Jak poznáme, co je správné?

01.03.2015, Kathnet

„Odstraníme-li právo, bude potom stát něčím jiným než velkou lupičskou bandou? Přirozený zákon, který Bůh vepsal do svědomí lidí, je společným rysem všech lidských bytostí a všech národů. Je to společné vodítko, které mohou uznat všichni lidé a které tvoří základ vzájemného porozumění."


Lidská práva tedy mají svůj základ v Bohu, ve Stvořiteli, který každému člověku dal inteligenci a svobodu. Není-li brána v úvahu tato pevná etická základna, zůstávají lidská práva křehká, protože jim chybí řádné základy,“ řekl Benedikt XVI. 10. prosince 2008 ve svém projevu po koncertě pořádaném Papežskou radou pro spravedlnost a mír u příležitosti 60. výročí vyhlášení Všeobecné deklarace lidských práv. 


Přirozený zákon je, jak prohlásil Benedikt XVI., „zdroj, ze kterého společně se základními právy pramení i morální přikázání, jejichž dodržování je závazné“. Představa zákona, který je zapsán v přirozenosti člověka a z něhož musí vycházet zákonodárství pozitivního práva, sahá až do dob starověkých Řeků a byla zdokonalována především stoiky. Přirozenost člověka – jeho bytí – je uspořádána tak, aby rozum dokázal spatřovat zákon v rozpoznání toho, co je rozhodující pro lidské jednání, jež je rozumem posuzováno.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tento „přirozený zákon“ – lex naturalis či nepsaný zákon – vyjadřuje přirozenost člověka, není ničím dodatečným, ale patří k jeho podstatě.

Jak Joseph kardinál Ratzinger vysvětlil 19. ledna 2004 na setkání Bavorské katolické akademie v diskusi s filozofem Jürgenem Habermasem, přirozený zákon zůstal zejména v katolické církvi „argumentační figurou, pomocí které se v rozhovorech se sekulární společností a dalšími náboženskými společnostmi apeluje na společný rozum a hledají se základy pro pochopení etických principů práva v sekulární pluralitní společnosti“. Ratzinger však také zdůraznil, že se tento nástroj „bohužel otupil“, protože pokud tato myšlenka přirozeného práva předpokládá pojem přirozenosti, „v němž společně působí přirozenost a rozum, pak je samotná přirozenost rozumná“. Tento pohled na přirozenost, vysvětlil kardinál, „utrpěl velké škody s vítězstvím evoluční teorie“.

Znovu naostřit nástroj přirozeného práva patřilo k největším touhám papeže Benedikta XVI., a to v neposlední řadě z hlediska státní legislativy: hlavním měřítkem a základem práce politika nesmí být podle papeže úspěch a už vůbec ne hmotný zisk. Základním úkolem politika zůstává sloužit právu a vzdorovat vládě bezpráví. Benedikt XVI. velice dobře chápal, že v historické hodině, kdy člověku připadne moc, jakou si do té doby nedokázal představit, je tento úkol obzvláště naléhavý.

„Jak poznáme, co je správné?“ zněla naléhavá otázka Benedikta XVI. v jeho historickém projevu v německém parlamentu. Odpověď na tuto otázku patří k zásadním bodům jeho učitelského úřadu.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.