Genocida? Tažení Islámského státu jsou náboženské čistky

19.06.2015, Church in Need

ISIS vede nekompromisní válku, která obnáší i náboženské a územní čistky křesťanů a dalších menšin z Blízkého východu. Nedávné události v Texasu nám připomínají, že ISIS není jen regionální hrozbou.


Chtěl bych začít tímto citátem z Dabiqu – internetové publikace ISIS určené křesťanskému světu –, který říká: „Dobudeme váš Řím, rozlámeme vaše kříže a zotročíme vaše ženy, se souhlasem Alláha...“

Abú Bakr Naji, jeden z intelektuálních tvůrců ISIS, zveřejnil na internetu knihu, v níž nastínil strategii a vizi této organizace. Napsal: „Džihád není nic jiného než násilí, hrubost, terorismus, zastrašování lidí a masakrování.“ To je scénář, podle něhož ISIS hodlá realizovat svůj velký plán – náboženskou a územní čistku křesťanů a dalších menšin na Blízkém východě.

Není pochyb o tom, že Blízký východ je v plamenech; zatímco mezinárodní společenství přihlíží, křesťané a další náboženské menšiny trpí porušováním lidských práv a náboženskou perzekucí nejhoršího druhu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jsme svědky genocidy křesťanů?

Článek 2 úmluvy OSN (o zabránění a trestání zločinu genocidia – z roku 1948) definuje genocidu jako „některé z následujících jednání spáchané s úmyslem zničit, zcela nebo zčásti, národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou: zabíjení členů této skupiny a způsobení vážné tělesné nebo duševní újmy členům této skupiny...“

Skutky ISIS ukazují jasný záměr – násilné a brutální popravy křesťanů a jezídů, kteří zastupují odlišné „národnostní, etnické, rasové a náboženské skupiny“ v Iráku. Záměrem ISIS je však více než zničení; jeho cílem je vymazat minulost, přítomnost a budoucnost křesťanů a jezídů.

Mezinárodní společenství stojí před problémem, jak stíhat genocidu páchanou ISIS. ISIS není skutečný stát a nedodržuje žádné mezinárodní právo. Mezinárodní společenství ještě nepřišlo na to, jak se s ISIS vypořádat.

Až nadejde čas, měl by být ISIS stíhán „mezinárodním soudem“? Tato otázka vytváří pro mezinárodní společenství velký problém, protože bude zapotřebí vyšetřovat některé státy, které lze považovat za „spolupachatele genocidy“, protože umožňují průchod bojovníků a zbraní a poskytují ISIS další formy podpory včetně financování.

Je také důležité mít na paměti, že ISIS vede takový druh války, jež se zaměřuje na kolektivní psyché (představivost a emoce lidských bytostí), což také odpovídá kritériím genocidy. Tento postup přesahuje brutální fyzickou sílu. Vytváří strach. ISIS vede válku živenou strachem.

Pro křesťany na Blízkém východě patří strach a pocit opuštění k největším křížům, které musí nést. „Cítíme se zapomenutí a izolovaní. Někdy si klademe otázku, že když nás tady zabijí, jak asi budou reagovat křesťané na Západě. Udělají pak něco?“ Tak zněla prorocká prosba iráckého chaldejského patriarchy Louise Saka I. ještě předtím, než ISIS uchvátil části Iráku a Sýrie.

ISIS vede nekompromisní válku, která obnáší i náboženské a územní čistky křesťanů a dalších menšin z Blízkého východu. Nedávné události v Texasu nám připomínají, že ISIS není jen regionální hrozbou.

Svět musí reagovat. Nesmíme dovolit vyhlazení křesťanství na Blízkém východě!

Sarkis Boghjalian je výkonným ředitelem americké pobočky organizace Pomoc církvi v nouzi. Tento text je výňatkem z jeho přednášky na konferenci „Náboženské čistky prováděné Islámským státem a naléhavost strategické reakce“, jež se konala v květnu 2015 v New Yorku a byla sponzorována Hudsonovým institutem.


Další články



Proč vlastně církev? Nestačí věřit „po svém“?

05.06.2026, RC Monitor 9/2026

Začněme pěkně od Adama. Bůh nestvořil člověka jako samotáře, ale jako tvora vstupujícího do vztahu. Vztah k Bohu a vztah k druhým lidem nejsou něčím navíc, kratochvílí či nadstavbou, ale právě v nich se odehrává drama lidského života. Čemu a jak mám věřit? Jak se mám zachovat k druhým?

Mše svatá: Krédo a přímluvy

03.06.2026, RC Monitor 10/2026

Známá katechetická anekdotická otázka zní: „Proč při nedělní mši sv. následuje po kázání krédo?“ Odpověď říká: „Abychom vyznali víru, kterou jsme během homilie ztratili.“ Církev nicméně zařadila do slavnostní mešní liturgie toto společné vyznání víry z hlubších důvodů.

Chápeme, co nám udělal?

01.06.2026, RC Monitor 10/2026

Náš Pán dává příklad otcům diecézí, farností a rodin. Letošní Velikonoce byly prvními s naším novým papežem Lvem XIV. Velmi mě proto zajímalo, jak je papež pojme. Zvláště mne zajímala liturgie Zeleného čtvrtku. Zaujalo mne, že papež Lev umyl nohy dvanácti kněžím své diecéze. Jedenáct z nich byli novokněží, které loni vysvětil, dvanáctým byl spirituál budoucích kněží v Pontifikálním římském semináři.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.