Je třeba zachránit pronásledované menšiny v Iráku!

Irácké menšiny domorodců, které jsou původními a domorodými obyvateli po tisíciletí již od starověké Mezopotámie, jsou dnes ponižovány, zesměšňovány, masakrovány a ohrožovány v jejich existenci krutostí fanatiků a fundamentalistů Islámského státu, kteří mají za svůj princip pouze meč a černý prapor, na kterém je napsána chahada (islámské vyznání víry). Tyto menšiny, zvláště křesťané, Jezidé a Mandejci (učedníci Jana Křtitele) vyznávají náboženství míru, nedisponují žádnými milicemi ani ochranou. Nemají žádné zbraně, nikdy ve své zemi nevyvolali žádnou válku, nemají mimo Irák žádnou oporu.

**Jsou dnes v posledním tažení, zasaženi přímo do srdce, masakrováni v jejich vlastní zemi v Sinjaru, v Mosulu a v ninivské pláni. Jejich statky jsou kradeny, jejich domy konfiskovány, muži masakrováni, ženy a děti zneuctněny a prodávány na dražbě v pětihvězdičkových hotelech v Mosulu. Je to opravdová tragédie 21. století. Právě dnes by civilizovaný svět a země, které hlásají svobodu a rovnost, měly ihned jasně a explicitně reagovat, aby odsoudili toto barbarství a pomohli nám jej vymýtit.**

Je tomu několik týdnů, co se píše nová stránka historie pronásledování v Iráku. Křesťané si musí na rozdíl od ostatních vyznání, které Korán neuznává, vybrat mezi obrácením k Islámu, placením dimy nebo odejít. Písmeno „noun“, „N“, bude od této chvíle rozlišujícím znamením křesťanů, „Nazorejců“. V Mosulu bylo toto písmeno napsáno na domy a statky křesťanů a jsou nyní zabaveny Islámským státem. Po ultimátu, které dostali od džihádistů 18. července, byli křesťané donuceni opustit toto město, starověké Ninive, během 24 hodin. Na check-pointech při výjezdu na ně čekala past: mužové Islámského státu v Iráku a Levantu (arabsky Da'ash) je zastavili a obrali. Vzali jejich zlato a stříbro, celoživotní úspory, s brutalitou a výsměchem. Auta byla konfiskována, osobní doklady, pasy a pozemkové knihy roztrhány a zničeny nemilosrdně před jejich očima. Ano, pro džihádisty byl odchod žijících a ponížených křesťanů s pouhým oblečením, které nesli na zádech, už tak velkou milostí....

To nejhorší však mělo teprve přijít. Středa 6. srpna zůstane jako zvlášť krvavý den pro křesťany v ninivské pláni. V této oblasti existuje dnes jedenáct křesťanských vesnic, z nichž některé z nich existují od dob Asyrské říše, jako Karamless, Telleskof a Qaraqosh. Jiné vesnice jako Alqosh a Tell-Kef pocházejí z dob před příchodem křesťantví do Mezopotámie. Tyto vesnice byly hlavními tábory židovské diaspory při exilu do Ninive v roce 721 před Kristem.

Tohoto šestého srpna, den křesťanského svátku Proměnění Páně, ale rovněž památky svržení první atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki během druhé světové války, tento den, město Qaraqosh, které čítá 45 000 obyvatel, se stalo terčem série fatálních bomb svržených na obytné čtvrti. Smrt si vzala první tři oběti již ráno tohoto neblahého dne: mladou sedmatřicetiletou ženu a dvě děti ve věku pěti a devíti let. Tato událost vyvolala paniku mezi obyvateli celého regionu. Krev těchto prvních nevinných obětí, která způsobila masivní odjezd obyvatel, pomohla zachránit mnoho dalších životů. Několik stovek kamionů, osobních aut a traktorů začalo transportovat více než 30 000 obyvatel do Kurdistánu, kde respekt, přijetí a mír jsou zajištěny pro populaci jakéhokoliv náboženství nebo etnika.

