08.01.2016, RV, Fides
Tato čísla jsou jen špičkou ledovce celosvětového pronásledování křesťanů, kteří, jak čteme v Listu Diognetovi, všechny milují a jsou všemi pronásledováni. Isis, Boko Haram, diskriminace v různých zemích, kde je náboženství státní záležitostí, působí, že být křesťanem je obtížné a hrdinské a je třeba počítat s útoky a masakry. Je nutné, aby Kristus byl v agonii až do konce světa, kdy nastane království spravedlnosti a pokoje.
Tvorbou této dokumentace a včasnými informacemi o pronásledování si naše agentura klade za cíl osvětlovat tato dramata lidskosti, aby se probudilo svědomí všech lidí dobré vůle, kteří mohou budovat spravedlivější a sociálně vstřícnější společnost. (P. Vito Del Prete, PIME)
Podle informací, které jsme získali, bylo na celém světě během roku 2015 zabito 22 pastoračních pracovníků, o tři více ve srovnání s rokem 2013. Již sedmý rok po sobě je Amerika nejvíce postiženým místem s extrémně zvýšeným počtem zabitých pastoračních pracovníků.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Mezi pastorační pracovníky, kteří v roce 2015 zemřeli násilnou smrtí, patří: 13 kněží, 4 řeholnice, 5 laiků. V Americe bylo zabito 8 pastoračních pracovníků (7 kněží, 1 řeholnice); v Africe bylo zabito 5 pastoračních pracovníků (3 kněží, 1 řeholnice); v Asii bylo zabito 7 pastoračních pracovníků (1 kněz, 2 řeholnice, 4 laici); v Evropě byli zabiti dva kněží.
I v roce 2015 byla většina pastoračních pracovníků zabita pachateli loupežných přepadení, v některých případech při násilném napadení, která jsou znamením morálního úpadku, ekonomické a kulturní chudoby, jež plodí násilí a lhostejnost k lidskému životu. Všichni žili v těchto lidských a sociálních podmínkách, vysluhovali svátosti, pomáhali chudým, pečovali o sirotky a drogově závislé, vytvářeli rozvojové projekty nebo prostě otevírali dveře svého domu každému. A někteří byli zavražděni těmi lidmi, kterým pomáhali. „Dnes stejně jako včera se objevuje temnota popření života. Ale stále silněji září světlo lásky, které přemáhá nenávist a představuje nový svět“ (papež František, Angelus z 26. prosince 2015).
Panují také veliké obavy o osud dalších pastoračních pracovníků, kteří byli uneseni nebo zmizeli, o nichž nemáme žádné zprávy. Jedná se například o tři konžské augustiniánské kněze, unesené v Demokratické republice Kongo v říjnu 2012; o italského jezuitu P. Paola Dall’Oglia, uneseného v Sýrii v roce 2013, nebo o františkána P. Dhya Azzize, kněze působícího v Sýrii, o němž nemáme žádné zprávy od 23. prosince. Mizí i další kněží.
Seznam vytvořený agenturou Fides nezahrnuje jen misionáře ad gentes v úzkém slova smyslu, ale všechny pastorační pracovníky, kteří zemřeli násilnou smrtí. Nenavrhujeme užívat termín „mučedníci“, protože je na Církvi, aby posoudila jejich možné zásluhy, a také z důvodu nedostatku informací ve většině případů, pokud jde o jejich život, a dokonce i o okolnosti jejich smrti.
Jako další důkaz toho, že Kristova církev je „katolická“ – pro krev prolitou jejími dětmi na všech kontinentech – a to nejen v současné době, připomínáme, že v roce 2015 začala diecézní fáze kauzy blahořečení biskupa z argentinské diecéze La Rioja, Mons. Enrique Angelelliho, který byl v roce 1976 zavražděn vojenskou diktaturou. Pachatelé jeho vraždy byli odsouzeni až o 38 let později.
I ve rwandském Kingali byl zahájen proces blahořečení manželského páru mučedníků, Cypriena a Daphrose Rugambových. Tito manželé, kteří byli zavražděni 7. dubna 1994 během genocidy, otevřeli dveře svého domova stovce sirotků, které nechtěli opustit. Usilovali o mír a byli zabiti, když trávili noc na modlitbách.
24. března 1980 byl arcibiskup Oscar Arnulfo Romero Galdámez v San Salvadoru zabit „in odium fidei“, a 23. května 2015 byl blahořečen. „Mons. Romero byl zavražděn, protože po vzoru svého Pána, Ježíše Nazaretského, miloval chudé. Zasvětil jim svůj život, odmítl pohodlné řešení opustit své ovečky a zbaběle utéct,“ napsala biskupská konference El Salvadoru ve zprávě pro účely blahořečení.
„Mučedníci víry a lásky, svědkové naděje“ – tak byli charakterizováni tři misionáři umučení v Peru, polští františkáni Miguel Tomaszek a Zbigniew Strzałkowski a italský diecézní kněz Alessandro Dordi, kteří byli 5. prosince blahořečeni v perském Chimbote. V roce 1991 je zabili partyzáni ze Světlé stezky za to, že bránili hodnoty evangelia, a za jejich práci s chudými.
I Jižní Afrika oslavila své první blahořečené: Benedict Daswa, manžel a otec, nadšený učitel a katecheta, byl blahořečen 13. září. Jeho velká mravní odvaha a zanícení pro pravdu ho vedly k tomu, aby se postavil proti víře v čarodějnictví a jejím praktikám. Toto odvážné svědectví víry mělo za následek v roce 1990 jeho mučednickou smrt.
Prozatímní seznam, který každoročně vytváří agentura Fides, proto musí být doplněn dlouhým výčtem těch, o nichž jste snad nikdy neuslyšeli nebo neznáte jejich jména, těch, kdo v každém koutě naší planety trpěli a zaplatili za svou víru v Ježíše Krista životem.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.