockých podmínkách, aby mohli splácet své dluhy. Někdy jsou prodáváni z jedné cihelny do druhé. Vláda si je této situace vědoma, ale nepřijala žádné zásadní opatření.“
10.08.2026, global catholic
Kdysi se fámy šířily pomalu. Někdo se o něčem zmínil po mši, v práci nebo u večeře, a pokud to bylo dostatečně pikantní, možná se to do konce týdne doneslo k několika lidem. Dnes stačí jediný příspěvek. Jedno video. Jeden popisek napsaný dostatečně přesvědčivě, aby zněl jako pravdivý. A najednou tisíce lidí mluví o někom, koho v životě nepotkaly, jako by znaly každý detail z jeho soukromí.
06.08.2026, RC Monitor 14/2026
Každý člověk má schopnost v sobě vnímat touhu po nekonečnu. Po dokonalé lásce, po plnosti, po štěstí. To nám dokládá, že jsme stvořeni pro něco, co naši existenci tady na zemi přesahuje. Je obecně lidskou zkušeností, že nás materiální ani jiná dobra, kterých můžeme dosahovat zde na zemi, nenaplní. Vždy budeme toužit po něčem větším. Navíc, pozorujeme tento svět a to, co nás obklopuje a co jsme, a ptáme se: odkud to všechno pochází, kdo za tím je, kam nás to vede? A to všechno ukazuje na Boha.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.