P. Josef Toufar je doma: Jako bychom dnes zemřít měli

Mši svatou před zdejším kostelem Nanebevzetí Panny Marie celebroval královéhradecký biskup Jan Vokál, kázal kardinál Dominik Duka. Poklonit se J. Toufarovi a připomenout si jeho životní odkaz přišlo několik tisícovek věřících, kteří zaplnili prostranství před chrámem a zároveň místem knězova posledního odpočinku.

Po dlouhých 65 letech se dnes podařilo dovršit alespoň částečnou nápravu křivdy spáchané komunistickým režimem na nevinném číhošťském knězi P. Josefu Toufarovi v únoru 1950. Díky dlouholetému úsilí jeho rodiny a řady obětavých osobností mohly být v listopadu 2014 vyzvednuty a identifikovány jeho tělesné pozůstatky z ďáblického hřbitova; nyní se pomyslně i reálně vrátil do svého kostela. Na místo, kde chtěl být, dle dnešních slov spisovatele Miloše Doležala, pohřben, až se naplní jeho čas.

V úvodu dnešní mše připomněl její hlavní celebrant především Toufarovy vlastnosti i život venkovského kněze naplněného láskou; láskou k lidem bez rozdílu a láskou k Pánu v Nejsvětější svátosti či přibitému na kříži. „Spravedlivého nezlomí zlo,“ zdůraznil biskup Vokál. Taktéž se modlil za viníky násilí spáchaného v době komunismu a zmínil i význam veřejného charakteru dnešního pohřbu, což bylo přesným opakem toho, co si přála komunistická moc v 50. letech. Tento aspekt ve svém kázání zdůraznil také kardinál Dominik Duka.

Český primas však číhošťského kněze nejen připomněl v kontextu tehdejší doby, ale vyzdvihl ho i jako vzor kněžství. „Jsem šťastný, že mohu být hrdý na naše kněze a jsem hrdý na to, že mohu být v tomto společenství,“ řekl jmenuje právě Toufara a lidického kněze J. Štemberku. V parafrázi dnešního evangelijního textu se rovněž přítomných ptal: „Kde je tvůj bratr? Proč jsme mlčeli?“ Kde jsme byli, když se děly zločiny komunismu? Neměli bychom i my prosit o odpuštění? To byly otázky, které silně rezonovaly mezi účastníky dnešního aktu. „Pohnul se malý křížek nad svatostánkem malého venkovského kostelíka v Číhošti, to byla odpověď,“ uzavřel tuto část kázání pražský arcibiskup. A jaký je náš vztah k pohřbívání a úcta k mrtvým, ptal se dále kardinál Duka. Když jsme jako národ připustili, aby byl Toufar na pražském hřbitově doslova zahrabán jako zvíře? „Pohřeb, to je známka lidskosti, známka civilizace,“ řekl k tomu ve své homilii předseda ČBK.

Součástí poslední části dnešní slavnosti na místě tzv. Číhošťského zázraku bylo i samotné uložení Toufarova těla ve schráně navržené architektem N. Schmidtem. Hrob Číhošťského faráře je umístěn v centru kostela pod náhrobní desku v podlaze. Svou polohou na hlavní ose kostela před vítězným obloukem a vlastním presbytářem odkazuje bezprostředně také na starý hlavní oltář se svatostánkem, nad kterým se nacházel kříž, jejž cca dvacet lidí vidělo pohybovat se během Toufarova kázání 11. prosince 1949.

„Kéž je Číhošť místem posily a naděje,“ přál si závěrem odpolední mše svaté publicista a Toufarův životopisec Doležal. Ves s geografickým středem ČR na svém katastru se tak zjevně stává i duchovním centrem vlasti.

Pro poutníky byl na Vysočině připraven dvoudenní program. Po celou sobotu 11. července se v kostele nacházela schrána s ostatky určená k modlitbě věřících (připutovala již v pátek); od 12.00 hod. se zde uskutečnila eucharistická bohoslužba a od 20.00 zde probíhaly chorální nešpory s Pražskou katedrální scholou. V 18.00 hodin mohli zájemci vidět dokumentární filmy, které byly natočeny o Číhošťském zázraku a P. Toufarovi, včetně propagandistického snímku z roku 1950 „Běda tomu, skrze něhož pohoršení přichází“. Pro nejmenší poutníky byla otevřena divadelně-výtvarná dílna. V areálu číhošťské fary mohli poutníci, ale i lidé z obce samotné také zhlédnout výstavu o životě P. Josefa Toufara. V neděli pak program začal od 11.00 meditacemi, čtením textů a koncertem duchovní hudby a vyvrcholil zmíněnou slavnostní bohoslužbou od 15.00 hod.

Nedílným prvkem uplynulých oslav je i vydání nové knihy Toufarových kázání z posledního půlroku jeho života s názvem „Vrátíme se do otcovské náruče“.

Královéhradecké biskupství taktéž připravuje podklady pro blahořečení P. Toufara. Samotný proces by podle kněze a postulátora této causy Tomáše Petráčka měl začít v tomto roce a potrvá zřejmě několik let.