01.03.2015, Kathnet
Přirozený zákon je, jak prohlásil Benedikt XVI., „zdroj, ze kterého společně se základními právy pramení i morální přikázání, jejichž dodržování je závazné“. Představa zákona, který je zapsán v přirozenosti člověka a z něhož musí vycházet zákonodárství pozitivního práva, sahá až do dob starověkých Řeků a byla zdokonalována především stoiky. Přirozenost člověka – jeho bytí – je uspořádána tak, aby rozum dokázal spatřovat zákon v rozpoznání toho, co je rozhodující pro lidské jednání, jež je rozumem posuzováno.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Tento „přirozený zákon“ – lex naturalis či nepsaný zákon – vyjadřuje přirozenost člověka, není ničím dodatečným, ale patří k jeho podstatě.
Jak Joseph kardinál Ratzinger vysvětlil 19. ledna 2004 na setkání Bavorské katolické akademie v diskusi s filozofem Jürgenem Habermasem, přirozený zákon zůstal zejména v katolické církvi „argumentační figurou, pomocí které se v rozhovorech se sekulární společností a dalšími náboženskými společnostmi apeluje na společný rozum a hledají se základy pro pochopení etických principů práva v sekulární pluralitní společnosti“. Ratzinger však také zdůraznil, že se tento nástroj „bohužel otupil“, protože pokud tato myšlenka přirozeného práva předpokládá pojem přirozenosti, „v němž společně působí přirozenost a rozum, pak je samotná přirozenost rozumná“. Tento pohled na přirozenost, vysvětlil kardinál, „utrpěl velké škody s vítězstvím evoluční teorie“.
Znovu naostřit nástroj přirozeného práva patřilo k největším touhám papeže Benedikta XVI., a to v neposlední řadě z hlediska státní legislativy: hlavním měřítkem a základem práce politika nesmí být podle papeže úspěch a už vůbec ne hmotný zisk. Základním úkolem politika zůstává sloužit právu a vzdorovat vládě bezpráví. Benedikt XVI. velice dobře chápal, že v historické hodině, kdy člověku připadne moc, jakou si do té doby nedokázal představit, je tento úkol obzvláště naléhavý.
„Jak poznáme, co je správné?“ zněla naléhavá otázka Benedikta XVI. v jeho historickém projevu v německém parlamentu. Odpověď na tuto otázku patří k zásadním bodům jeho učitelského úřadu.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
02.11.2026, RC Monitor 20/2026
Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.
07.10.2026, RC Monitor 18/2026
První přikázání Desatera zakazuje uctívat jiné bohy než Hospodina. Na straně jedné žádá naši celistvou odpověď na Boží bezpodmínečnou lásku k nám. Na straně druhé žádá věrnost cestě, ke které jsme se jakožto pokřtění ve svobodě zavázali. Bůh nás bere doslova za slovo a očekává svědectví víry, tj. důslednost a konkrétnost v našem jednání.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
23.10.2026, RC Monitor 19/2026
Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.