Naděje na ukončení válek na Blízkém východě

Veřejné mínění v Libanonu a v arabském světě, kde jsou lidé již unaveni čekáním na zázrak, reagovalo na jadernou dohodu s Íránem obezřetně a skepticky. Například Národní liberální strana (NLP) obvinila Hizballáh a Michela Aouna z toho, že hodlají použít jadernou dohodu k prosazení řešení „fait accompli“. Jiní považují tuto dohodu za předzvěst budoucích konfliktů.

Podle Aliance 8. března je tato dohoda způsobem, jak překonat překážky, které již déle než rok brání volbě libanonského prezidenta. Podle předsedy parlamentu Nabiha Berriho dohoda vytvořila určitou „atmosféru“.

„Tato smlouva může pomoci vytvořit atmosféru, jež napomůže překonání překážek, které brání zvolení prezidenta,“ řekl Berri. Podle Mohammada Raada jaderná smlouva značí bod obratu. Ačkoli je celkem zjevné, že před uzavřením smlouvy žádná dohoda neexistovala, předáci Hizballáhu v parlamentu mohli poukazovat na Berriho „atmosféru“ jako na způsob, jak překonat prostřednictvím dialogu, a nikoli silou různé regionální krize vyvolané rivalitou mezi Teheránem a Rijádem.

Podle mnoha pozorovatelů John Kerry vyjednával dohodu právě v takovémto duchu. A on ví, že člověk se nenaučí nic o válce, dokud se nenaučí válku nenávidět. Podobně pozitivní reakce Vatikánu na vídeňskou dohodu potvrzuje orientaci na základě osobní zkušenosti Johna Kerryho.

Samozřejmě, jak upozornil nejeden pozorovatel, k dosažení stabilizace regionu je ještě zapotřebí získat na svou stranu Saúdskou Arábii. Můžeme očekávat, že Spojené státy na tom budou pracovat a že Teherán bude plnit své závazky. Ale více napovědí nadcházející týdny.

Libanon: vyřešit nejjednodušší konflikt

Podle západních diplomatických zdrojů se ze všech regionálních konfliktů, které zuří od Jemenu po Sýrii přes Bahrajn, Irák a Libanon, zdá být nejsnazší vyřešit ten libanonský.

Abychom se dostali ze současné slepé uličky, je třeba znovu apelovat na ducha kompromisu, který panoval v různých etapách libanonského politického života, jako například v roce 1958, kdy Saeb Salam pronesl svůj známý slogan „nikdo není vítězem, nikdo není poražený“.

Samozřejmě že Rijád a Hnutí 14. března musí vzít v úvahu, že po uzavření vídeňské dohody bude Teherán a jeho spojenci hrát větší politickou roli. Teherán a Aliance 8. března musí udržet výsledky vídeňské dohody – které věstí vznik nových zón vlivu na Blízkém východě –, prostřednictvím aktů usmíření a zdrženlivosti, s vědomím, že nadále budou muset bojovat proti nesmiřitelnému nepříteli, sunnitskému džihádismu, k jehož geopolitické funkci patří přerušení geografické kontinuity mezi Teheránem, Damaškem a Libanonem.

V této šachové partii, v níž ztráta pěšců není na překážku vítězství, by si Libanonci měli počínat chytře a myslet na vlastní zájmy. Včera se ve zpravodajských redakcích po celém světě hovořilo o tom, že Světová banka přislíbila Libanonu půjčku ve výši 414 milionů dolarů na vybudování přehrady na řece Bisri (Awali). Takovýto projekt by mohl zúrodnit tisíce hektarů a nasytit téměř 1,6 milionu Libanonců, ale mohl by být zhacen, pokud parlament 20. července nebude hlasovat.

V současné patové situaci prohrávají všichni. „Práva“ všech Libanonců, nejen křesťanů, by byla lépe chráněna, pokud by vládě bylo znovu umožněno pracovat, počínaje volbou prezidenta, která by neměla být vnímána jako ideologické vítězství, ale jako „mír statečných“, daleko od jakýchkoli stranických snů o dominanci, ale v souladu s rozvojem tohoto regionu, který nikdy nebude jiný, než jak tomu je dnes, bez vítězů a poražených.

Obrat dovnitř

Doufáme, že členové mládežnického křídla FPM (Svobodného vlasteneckého hnutí), kteří rozdávali letáky, pochopí, že federalismus je forma vnitřního uspořádání, a že ti, kdo obhajují tuto možnost, zapomněli zvěst Církve, že i ten nejslabší prezident může být silný, pokud se mu dostane podpory; že v případě patové situace v regionu stát může lépe ochránit „menšiny“ a že nepřítel na jeho hranicích nebude obtěžovat Izrael „ohrožený mírem“.

Ačkoli dnes začínají prázdniny, armáda zůstává v pohotovosti. Úřady v tiskové zprávě včera oznámily, že byla přijata mimořádná bezpečnostní opatření u kostelů a mešit, hlavních silnic, trhů a turistických středisek.

Příklady ze Saúdské Arábie a Kuvajtu ukazují, že nepřítel je před branami a využije i té nejmenší trhliny, aby pronikl dovnitř. Síla spočívá v jednotě. To platí i pro vražedné šílenství, které máme denně před očima, jako například v Saifi, kde včera zemřel člověk, jenž byl ubodán dýkou. Takovýto obraz odráží násilí uvnitř nás a stav naší dysfunkční společnosti a institucí.