V půl čtvrté ráno, 7. srpna, se kurdské vojenské síly, které až doposud účinně bránily ninivskou pláň, náhle stáhly a nechaly za sebou tuto oblast jako snadnou kořist mezi upířími zuby „černých fantomů“ Daa'shu. Pouhou hodinu po stažení Kurdů, před tím než začalo svítání, je ninivská pláň prázdná: obyvatelé utekli ze svých domovů, nechali za sebou svůj majetek, kráčejíce po zemi svlažené jejich potem a jejich slzami. Jak hrozný obraz, absolutní smutek, vidět to, co jsem viděl onoho dne: několik tisíc aut nalepených jedno na druhé, přetížených muži a ženami, dětmi a starci, vyděšenými a blokovanými v zavřeném check-pointu v Kalaku. Všichni tito lidé museli opustit svá vozidla a přejít tuto poslední bariéru, než se vydali pěšky na cestu exodu do iráckého Kurdistánu.

Během posledních dvou týdnů více než 130 000 křesťanů uteklo z ninivské pláně, zanechajíce plody své práce a všechna svá hmotná dobra za sebou. Utekli do třech okresů autonomní oblasti iráckého Kurdistánu. Připojili se v této oblasti k dalším 100 000 jiných křesťanů, kteří tam již chtě nechtě dorazili, s respektem přijati v této oblasti ohrožené ofenzívou džihadistů.

Vznáším apel k mezinárodní komunitě: není čas k tomu reagovat, abychom zachránili a dále ochraňovali tuto mozaiku menšin, které dnes hrozí, že bude vyhubena? Zmizí-li tyto menšiny, bude potopena historie světa.

Vytlačte džihádisty, kteří vzali naší zemi a umožněte nám, abychom se vrátili domů a žili v bezpečí! Když ne, pomozte těm, kteří mají touhu odejít do jiné země a žít konečně důstojně!

Je prvořadé zachránit dnes všechny tyto muže a ženy, kteří trpí, ale doufají, že budou moci někde začít důstojně žít.

Najeeb MICHAEEL OP, dominikán z konventu v Qaraqosh

(Archivář, zakladatel a ředitel „Digitálního centra orientálních rukopisů v Iráku“ (C.N.M.O.).

Drazí bratři a sestry, drazí přátelé,

děkuji vám za modlitby a solidaritu s vašimi bratry a sestrami z Mosulu a Ninivského regionu. Procházíme nyní tvrdou zkouškou, která může být pro budoucnost křesťanů v této oblasti fatální. Posílám shrnutí celkové situace v dokumentu, který přikládám i s několika fotkami.

Uprchli jsme, bratři Joseph Atticha, Hani Daniel a já (fr. Sarmat přebývá v srpnu ve Strasbourgu), útoku a brutální invazi skupin ISIL jen několik hodin předtím, než se zcela zmocnily Karakoše a Ninivské planiny. Naštěstí se mi podařilo vzít s sebou naše archivy a rukopisy. Pomohli jsme před tímto peklem utéct i několika chudým rodinám.

Momentálně jsme v Ankawě, kde se bez přístřeší nachází několik tisíc křesťanů. V žalostné a nelidské situaci spí na lavicích v kostelích, v zahradách, na chodnících. Je hanba vidět tyto davy ponížených rodin, dětí a starců. Dějiny pronásledování a mučednictví se nepřestávají opakovat.

Žádáme především humanitární pomoc a zajištění ochrany, a potom usnadnění odchodu do nové země a záchrannou akci: „Střechu pro irácké křesťany“.

Děkuji za ty, kteří chtějí v urgentní situaci projevit svou solidaritu a dají mi vědět, abych zaslal kontaktní údaje.

V přátelství a jednotě modlitby

Fr. Najeeb MICHAEEL op

11.8. 2014, Erbil