19.06.2015, Church in Need
Abú Bakr Naji, jeden z intelektuálních tvůrců ISIS, zveřejnil na internetu knihu, v níž nastínil strategii a vizi této organizace. Napsal: „Džihád není nic jiného než násilí, hrubost, terorismus, zastrašování lidí a masakrování.“ To je scénář, podle něhož ISIS hodlá realizovat svůj velký plán – náboženskou a územní čistku křesťanů a dalších menšin na Blízkém východě.
Není pochyb o tom, že Blízký východ je v plamenech; zatímco mezinárodní společenství přihlíží, křesťané a další náboženské menšiny trpí porušováním lidských práv a náboženskou perzekucí nejhoršího druhu.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Článek 2 úmluvy OSN (o zabránění a trestání zločinu genocidia – z roku 1948) definuje genocidu jako „některé z následujících jednání spáchané s úmyslem zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: zabíjení členů této skupiny a způsobení vážné tělesné nebo duševní újmy členům této skupiny...“
Skutky ISIS ukazují jasný záměr – násilné a brutální popravy křesťanů a jezídů, kteří zastupují odlišné „národnostní, etnické, rasové a náboženské skupiny“ v Iráku. Záměrem ISIS je však více než zničení; jeho cílem je vymazat minulost, přítomnost a budoucnost křesťanů a jezídů.
Mezinárodní společenství stojí před problémem, jak stíhat genocidu páchanou ISIS. ISIS není skutečný stát a nedodržuje žádné mezinárodní právo. Mezinárodní společenství ještě nepřišlo na to, jak se s ISIS vypořádat.
Až nadejde čas, měl by být ISIS stíhán „mezinárodním soudem“? Tato otázka vytváří pro mezinárodní společenství velký problém, protože bude zapotřebí vyšetřovat některé státy, které lze považovat za „spolupachatele genocidy“, protože umožňují průchod bojovníků a zbraní a poskytují ISIS další formy podpory včetně financování.
Je také důležité mít na paměti, že ISIS vede takový druh války, jež se zaměřuje na kolektivní psyché (představivost a emoce lidských bytostí), což také odpovídá kritériím genocidy. Tento postup přesahuje brutální fyzickou sílu. Vytváří strach. ISIS vede válku živenou strachem.
Pro křesťany na Blízkém východě patří strach a pocit opuštění k největším křížům, které musí nést. „Cítíme se zapomenutí a izolovaní. Někdy si klademe otázku, že když nás tady zabijí, jak asi budou reagovat křesťané na Západě. Udělají pak něco?“ Tak zněla prorocká prosba iráckého chaldejského patriarchy Louise Saka I. ještě předtím, než ISIS uchvátil části Iráku a Sýrie.
ISIS vede nekompromisní válku, která obnáší i náboženské a územní čistky křesťanů a dalších menšin z Blízkého východu. Nedávné události v Texasu nám připomínají, že ISIS není jen regionální hrozbou.
Svět musí reagovat. Nesmíme dovolit vyhlazení křesťanství na Blízkém východě!
Sarkis Boghjalian je výkonným ředitelem americké pobočky organizace Pomoc církvi v nouzi. Tento text je výňatkem z jeho přednášky na konferenci „Náboženské čistky prováděné Islámským státem a naléhavost strategické reakce“, jež se konala v květnu 2015 v New Yorku a byla sponzorována Hudsonovým institutem.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.