Web Katholisch.de hanobí africké křesťany a kněze

V článku nazvaném Romantická chudá Církev jeho autor Björn Odendahl, šéfredaktor stránek Katholisch.de, píše: „Tak je tomu i v Africe. Církev tam samozřejmě roste. Roste proto, že jsou lidé sociálně závislí a často nemají nic než svou víru. Roste proto, že tam je průměrná úroveň vzdělanosti na spíše nízké úrovni a lidé akceptují jednoduché odpovědi na obtížné otázky (víry) [sic]. Takové odpovědi, jaké poskytuje kardinál Sarah z Guineje.

I rostoucí počet kněží je výsledkem nejen misijního úsilí, ale také skutečnosti, že kněžství je na černém kontinentu jednou z mála možností sociální jistoty.“

Blogger Leroy Huizenga, který část článku přeložil, kritizoval na portálu First Things tento postoj jako „měkký rasismus“. Uvedl, že na webovou stránku katolické církve takový článek nepatří.

„Všichni víme, že německá biskupská konference je jednou nejprogresivnějších na světě. Je nicméně neuvěřitelné, že se takové výroky - tupé hanobení afrických křesťanů a kněží jako chudých a nevzdělaných (Odendahl mohl právě tak dobře napsat ’snadno ovladatelných‘) a bezdůvodné napadání kardinála Saraha - mohou objevit na jejím takovém webu,“ napsal.

„Progresisté by se takového hříchu a zločinu ’natürlich‘ nikdy nedopustili, ale je jisté, že tato slova skutečně znamenají měkký rasismus, rasismus jako paternalismus bílé západní elity.“ 

Afričtí preláti si získali solidní reputaci pevných obhájců katolické sexuální morálky díky svému neochvějně ortodoxnímu vystupování na nedávno ukončené synodě o rodině v Římě. V jedné chvíli na synodě kardinál Rober Sarah naléhavě vyzval katolické představitele, aby za největší moderní nepřátele rodiny uznali, jak řekl, dvě „démonické apokalyptické šelmy“, totiž „modloslužbu západní svobody“ a „islámský fundamentalismus“. „Čím byl ve 20. století nacismus, fašismus a komunismus, tím jsou dnes západní ideologie homosexualismu a potratu a islámský fanatismus,“ řekl ve svém projevu na synodě minulý měsíc.

Trváním na ortodoxii si však afričtí církevní představitelé nadělali také nepřátele, zejména z tábora západních prelátů snažících se zformovat si katolickou církev ke svému obrazu a podobenství, nikoli podle Písma, Tradice a učitelského úřadu Církve. 

Na loňské synodě zašel německý kardinál Walter Kasper tak daleko, že prohlásil, že hlas afrických katolíků v oblasti učení Církve o homosexualitě by se zkrátka neměl brát v úvahu. Afričtí kardinálové „by nám neměli tolik říkat, co máme dělat“, řekl v říjnu 2014 v rozhovoru s tiskovou agenturou ZENIT a dodal, že africké země jsou „velmi odlišné, zejména pokud jde o gaye.“  

Letos v listopadu belgický kardinál Godfried Danneels, místo aby pochválil Afriku za živý a kvetoucí katolicismus, řekl, že afričtí preláti se jednoho dne budou muset obrátit na Evropu, aby jim poskytla něco, co nazval „užitečnými tipy“, jak se vypořádat se „sekularizací“ a „individualismem“. 

Tento výrok kritizovala francouzská obhájkyně rodiny Jeanne Smitsová jako „povýšenost toho nejhoršího druhu“, vezmeme-li v úvahu skutečnost, že četné evropské kostely jsou prakticky prázdné, povolání ke kněžství a zasvěcenému životu stagnují a katolická víra v Evropě, a v Belgii obzvlášť, celkově upadá.