21.05.2016, CNA
Boko Haram, což v překladu znamená „západní vzdělání je hřích“, je nigerijská islamistická militantní skupina považovaná za nejstrašnější teroristickou organizaci na světě. Tato skupina je zodpovědná za útoky na vesnice, školy a kostely v severní Nigérii, za tisíce zabitých křesťanů i muslimů v posledních několika letech. Poté, co skupina ztratila část území, které ovládala, vysílá stále více dětí a dívek na sebevražedné bombové mise.
Skupina vyvolala v roce 2014 mezinárodní pobouření, když zaútočila na školu v nigerijském Chiboku a unesla 276 dívek. Na sociálních sítích, především na Twitteru a Facebooku, byla spuštěna kampaň s hashtagem #BringBackOurGirls.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Mnohé z těchto studentek je zřejmě nuceno konvertovat k islámu a provdat se za bojovníky Boko Haram nebo se stát prostitutkami v této organizaci,“ řekl. „Nyní dostáváme informace, že některé z nich mohou být použity jako sebevražedné atentátnice.“
Sa'a popisovala, jak skupina Boko Haram v noci před dvěma lety zaútočila na školu v Chiboku. „Stříleli z pušek a křičeli ,Alláhu Akbar!‘,“ řekla. Podpálili školu a přinutili zajaté dívky nastoupit do nákladních automobilů. Sa'a s kamarádkou seskočily z auta a skrývaly se v lesích. Kamarádka si poranila nohu a nemohla chodit,“ uvedla. Říkala jí, ať jde dál bez ní. „Jestli máme zemřít, zemřeme spolu. Nenechám tě tady,“ odpověděla.
S pomocí fulanských pastevců se nakonec dostali domů. Nyní navštěvuje střední školu ve Spojených státech. Zpočátku se bránila tomu, že by měla zase chodit do školy, ač v jiné zemi. Kamarádce řekla: „Nepůjdu do školy kvůli tomu, co se stalo.“ Tento útok Boko Haram byl již druhým útokem na školu, který Sa'a zažila, a únosci dívkám vyhrožovali a říkali, že se mají vdát, a ne sedět ve škole.
„Mám pocit, že když půjdu znovu do školy, unesou nás odkudkoli, kde zrovna budeme,“ říkala si v té době, ale její bratr a přátelé jí dodávali odvahy, aby se nenechala terorem odradit od dalšího vzdělávání. V lednu tedy díky iniciativě Education Must Continue nastoupila na střední školu.
Sa'a řekla, že během svého pobytu ve Spojených státech navštívila Národní archiv ve Washingtonu a viděla Deklaraci nezávislosti, ústavu a kopii Magny Carty. „Zjistila jsem, že lidé, kteří tvořili tyto dokumenty, zakoušeli v průběhu let těžké chvíle, ale nevzdávali se a neztráceli naději, a nakonec svoboda zvítězila,“ řekla. Když se dozvěděla o slavné řeči Patricka Henryho z roku 1775 „Dejte mi svobodu, nebo smrt“, byla nadšená, protože „jsem si uvědomila, že přesně tak jsem se cítila, když jsem se musela rozhodnout, zda seskočím z auta a uteču bojovníkům Boko Haram“.
Když bylo zveřejněno video s jejími pohřešovanými spolužačkami, Sa'a řekla, že „se rozplakala radostí a děkovala Bohu za jejich život. Vidět je mi dodalo odvahu říci světu, že bychom neměli ztrácet naději.“ Je „stále v kontaktu“ se svou rodinou v Nigérii a s některými spolužačkami, které uprchly Boko Haram.
„Sním a modlím se za to, aby v Nigérii nastala svoboda, bezpečí a mír,“ uzavřela své svědectví.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.