Vyjádření předsedy Ekumenické rady církví ke vztahu státu k církvím

Předseda Ekumenické rady církví v ČR, biskup Slezské církve evangelické a.v. Vladislav Volný komentuje současné rozjitřené vztahy mezi státem a církvemi v naší zemi.

**Minulý týden se objevily v Lidových novinách dva články ("Trampoty českých katolíků", M. Schiffert, 16.7. a "Kardinál chce zvláštní zacházení", P. Dostál, 18.7.). Oba jsou reakcí na vyjádření pana kardinála na Velehradě, které naznačilo vztahy mezi Ministerstvem kultury České republiky (MK ČR) a církvemi. Jako přímý účastník velehradských slavností a spolupartner mnoha rozhovorů mezi církvemi a** MK ČR, jsem se rozhodl reagovat. Opačný postoj bych totiž musel považovat za alibismus zástupce Ekumenické rady církví (ERC), která je vedle České biskupské konference (ČBK) Římskokatolické církve považována za partnera státu. V obou článcích je řada nepřesností a mlžení.

Pan kardinál Vlk ve své letošní slavnostní promluvě na Velehradě zmínil nepřejícnost některých politiků k církvím, tedy hovořil nikoli o církvi jedné, nýbrž měl na mysli církve obecně. Jako zástupce ERC jsem jeho vyjádření uvítal, protože potíže ve vztazích mezi MK ČR a církvemi vnímá většina představitelů křesťanských církví. Ministerstvu kultury se totiž nepovedla hra ROZDĚL A PANUJ. Celá ERC svůj podíl na přípravě zákona 03 z roku 2002 Sb. i závěrečnou fázi jeho tvorby "o nás bez nás", hodnotí stejně jako ČBK. Společný je i náš názor, že tento zákon ve své původní podobě, tedy před zrušením některých zcela klíčových ustanovení Ústavním soudem, církve poškozoval a byl dokonce horší než zákon, který mu předcházel. Společné je i naše zklamání ze zkušenosti, že výklad rozhodnutí Ústavního soudu je obcházen a vykládán jednostranně v neprospěch církví. Nejedná se např. jen o odmítnutí registrace některých římskokatolických Charit, nýbrž i o odmítnutí registrace diakonických zařízení evangelických církví. Nedomnívám se, že Římskokatolická církev požaduje nadřazení kanonického práva nad český právní řád. Dohoda mezi Českou republikou a Svatým stolcem, kterou Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR neschválila, se setkala s podporou ERC s výjimkou jediné církve.

Uvědomujeme si, že žijeme v demokratickém státě, který musí být neutrální ve věcech náboženských. Neutrální však neznamená proticírkevní nebo protikřesťanský. V západní Evropě platí dlouhá desetiletí osvědčená zásada, princip subsidiarity. Stát a církve se považují za partnery a v oblasti obecného dobra společnosti se navzájem podporují, pomáhají si a slouží. Tento vztah je pro společnost prospěšný bez ohledu na příslušnost či nepříslušnost jejich členů k církvím. Církve u nás nechtějí ani nepožadují zvláštní privilegia ani "zvláštní zacházení". Společnost dokáže posoudit a ocenit prospěšnost (neprospěšnost?) církví. Slušné zacházení pro mne znamená budování vztahů na korektnosti, čestnosti, vzájemné vstřícnosti, vytváření prostředí, přátelství a důvěry. Je pozoruhodné, že míra pnutí mezi MK ČR a církvemi, jaké jsme nyní svědky, nebyla za žádného ministra kultury po listopadu 89. Na druhé straně se setkáváme u celé řady politiků, ministrů, na čele s panem premiérem s velice přejným a čestným jednáním a to nás naplňuje vděčností a nadějí, že se nám společně podaří uzdravit naše vztahy. Jako křesťané chceme učinit tímto směrem první krok.