Vliv islámu se vkrádá do malajských misijních škol

07.03.2016, UCA news

Misijní školy jsou pro rodiče v Malajsii stále nejlepší volbou. Jejich pověst vynikajících vzdělávacích center zůstává nedotčena a i nadále přitahují studenty ze všech komunit – k velkému zklamání vlády. Důvody pro to jsou různé, ale hlavním je přesvědčení, že dbají na disciplínu a jsou bezpečnou zónou pro nemuslimy v zemi, která se rychle islamizuje.


Ale pohled na tyto školy jako na útočiště pro nemuslimy může být klamný. V Malajsii existují tři typy veřejných škol: státní, vládou podporované ústavy a soukromé školy. Většina misijních škol patří mezi vládou podporované ústavy. Jejich zaměstnanci jsou jmenováni a placeni státem. Církev vlastní budovu a prostřednictvím správní rady se stará o administrativu.

Pokud mají církevní představitelé kvalifikované kandidáty na ředitele, mohou navrhnout, aby byly tyto osoby jmenovány, ale tato výsada je postupně narušována.

Dalšími vládou podporovanými školami jsou „lidové“ školy, které se starají o čínskou a indickou komunitu a výuka probíhá v čínštině a tamilštině. Veškeré základní a střední vzdělání je ve státních a vládou podporovaných školách zdarma.

Všechny školy, včetně misijních škol, jsou považovány za státní, pokud jsou podporované vládou. Misijní školy v Malajsii se v roce 1970 vzdaly své nezávislosti a souhlasily s vládním financováním, protože se už nedokázaly financovat samy.

V celé zemi je 448 křesťanských a misijních škol. 228 z nich je v tradičně křesťanských státech Sarawak (130) a Sabah (98) na Borneu.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Sestra Rita Chew, předsedkyně vzdělávací komise při arcidiecézi Kota Kinabalu, řekla v rozhovoru pro server ucanews.com, že má obavy o udržení celistvosti všestranného vzdělávání v atmosféře rostoucí náboženské segregace, nedůvěry a politické slabosti.

„Zdá se, že někteří lidé jsou odhodlaní prosadit islámské osnovy již od mateřské školky,“ řekla sestra Chew.

„Z toho máme největší obavy. Ve školách dochází ke konverzím, ale vláda to zapírá. Děje se to i v mateřských školách. Křesťanští rodiče zjišťují, že se jejich děti učí islámské modlitby,“ řekla. Ke konverzím údajně dochází ve všech školách. Panuje tu zaujatost vůči nemuslimským studentům. Většinu studentů na všech školách tvoří muslimové. Děti se zapisují do škol podle bydliště.

Procentní zastoupení muslimů v misijních školách závisí na tom, kde se škola nachází. Školy v oblastech s vysokou koncentrací muslimů budou mít velký počet muslimských studentů. Obecně vzato zastoupení muslimských studentů ve školách odráží demografii země.

„Považují tyto školy za místo, kde panuje větší kázeň a které se zaměřuje na odborné studium spíše než na náboženství, kulturní záležitosti a tak dále,“ řekl nedávno penzionovaný učitel, který hovořil pod podmínkou anonymity. „Státní školy mají pověst, že jsou promalajsky a islámsky zaměřené. Mají dobré výsledky, ale většinou jim vévodí jedna komunita,“ řekl.

Případy rasové a náboženské zaujatosti ve všech školách vyvolávají obavy.

V roce 2013 jeden ředitel nutil nemuslimské studenty, aby během muslimského postního měsíce obědvali na školních toaletách.

Křesťanští rodiče v Sarawaku a Sabahu si opakovaně stěžují na to, jak učitelé islámského náboženství zastrašují jejich děti a snaží se je obrátit na islám.

„Naším náboženstvím je křesťanství. Jsme velmi rozhořčení... škola změnila národnost našich dětí na malajskou,“ napsala skupina rodičů ze Sarawaku roku 2010 v dopise předsedovi svazu učitelů. V Malajsii se náboženství uvádí na všech průkazech totožnosti.

Jmenování ustaze (učitele islámského náboženství) ředitelem misijní školy v Sarawaku v listopadu loňského roku způsobilo bouřlivé protesty vzhledem k upozorněním na množící se zprávy o konverzích na venkovských školách.

Sestra Chew říká, že tento případ je veřejně znám a poukázala na incident, kdy studenti tvrdili, že v prostorách školy nebyla uznávána jejich křesťanská víra.

Státy Sarawak a Sabah mají velkou křesťanskou komunitu a staly se magnetem pro islámské misijní skupiny známé jako Dakwah.

Podle sestry Chew to vypadá, jako by tyto skupiny se souhlasem vlády usilovaly přetvořit tyto dva státy na islámské. „Začaly velice odhodlaně prosazovat islám (na všech školách kromě soukromých)... a začínají již v mateřských školkách,“ řekla.

Vláda si se zděšením uvědomila, že křesťanští i muslimští rodiče upřednostňují misijní školy, uvedl jeden starší učitel.



Další články



O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Jak začal líný Honza pracovat, ale rychle s tím zase seknul

04.11.2026, syrzdarma.cz

Ministerstvo odpočinku a asociálních opatření připravilo pohádku o líném Honzovi, kterou budou najatí dobrovolníci číst dětem na prvním stupni základních škol. Pohádka je maximálně výchovná, tvrdí ministerstvo. Po každém přečtení dostanou děti za úkol odpovědět na jednoduchou otázku, která se bude celostátně vyhodnocovat. Blum, blum, blum, pohádka začíná.

Kardinál Dominik Duka: věrnost pravdě

02.11.2026, RC Monitor 20/2026

Rok uplynul od chvíle, kdy nás 4. listopadu 2025 opustil pan kardinál Dominik Duka. Pro mnohé z nás byl pastýřem, který dvanáct let stál v čele pražské arcidiecéze a vedl českou církev v době, kdy se učila žít ve svobodě i v nových společenských podmínkách. Pro ty, kdo ho znali blíž, byl především bratrem – dominikánem, knězem a člověkem, jehož život byl od mládí protkán věrností Pravdě, Kristu. Když se za ním ohlížíme, nevidíme jen úřady, které zastával. Šel po cestě věrnosti, která neskončila ani ve vězení.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.