Každý může umírat bez bolesti

03.12.2014, Kathnet

Předseda Sdružení poskytovatelů hospicové péče Hardinghaus vyzývá k prevenci sebevražd namísto nabízení eutanazie. Varuje také před finančními argumenty pro usnadnění asistované sebevraždy.

Osnabrücký lékař Winfried Hardinghaus doufá, že bude zákonem zakázán jakýkoli druh organizované asistované sebevraždy. Kromě toho je nutno zabránit tomu, aby se asistence při sebevraždě „stala běžným, normálním nebo obvyklým lékařským opatřením“, řekl Hardinghaus listu Tagespost ve Würzburgu. Předseda německého Svazu poskytovatelů hospicové a paliativní péče (DHPV) se tak vyjádřil s ohledem na „diskusi“ na toto téma, která probíhala ve čtvrtek ve Spolkovém sněmu. Vyzval rovněž k zákazu reklamy na asistovanou sebevraždu.

„Dnes lze nechat každého bez velkých nákladů bezbolestně a důstojně zemřít,“ zdůraznil Hardinghaus. Život s bolestí také není nutně nedůstojný. Důstojnost se v současné debatě až příliš často zaměňuje se samostatností. Je nutné vytvořit společenskou kulturu „hodnocení života i v podmínkách péče, těžkého onemocnění a demence“. K tomu je třeba, aby paliativní péče byla běžně dostupná v nemocnicích, domovech s pečovatelskou službou i domácnostech.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Lékař poukázal na celkový pokles počtu sebevražd v Německu. Zcela opačný trend však jasně panuje mezi starými lidmi. „Téměř vždy je důvodem strach z bolesti, tělesného utrpení, osamělosti nebo z toho, že budou na obtíž,“ řekl Hardinghaus. Právě zde musí začít prevence sebevražd.

Hardinghaus také varoval před finančními argumenty pro usnadnění asistované sebevraždy. „Od této motivace, jež by ulevila systému zdravotní péče, nejsme tak daleko,“ uvedl. Ve Švýcarsku akademie věd odůvodňuje eutanazii již i demografickým vývojem. Také náklady na zdravotní péči o seniory se neúměrně zvýšily.

Minulý týden předseda Německé společnosti pro paliativní medicínu (DGP) Lukas Radbruch vysvětlil, že „již neexistuje situace, v níž by nemohla být nabídnuta paliativní medicína“.

V naprosté většině případů vážně nemocných pacientů lze jednoduchými paliativními strategiemi dalekosáhle mírnit nepříjemné příznaky, jako je bolest, dušnost, nevolnost nebo strach či psychosociální obtíže. Dokonce i v mezních situacích jsou k dispozici takovéto možnosti. „Pro zbývající velice malý počet pacientů, kde nelze dosáhnout dostatečného zmírnění symptomů, zůstává jako možnost použití paliativních utišujících prostředků, aby se zmírnilo nesnesitelné utrpení,“ řekl lékař a vědec. Podávání léků pod dohledem má za cíl snížit nebo odstranit uvědomování si symptomů, aby se zmírnily obtíže působící nesnesitelné utrpení, které nelze zvládnout jinými prostředky. „Toto je třeba zvažovat teprve poté, co selžou všechna ostatní terapeutická opatření.“

Další články

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Reinkarnace – alternativa ke křesťanskému zmrtvýchvstání?

21.09.2026, RC Monitor 17/2026

Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.

Druhé přikázání v každodenním životě víry: Od morální váhy slova k pasti jednosměrného monologu

10.11.2026, RC Monitor 20/2026

Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.

Pokušení obojakosti a hříchy proti lásce

07.10.2026, RC Monitor 18/2026

První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

Misie bez kufrů

16.10.2026, RC Monitor 19/2026

Když se řekne misie, často si představíme evangelizaci v dalekých zemích, kde lidé ještě neznají Krista. A jistě právem: úkol církve nést evangelium do celého světa zůstává stále aktuální. Ne všichni však můžeme odejít na misijní území. Poslání křesťana je mnohem širší.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.