O blízkovýchodních křesťanech: Čím více ran, tím více síly

04.01.2015, Radio Vaticana

„Máme za sebou dramatický a převratný rok,“ říká pro italský list Famiglia Cristiana (30.12.2014) kustod Svaté země. Otec Pierbattista Pizzaballa je přesvědčen, že rok 2014 byl zlomovým okamžikem, po kterém už nic nebude jako dříve. „Vznik kalifátu zamíchal karty a změnil pravidla hry,“ vysvětluje.


„Islámský stát se podepsal na obrovské transformaci vztahů mezi muslimy navzájem a také mezi muslimy a křesťany. Je nutné si dávat velký pozor při analýzách, abychom se vyhnuli zjednodušení a ztrátě paměti. Jde tu především o válku mezi muslimy, tedy sunnity a šíity, a jejich příslušnými mezinárodními a náboženskými podpůrci. Křesťané nejsou prvotním cílem teroru, který se z kalifátu šíří. Jako řada ostatních lidí se křesťané stali objektem strašlivé války, která má také různé vazby na Západ a jeho rozličné zájmy.“

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Novinkou je rovněž odsouzení tzv. Islámského státu z muslimské strany, tvrdí františkánský kustod pro italský týdeník. Prosincové prohlášení káhirské univerzity Al-Azhar, největšího islámského kulturního centra na světě, vůbec nebylo samozřejmostí, dodává. Tato reakce vrchní islámské autority posílila rovněž náboženské menšiny na Blízkém východě. Dnes jsou tu všichni méně bázliví a nesmělí, soudí O. Pizzaballa, počítaje v to i křesťany. „Vede se jim zle, ale jsou silnější. Vyšli ze své negativní ustrašenosti. Pronásledování je povzbudilo k odvaze.“ A to rovněž díky přístupu papeže Františka, podotýká dále italský františkán. „Papež nemluví o civilizačním střetu, což by vlastně události ospravedlňovalo, ale naléhá na dialog, pohled do očí, ať už na druhé straně stojí kdokoli, včetně Islámského státu. Papežův styl naznačuje cestu k možnému řešení konfliktu.“

Kustod Svaté země nicméně předvídá ještě dlouhé období nestability a napětí. Na druhé straně však doufá v reakci, která by vznikla mezi samotnými blízkovýchodními národy, a to zejména rozhodným odmítnutím jedovaté směsice víry, politiky a národnosti, která ničí jejich země, či to, co z nich ještě zůstalo. Složitou blízkovýchodní situaci nevyřeší ani mezinárodní společenství, které vystupuje jako stále méně zřetelný subjekt, ani mezinárodní organizace v čele s OSN, které na Blízkém východě prokazují spíše svou neschopnost. O. Pizzabala naopak spatřuje pozitivní signály v činnosti malých skupin, složených z „tvrdohlavých a paličatých lidí, kteří pokračují v diskusích, konfrontaci a dialogu v mnoha zemích, včetně Izraele a Palestiny“. Oceňuje jejich debatu o občanství, které předchází každé jiné příslušnosti, a sní o tom, že se všechny tyto aktivity budou moci zkoordinovat v rámci nadnárodní sítě. „Doufejme, že řada takovýchto nepatrných činností v budoucnosti povede k perspektivě, která bude méně mlhavá než ta současná. Blízký východ musí nalézt řešení sám pro sebe,“ uzavírá kustod Svaté země pro italský časopis Famiglia Cristiana.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.