Matka vzdělávající děti doma byla uvězněna

Monica O’Connorová, irská matka pěti dětí, které vzdělává doma, a její manžel Eddie O’Neill, bývalý středoškolský učitel, byli shledáni vinnými tím, že nezaregistrovali své děti podle irského zákona o vzdělávání z roku 2000. Zákon vyžaduje, aby rodiče posílali své děti do uznané školy nebo je registrovali pro domácí vzdělávání. V důsledku toho si Monica 31. července 2014 údajně začala odpykávat desetidenní trest vězení za to, že nezaplatila požadované pokuty. **Rodina byla v dlouhodobém sporu s Národní radou pro vzdělávání a sociální zabezpečení (NEWB), která dohlíží na irský „registr“ domácího vzdělávání.

V posledních letech nebyl tento zákon, který v době schvalování vyvolával kontroverze a odpor, nijak zvláště vynucován a mnozí irští rodiče vzdělávající děti doma jej jednoduše ignorovali. Organizace HSLDA se tehdy stavěla proti přijetí tohoto zákona, ale domácí vzdělávání nebylo v Irsku natolik rozšířené, aby ti, kdo jsou do něj zapojeni, mohli ovlivnit vládu.

Nicméně v posledních letech nabrala byrokracie na obrátkách, což má za následek zvýšení třenic mezi úředníky a rodiči věnujícími se domácímu vzdělávání. Ačkoli se mnoho irských rodičů zapojených do domácího vzdělávání registrovalo, existuje významný počet těch, kteří tak odmítají učinit, protože mají námitky vůči požadavkům tohoto zákona. Takovíto rodiče stejně jako O’Neillovi poukazují na irskou ústavu, která uznává jejich právo, jež stojí nad tímto zákonem a které tento zákon porušuje.

Článek 42 irské ústavy říká, že „primárním a přirozeným vzdělavatelem dítěte je rodina, a zaručuje respektování nezadatelného práva a povinnosti rodičů poskytovat podle svých možností náboženskou, mravní, duševní, fyzickou a společenskou výchovu svých dětí“.

List The Journal píše, že paní O’Connorová před svým uvězněním v rozhlasovém rozhovoru řekla, že irské zákony „pošlapávají práva rodin, kdykoli se jimi musíte řídit, abyste mohli vzdělávat své dítě“. O’Connorová údajně také řekla, že ona a její manžel splnili požadavek registrace u asi 22 pěstounských dětí, které během let vzdělávali. Argumentuje tím, že se tato soudní kauza týká jejího biologického dítěte, nikoliv adoptivního, které by jí svěřil stát, a proto nemusí – jak sama říká – žádat o povolení vykonávat svá práva zaručená ústavou.

Další matka vzdělávající své děti doma, Claire Thompsonová, napsala ve svém blogu, že námitky v podstatě nesměřují proti registraci, ale proti tomu, že je nutno „žádat“ o domácí vzdělávání.

„Nejde o pouhou registraci,“ napsala Thompsonová. „Kdyby tomu tak bylo, mnozí z nás by s tím neměli žádný problém. Faktem je, že musíme žádat o registraci — to znamená, že musíme žádat o schválení domácího vzdělávání, ačkoli žádné schválení či povolení nepotřebujeme. Právo na domácí vzdělávání je zaručeno ústavou. Tento zákon je chybně formulován. Nelze žádat o povolení něčeho, na co máte právo. Zajištění příspěvků, o které rodiny s domácím vzděláváním žádají, je samostatná záležitost, která s tímto nesouvisí.“

Mezinárodní právník HSLDA Mike Donnelly spolupracoval s řadou irských rodičů vzdělávajících děti doma, kteří cílevědomě protestují proti tomuto požadavku. Setkal se též s představiteli NEWB v Irsku. Donnelly sice věří v jejich dobré úmysly, když zástupci tohoto úřadu tvrdí, že „podporují“ domácí vzdělávání, má však určité obavy, když úředníci říkají, že se „jen snaží dělat svou práci“ – zejména když problémem jsou ústavně chráněné svobody.

„HSLDA se v roce 1999 postavila proti tomuto zákonu o vzdělávání, ale jsem šokován, že se matka vzdělávající své děti může kvůli tomu v Irské republice ocitnout ve vězení,“ řekl. „I německé soudy, které patří mezi ty nejvíce nepřátelské k domácímu vzdělávání, v poslední době odmítají posílat rodiče do vězení kvůli podobným obviněním. Irsko má výslovnou ústavní ochranu domácího vzdělávání, a tento rozsudek je skandální. Doufám, že tento incident vzbudí u irských zákonodárců obavy, které má mnoho irských rodin, a že přehodnotí tento nejasný, obtěžující a dotěrný zákon.“

Rodger Eldrige, další irský dlouholetý aktivista za domácí vzdělávání, na Twitteru napsal, že soudce v případě O’Neillových během procesu pronesl podobná slova. Když se pan O’Neill při obhajobě pokusil poukázat na ústavní ochranu domácího vzdělávání, okresní soudce podle Eldridge řekl, že nemá pravomoc rozhodovat o ústavních záležitostech a že jeho prací je prostě aplikovat tento zákon. Uložil manželům pokutu více než 3 000 dolarů za to, že své děti neregistrovali.

Přestože se mnohé rodiny s domácím vzděláváním registrují, uvádějí, že také mají obavy z tohoto zákona i z toho, jak je stále více vynucován. Ačkoli jen nemnoho rodičů riskovalo vyprovokování tak dramatické konfrontace tvrzením, že jejich ústavní práva jsou nadřazena tomuto zákonu, HSLDA v posledních letech spolupracuje i s dalšími irskými páry zapojenými do domácího vzdělávání, které mají námitky vůči registraci. Někteří se v okamžiku, kdy dostali podobné soudní předvolání, rozhodli opustit zemi a odstěhovat se do míst, jako je Velká Británie, kde jsou zákony o domácím vzdělávání méně restriktivní.

Eddie O’Neill a Monica O’Connorová nejsou jedinými rodiči zapojenými do domácího vzdělávání, kteří byli za své přesvědčení uvězněni. Během boje za svobodu domácího vzdělávání ve Spojených státech bylo mnoho rodičů vystaveno podobnému tlaku. V Německu a dalších zemích dnes sílící hnutí za domácí vzdělávání čelí represím ze strany nepružných úřadů snažících se ovládat občany prostřednictvím nadměrné kontroly nebo zákazu určitých druhů soukromého vzdělávání, jako je i domácí vzdělávání.

Zatímco vláda může vykonávat svou pravomoc a regulovat vzdělávání, vytváření problémů jen z rozmaru byrokratů je recept na katastrofu. Jedná se o katastrofický stav veřejné politiky a tragédii, když je rodič poslán do vězení kvůli domácímu vzdělávání. Zdá se, že jde o první případ rodičů uvězněných za toto přesvědčení v Irsku. Doufáme, že irští zákonodárci posoudí a zváží, že regulační režim, který vytvářejí, pravděpodobně odporuje ústavě a základním právům rodičů bez nadměrné zátěže tohoto druhu rozhodovat, co je nejlepší pro jejich děti, a podniknou kroky k nápravě.