Vyjádření irského expremiéra k návrhu Evropské ústavy

Tu Jej nespatříte, tu Jej opět spatříte

John Bruton

**Vatikán lituje, že v připravované ústavě EU chybějí zmínky o křesťanství. Je však třeba číst mezi řádky.

Nikdo neočekával, že se postavení náboženství v evropské společnosti stane závažnou částí debaty o nové ústavě Evropské unie. V předcházejících smlouvách** EU žádná zmínka o Bohu nebo o náboženství nebyla.

S rozšiřováním EU se však situace mění. Některé západoevropské země by rády daly jasně najevo, že se dosud snaží osvobodit své státy od panovačnosti církví. Ale zkušenost deseti zemí střední a východní Evropy, jež se mají k Unii připojit příští rok, je odlišná. V Polsku byla církev oázou svobody v jinak nesvobodné společnosti; právě vliv církve umožnil Polákům osvobodit se od komunismu. Náboženská inspirace byla i pro Václava Havla součástí jeho motivů k boji za svobody Čechů.

Noví členové EU také do debaty vnesli svěží myšlenku, že náboženská svoboda má zásadní význam pro demokracii. Je to názor shrnutý ve slovech Václava Havla, že zatímco "politikové a mezinárodní fóra můžou tisíckrát opakovat, že základem nového světového řádu musí být všeobecný respekt k lidským právům", taková slova "nebudou mít žádný význam, pokud tento imperativ není odvozen z respektu vůči zázraku Bytí. Musí být zakořeněn v sebe-transcendenci."

Předtím, než se začalo pracovat na nové ústavě EU, nebyly v Západní Evropě diskuse o lidských právech zakotveny v "sebe-transcendenci". Práva se chápala tak, jako kdyby začínala a končila u individua.

V ústavním dokumentu, jejž vypracoval Konvent, se už projevuje nový vliv. Preambule Charty lidských práv Evropské unie po prvé výslovně uvádí, že čerpá inspiraci z "náboženského" dědictví Evropy. Obsahuje ovšem souběžný odkaz na inspiraci z kulturních a humanistických pramenů.

Preambule Charty také hovoří o "ústřední roli lidské osoby". Důraz na osobu, nikoli jednotlivce, vyjadřuje důležité rozlišení, jež je drahé katolické tradici. Evropští křesťanští demokraté vycházející z tomistického pohledu vždy chápali lidskou osobu jako stvořenou Bohem, a to nikoli jako izolované individuum, nýbrž jako bytost se vztahy k ostatním, a tedy s různými odpovědnostmi stejně jako právy.

Konvent také po prvé včlenil do evropské ústavy Evropskou chartu lidských práv. Ta má zajistit, že Evropská unie bude ve vší své činnosti respektovat lidská práva. Smlouva nyní stanoví, že "každý má právo na život"; jasně říká, že "lidská důstojnost je neporušitelná" a v Unii se musí těšit respektu a ochraně.

To znamená, jak jsem přesvědčen, že EU nemůže dělat nic, co by porušovalo práva nenarozeného dítěte. Nenarozené dítě je "lidská bytost", a EU musí proto chránit jeho "důstojnost", neboť nic není větší ztrátou důstojnosti než ztráta života.

Návrh ústavy respektuje též práva nábožensky věřících lidí. Zvláštní článek věnovaný církvím a nekonfesijním organizacím stanoví: "Unie respektuje status církví a náboženských sdružení v zákonodárství jednotlivých zemí a nebude do něho zasahovat". Unie bude navíc "udržovat otevřený a transparentní pravidelný dialog s těmito církvemi." To je zárukou, že stanoviska církví budou brána v úvahu v legislativě EU.

Celkové vyznění návrhu je pozitivní, existují však některé aspekty, v nichž pokrok není tak veliký.

Nebylo možné dosáhnout shody o vložení výslovné zmínky o víře v Boha jako o jednom ze zdrojů hodnot pro evropské občany. Někteří členové předsednictva měli pocit, že by taková zmínka způsobila "pohoršení" v jakési blíže nedefinovaném smyslu. To byl subjektivní a slabý argument.

Pro mne bylo zklamáním něco jiného. Návrh sice uznává práva mužů, žen a dětí, ale vůbec se nezmiňuje o potřebě podporovat rodinný život. Někteří se obávali, že by jakákoli zmínka o "rodině" neblaze připomínala pravicový slogan maršála Pétaina travail, famille, patrie nebo způsob, jakým se na "rodinu" odvolával Hitler. Doufám, že Evropská unie v praxi nahlédne, že většina lidí se učí respektovat práva druhých právě v kontextu rodinného života.

Éra politické korektnosti je už ale za námi. Ústava znamená začátek dávno potřebné diskuse o tom, jakou roli můžou hrát náboženské hodnoty spolu s nadčasovou moudrostí, jejímž jsou výrazem, v budování lidštější a vyváženější Evropy pro naše děti.

John Bruton, člen předsednictva Konventu o budoucnosti Evropy, byl premiérem Irska.

Z angličtiny předložil Dr. Václav Frei.