Plastická sexualita: sociolog o účincích antikoncepce

I svatý Jan Pavel II. – celoživotní kritik antikoncepce – napsal, že se možná někteří uchylují k antikoncepci, „aby se vyhnuli zlu potratu“. (Evangelium Vitae, 13).

Ale myšlenka změny samotného významu sexu musí mít a také má dalekosáhlé důsledky. A ukazuje se, že jeden z nejslavnějších současných sociologů s touto tezí souhlasí.

Anthony Giddens – podle Wikipedie „jeden z nejvýznačnějších moderních sociologů, autor nejméně 34 knih vydaných v 29 jazycích a v roce 2007 uváděný jako pátý nejcitovanější autor knih z humanitních oborů“ – psal brilantně o pojetí sexu před a po rozšíření antikoncepce.

V Giddensově knize Transformation of Intimacy (Stanford Univ. Press, 1992) se píše:

V době, kdy sexualita byla přímo spjatá s reprodukcí, byla prostředkem transcendence. Sexuální aktivita člověka spojovala s jeho pomíjejícností a zároveň v sobě nesla příslib její bezvýznamnosti; protože viděno ve vztahu k střídání generací byl život jednotlivce součástí vyššího symbolického řádu. I my stále ještě v sexualitě slyšíme ozvěnu transcendentna. (Ibid 203)

Avšak po rozšíření antikoncepce se sex – protože je nyní odtržen od reprodukce (tedy oddělen od zákona přírody a také od manželství) – stal „plastickým“, lze jeho význam formovat podle toho, jaký mu daná osoba chce dát, což se může lišit partner od partnera a styk od styku. Řečeno Giddensovými slovy:

„Účinná antikoncepce... v kombinaci s dalšími vlivy omezující početnost rodiny... signalizovala hlubokou proměnu osobního života. Pro ženy – a v jistém, částečně odlišném smyslu i pro muže – se sexualita stala tvárným... a potenciálním ,vlastnictvím‘ člověka.“

„Vytvoření plastické sexuality, oddělené od pradávné integrace s reprodukcí, příbuzenských vazeb a generací, bylo předpokladem pro sexuální revoluci probíhající v několika posledních desetiletích... Přerušení těchto vazeb tedy bylo jevem s opravdu radikálními důsledky.“ (tamtéž 27, zdůraznění původní).

Giddens také poukazuje na to, že poté, co za účel sexu začalo být považováno spíše sebevyjádření a potěšení a vytratila se jeho souvislost s dětmi, se homosexualita stává společensky přijatelnou. Svou formou a účelem se již tolik neliší od nového pojetí normálního heterosexuálního sexu.

Giddens je docela optimistický, pokud jde o možnosti, které mužům a ženám poskytuje antikoncepce. Podle jeho slov mohou mít „ryzí vztah“:

„Ryzí vztah nemá nic společného se sexuální čistotou... Jde o situaci, kdy sociální vztah vzniká kvůli vztahu jako takovému, kvůli tomu, co může osoba čerpat z trvalého spojení s druhým člověkem. A tento vztah trvá jen do té doby, dokud se obě strany domnívají, že jim poskytuje dostatečné uspokojení na to, aby v něm setrvávaly.“ (tamtéž 58)

Zajímalo by mě, jestli by Giddens přehodnotil své závěry na základě toho, co v roce 2016 víme lépe, než jsme věděli v roce 1992. O tom, jak často se lidé žijící v krátkodobých, konsenzuálních vztazích záměrně nebo za pomoci náhody rozhodují mít děti a kolik takových dětí poškozuje nestabilita jejich rodičů. O tom, jak ženy litují nezávazných sexuálních zkušeností mnohem více než muži. O tom, jak antikoncepce způsobuje, že lidé vstupují do prvního manželství ve vyšším věku, zvyšuje se počet soužití nesezdaných a i jinak se významně mění povaha vztahů spíše podle mužských preferencí a méně podle ženských.

Rád bych viděl, jak tento uznávaný autor hodnotí sex v době před a po rozšíření antikoncepce a přehodnotí vztahy s ohledem na situaci žen a dětí v roce 2016.