Vyčerpání, beznaděj: Biskup říká, že život v Sýrii vyžaduje velkou víru

01.06.2015, CNS

Chaldejský biskup ze syrského Aleppa Antoine Audo a jeho lid jsou vyčerpaní. Biskup, který je předsedou církevní charitativní organizace Caritas Syria, opustil na několik dní vlast, aby se ve dnech 12.–17. května účastnil valné hromady Caritas Internationals v Římě.


Každodenní život „je stále obtížnější a únavnější“, řekl agentuře Catholic News Service. Když boje v roce 2011 začaly, lidé z Aleppa se drželi docela dobře, protože nebezpečné oblasti byly daleko.

„Nyní je naše situace velmi špatná, velmi těžká,“ řekl. „Jsme bez elektřiny, bez tekoucí vody. Téměř 80 procent lidí v Aleppu je bez práce. Takže nemají peníze na přežití,“ řekl biskup.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Denně jsme bombardováni,“ uvedl. „Bomby mohou dopadat na mou ulici, na můj kostel, na sídlo biskupství, na školy. Nevíme proč a kde,“ ale děje se to každý den.

„Tyto incidenty zvětšují potíže a strach a křesťané žijící v Aleppu“ se ještě zoufaleji snaží emigrovat na Západ, řekl. „Pro nás je to opravdu něco velmi smutného“, jelikož křesťané jsou v Sýrii přítomni již od apoštolských dob, dodal.

Aleppo bývalo domovem 150 000 křesťanů, hlásících se k různým katolickým ritům, pravoslavným církvím a protestantským komunitám, vysvětlil. „Řekl bych, že 100 000 jich už odešlo.“ Biskup Audo řekl, že se obává, že jediní křesťané, kteří v budoucnu v Aleppu zůstanou, budou „chudí a staří lidé“.

Zdá se, že během posledních dvou měsíců lidé ztratili všechnu naději, že válka skončí a začne proces usmiřování. Biskup Audo přiznal, že i on mluvil o naději, „ale teď mám sklon říkat, že zaujímám postoj víry. Jako křesťan se snažím uchovat si víru, abych zde mohl pokračovat a zůstat, den za dnem, hodinu za hodinou. Ale většina lidí, zejména v Aleppu, ztrácí naději.“

Téměř všichni by odešli, kdyby mohli, řekl.

Po celá staletí byla Sýrie zemí, kde křesťané a muslimové žili společně, poznamenal. A uprostřed války, utrpení a chudoby, „mohu podat svědectví o obdivu muslimů vůči křesťanům. Zjišťují, jak křesťané pracují a jednají, jak milují svou zemi.“

Charita nabízí řadu programů včetně distribuce nebo doručování potravin, poskytuje vzdělání a lékařskou péči, podporuje staré lidi a pomáhá vysídleným najít přístřeší.

„I ve válce, pokud máte peníze, si vždy můžete koupit jídlo a oblečení,“ řekl. „Charita je dobře organizovaná a máme partnery po celém světě, kteří nás podporují.“ Tato válka, řekl, „není sporem mezi křesťany a muslimy,“ i když podle zpráv v médiích by to tak mohlo vypadat. Ve skutečnosti je tato válka mocenským zápasem mezi sunnitskou většinou a menšinou alavitů, kteří v Sýrii vládli.“


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.