Začalo to šátky

Pane biskupe, jak byste hodnotil momentální situaci?

Blízký Východ hoří, s výjimkou Jordánska. V Gaze je teď příměří, doufám, že vydrží, ale všude jinde je válka a krveprolétání. Křesťané jsou pronásledováni a zabíjeni, podobně jezidé a ne-sunnitští muslimové. Musejí konvertovat nebo utéci – to v minulosti nebylo. My tu žijeme společně s muslimy přes 14 století, ale takovou situaci jsme nezažili.

Kdo nebo co stojí za tím násilím?

To je otázka. Odkud bere „islámský stát“ peníze a zbraně?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

poslat dar

300 Kč 500 Kč 1 000 Kč

DAROVAT 500 Kč

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.

OBJEDNAT MONITOR

To nepřišlo najednou. Od iránské revoluce v sedmdesátých letech jsme pozorovali určité islámské probuzení, ale nijak přehnané. Začalo to šátky. Když jsme byli děti, tak neexistovaly. Vrátily se v sedmdesátých letech. Ti lidé chtějí zpátky něco, co podle mého soudu nemá islámské kořeny. Je to politická záležitost pod rouškou náboženství.

**Co se dá dělat proti „islámskému státu“?

Zastavit! Zastavit, za každou cenu! Musíme zastavit přísun peněz a dodávky zbraní a musíme bojovat. Dále: Evropa musí zabránit svým občanům, aby bojovali za ISIS. Už mnoho Evropanů se k ISIS připojilo.**

Patří pronásledování křesťanů podstatně k „islámskému státu“?

Ano. Ovšem platí, že když křesťané na blízkém Východě trpí, pak proto, že trpí všichni. Válka v Sýrii probíhala léta, než přišel ISIS. Křesťané trpěli, protože byli Syřané, ne kvůli náboženství. S vystoupením ISIS se stali křesťané cílem kvůli svému náboženství.

Bude Jordánsko schopno i nadále přijímat uprchlíky?

Ano i ne. Ano, protože musí . Je to jediná země, kde je klid. A pohostinství je jedna z našich hodnot. Nemůžeme před našimi bratry zabouchnout dveře. Také proto, že jsme na uprchlíky dostali velkou pomoc z celého světa. I Církev velmi pomáhá prostřednictvím Charity: ta odvádí skvělou práci pro uprchlíky ze Sýrie i z Iráku. To je pozitivní stránka věci. Rubem ovšem je, že Jordánsko je chudá země. Není tu potřebná infrastruktura, abychom zvládali nouzové situace. Jordánsko je především chudé na vodu, je už těžké obstarat vodu pro všechny Jordánce. A teď máme k šesti milionům Jordánců ještě tři miliony uprchlíků.

.

Jak pomáhá Církev?

Církev v Jordánsku pracuje na dvou úrovních. Některé naše farnosti otevřely dveře uprchlíkům, i naše školy, aby děti neztratily dva nebo tři roky školní docházky. Především ale spolupracujeme s mezinárodní Charitou, která umí pomoci statisícům lidí. Bez její pomoci bychom to nezvládali.

.

Pomáháte specielně křesťanům?

Ne, jak bychom mohli? Máme 1,5 milionu uprchlíků ze Sýrie, z toho jen 30.000 křesťanů. Většina uprchlíků přichází z jižní Sýrie, to je tradičně muslimská oblast a jedna z nejchudších.

S Irákem je to ale jiný příbeh…

S Irákem jsou to dva příběhy. První je starší a vztahuje se k americké invazi v roce 2003, po níž jsme přijali 300.000 iráckých uprchlíků. Dnešní situace souvisí s vystoupením „islámského státu“ v Sýrii a Iráku. Křesťané v Iráku, zvláště na severu, nemají kam jít, stejně tak jezídové a šíité. Jordánský král proto nařídil, abychom do Jordánska přijali tisíc iráckých křesťanů. Zřídili jsme pro ně přijímací centra a doufáme, že dostanou víza do jiných států.

Takže vy zastáváte jiný postoj než vaši spolubratři v úřadu, kteří prosí Evropu, aby křesťanům pomohla odejít…

Ne, já říkám totéž. Řešení pro arabské křesťany není v tom, že budou žít ve Francii nebo v Itálii. Bůh je stvořil jako křesťany v arabských zemích, takže své svědectví musejí skládat zde. Ale Iráčané, kteří teď přišli z Mosúlu, ztratili všechno kromě své víry. V takto extrémních případech nemůžeme říci – musíte tu zůstat. Řešení pro křesťany je, vytvořit pro ně dobré životní podmínky, aby mohli vést normální život tam, odkud pocházejí.