Slovensko pomáhá vysídleným křesťanům v Iráku

Dudová, mladá lékařka, která vystudovala na Vysoké škole sv. Alžbety na jejím rodném Slovensku, přišla do Erbilu s Przemyslawem Ulmanem a Soniou Revickou, aby zřídili kliniku, kde by mohli pečovat o záplavu křesťanských uprchlíků, kteří se usadili na tomto nedávno zbudovaném předměstí.

Vysoká škola sv. Alžbety se specializuje na obory týkající se medicíny, sociálních služeb a misijní práce. Její zakladatel Dr. Vladimír Kramer byl v dobách komunistického režimu významným aktivním členem podzemní církve. Po pádu režimu založil vysokou školu s úmyslem podpořit charitativní službu po celém světě.

„Organizace jako Pomoc církvi v nouzi a Kolumbovi rytíři umožnily stovkám rodin nastěhovat se do nových domovů, ale počet uprchlíků je tak velký a nájemné tak vysoké, že se o jeden byt musí dělit tři nebo čtyři rodiny,“ vysvětlila Dudová agentuře CNA.

Na rozdíl od jiných míst v Africe a jihovýchodní Asii, kde Vysoká škola sv. Alžbety založila misie se zdravotními a sociálními službami, jsou v Erbilu „životní náklady vysoké a tím pádem je obtížnější pomoc vysídleným křesťanům a zdravotnické služby financovat,“ uvedla lékařka.

Nicméně tato slovenská vysoká škola „nikdy neodmítla podpořit žádný charitativní projekt a nehodlali jsme odmítnout ani vysídlené křesťany na předměstí Erbilu“.

Na klinice, která zahrnuje recepci, čekárnu s lékárnou a dvě místnosti pro lékařskou péči, pracuje denně více než 20 lidí. „S našimi omezenými zdroji se snažíme udělat co nejvíce a případy, které vyžadují náročnější lékařskou péči, posíláme do nemocnic v Erbilu,“ sdělila Dudová.

I když se Ozar nachází jen pár kilometrů od centra Erbilu, kde poskytují své služby velké nemocnice, „jedním z hlavních důvodů, proč je místní péče tak nutná, je nevyhovující veřejná doprava,“ řekla Dudová. Během návštěvy pracovníků CNA přišly na kliniku desítky lidí, kteří potřebovali naléhavou lékařskou péči, například ošetření rány, léčbu infekce nebo následnou léčbu.

Dudová a její kolegové vyjádřili svou frustraci z případu jedné dívky, které hrozí ochrnutí.

„Měla by mít pravidelnou péči v Erbilu a její rodiče to vědí, ale nemohou pokaždé platit taxi,“ vysvětlila Revická. Erbil, navzdory své velikosti, nemá systém veřejné dopravy, a velmi málo uprchlickým rodinám se podařilo uniknout z Mosulu nebo jeho okolí s automobilem.

„Poskytujeme léky, zajišťujeme, aby získali péči v nemocnici, děláme všechno možné, ale uprchlíci se musí vypořádat se všemi těmito problémy, od jazykové bariéry po byrokracii,“ uvedla Dudová. Každý den musí smlouvat s taxikáři kvůli cestě do jejího bytu v Ankawě, křesťanské čtvrti Erbilu.

„Pokud cestujete ve dne,“ vysvětlila mi s úsměvem, „nastavíte cenu a jdete od jednoho taxi k druhému, dokud tuto cenu nedomluvíte. Ale v noci je mnohem obtížnější smlouvat.“

Navzdory frustraci Dudová a její „slovenský prapor“ hodlají pokračovat v práci s vysídlenými křesťany.

„Na začátku léta jedu zpátky na Slovensko, ale v srpnu se vrátím a budu dál sloužit na klinice. Víme, že mezinárodní situace nedává křesťanským uprchlíkům mnoho možností. Muži se snaží najít práci, aby se s rodinou mohli nastěhovat do rodinného domu, ale pracovních příležitostí je málo. Špatná bezpečnostní situace jim také v krátkodobém horizontu neumožní vrátit se zpět domů... Takže tady musíme pokračovat a doufáme, že křesťané v jiných částech světa nezapomenou na své bratry a sestry v Iráku.“