Arcibiskup Charles Chaput: Synodní dokument „vzbuzuje hlubokou beznaděj“

08.10.2015, DGibs.com

Filadelfský arcibiskup Charles Chaput je jedním z osmi amerických prelátů – z 270 biskupů z celého světa –, kteří se tento měsíc účastní vysoce sledovaného vatikánského summitu o rodinných záležitostech, zvaného též synoda. Je také znám jako zarytý konzervativec, často spojovaný s křídlem „kulturních bojovníků“ v americké hierarchii, a jako někdo, kdo možná nesdílí Františkův pohled na přístup Církve ke světu.


Zde uvádíme text dnešního (7. října) Chaputova proslovu k papeži a synodě, takže čtenáři mohou sami posoudit jeho názory i to, kde se nachází v kontextu toho, co řekl František a další biskupové:

„Bratři, zdálo se, že nám Instrumentum (synodní pracovní dokument, který je podkladem pro diskusi) představuje dva protichůdné názory: pastorační zoufalství a rozhodnutí mít naději. Když Ježíš viděl pastorační zoufalství svých apoštolů, připomněl jim, že člověku se může něco jevit jako nemožné, ale pro Boha je všechno možné.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Při ovládání přírody za účelem rozvoje lidstva my, lidské bytosti, poškozujeme oceány a vzduch, který dýcháme. Trávíme lidské tělo antikoncepcí. A mateme pojetí naší vlastní sexuality. Ve jménu osobního naplnění se věnujeme budování nového Babylónu tyranie, která živí naše touhy, ale naši duši moří hladem.

Odstavce 7-10 dokumentu Instrumentum dobře popisují stav současných rodin.

Ale celkově tento text vzbuzuje hlubokou beznaděj. To vede k duchu kompromisu s určitými hříšnými modely života a k omezení křesťanských pravd o manželství a sexualitě na soubor krásných ideálů – což pak vede k rezignaci na vykupitelské poslání Církve. Tato synoda musí při své práci projevit mnohem větší důvěru v Boží slovo, proměňující sílu milosti a schopnost lidí skutečně žít podle toho, čemu Církev věří. A měla by ctít hrdinství opuštěných manželů či manželek, kteří zůstali věrni svému slibu a učení Církve.

George Bernanos řekl, že ctnost naděje je „překonané zoufalství“. Nemáme žádný důvod k zoufalství. Máme všechny důvody k naději. Papež František to sám viděl ve Filadelfii. Téměř 900 tisíc lidí zaplnilo ulice při papežské mši slavené na závěr Světového setkání rodin.

Přišli, protože milují papeže, ale také proto, že věří v manželství. Věří v rodinu. A toužili být nakrmeni skutečnou potravou od náměstka Ježíše Krista. Musíme vyzývat lidi, aby setrvávali v milosti a důvěře ve veliké věci, které pro ně Bůh připravil –, a ne je utvrzovat v omylech. Manželství ztělesňuje křesťanskou naději – naději, která se stala tělem a je trvale zapečetěna v lásce muže a ženy.

Tato synoda musí hlásat tuto pravdu jasněji spolu s krajním utrpením kříže a vzkříšením.“


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.