Sýrie: Františkánský klášter v Yacubiyah zasažen raketou

06.08.2014, Custodia


V neděli 20. července ve večerních hodinách ze vzduchu vystřelená raketa zasáhla františkánský klášter v Yacubiyah, což je vesnice nedaleko tureckých hranic, v údolí Oronte v severozápadní Sýrii. Budova, jež patří františkánům z kustodie Svaté země, byla vážně poškozena. Podle zprávy Fra Pizzabally, kustoda Svaté země, neutrpěl Fra Dhiyia Azzize, který právě pracoval v klášteře, když raketa budovu zasáhla, kromě několika oděrek na hlavě žádné zranění. **

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Když raketa zasáhla budovu, nebyl tento mnich naštěstí ve své místnosti, která byla zcela zničena,“ uvedl Fra Pizzaballa, který poté zopakoval výzvu k modlitbě za mír v Sýrii a na Blízkém východě.

Navzdory škodám způsobeným válkou v Sýrii se nadále objevují drobné skutky solidarity a bratrství mezi věřícími různých komunit. Existuje dostatek svědectví, jako je například to, které podal Feras Lufti, další syrský mnich z kustodie Svaté země, jenž v současné době pobývá v Damašku. „V posledních několika týdnech se Aleppo nachází ve vážné krizi: není tam téměř žádná voda,“ oznámil Lufti. „Lidé někdy musí čekat několik hodin, aby si mohli naplnit nádoby vodou k pití nebo umytí.

Máme štěstí, že v našich klášterech jsou studny a můžeme dávat vodu každému, křesťanům i muslimům bez rozdílu. Jednoho dne, když jsme skončili čerpání vody, mě jeden starší člověk požádal o další vodu. Byl to muslim. Přišel – a vzhledem ke svému věku musel vynaložit obrovské úsilí –, a žádal o vodu nikoli pro sebe, ale pro svého souseda, křesťana, který byl vážně nemocný.“

Otec Feras uvádí další příklad. „Jednoho dne jsem tady v hlavním městě přišel do domu křesťanky, která krátce předtím zemřela. Její rodina a přátelé pro mě poslali, abych se s nimi modlil. Po skončení modlitby, když jsem se chystal odejít, mě zastavil jeden muž. Z toho, jak se sám vyjádřil, jsem okamžitě pochopil, že je muslim. Byl velmi rozrušený a plakal. Řekl mi, že se za duši zemřelé pomodlil dvě súry (krátké kapitoly posvátného textu) z Koránu a ptal se mě, jestli Bůh přijme jeho modlitbu za tuto dobrou duši. Zeptal jsem se ho: ,Proč jste se za ni modlil?‘ Odpověděl, že se zemřelá žena starala o jeho vnoučata a živila je. Ukázalo se, že dcery tohoto muže, jež kvůli válce ovdověly, uprchly do Damašku a ubytování našly pouze v křesťanské čtvrti. Tam nalezly solidaritu mezi ženami, kterou nečekaly. Později jsem ho viděl v kostele, v doprovodu jeho dvou dcer.“


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.