Kněz zavražděn při mši v rolnické Francii. Takto vypadá život křesťanů na Středním východě

27.07.2016, CH

Čtyřiaosmdesátiletému knězi, který sloužil mši, islámský fanatik podřezal krk: stalo se v kostele v Normandii. Pro lidi na Západě představuje ta scéna nepředstavitelnou hrůzu. Zvláště katolíci jsou pobouřeni a hluboce rozrušeni krvavou vraždou vykonanou během Nejsvětější oběti, kolem níž je vystavěna naše víra.

Tedy, katolíci na Západě. Pro katolíky a další křesťany na Středním východě není zločin v Saint-Étienne-du-Rouvray nijak nepředstavitelný. S tímto terorem už žijí léta, zatímco západní politici a liberální komentátoři se dívají stranou.

Kdybych se zmínil o masakru v bagdádském kostele ze 31. října 2010, kolik z nich by vědělo, o čem mluvím? A kolik katolíků by znalo detaily?

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Tehdy, v neděli večer, přerušili mši v syrsko-katolickém kostele Nanebevzetí Panny Marie muslimští střelci, kteří vzali kongregaci jako rukojmí, a řvali: „Vy všichni jste nevěřící… my půjdeme do ráje, když vás zabijeme a vy půjdete do pekla.“

Jeden kněz, P. Thaer Abdal, byl zastřelen přímo u oltáře. Celkem bylo zavražděno 58 nevinných lidí. Jejich vrazi byli členy irácké frakce al-Káidy, která vyhlásila válku kostelům, „špinavým doupatům modloslužby“, a zvláště „tyranovi z Vatikánu“.

Bagdádský masakr byl jedním z nespočetných zločinů, jež zredukovaly starokřesťanské obce na Středním východě na poničená a vyděšená ghetta nebo tajné kostely.

Tyto obce vědí, co neví západní veřejné mínění: že křesťanství samo o sobě je nejvíce nenáviděným cílem islámských teroristických skupin. Pro džihádisty je křesťanská víra v Ježíšovo božství urážkou, jež ospravedlňuje brutalitu Temného věku.

Podřezání knězova krku ve svatostánku kostela – jak dutě dnes zní slovo „svatostánek“ v tomto kontextu – přináší do venkovské Francie tento Temný věk zpět.

Rouenský arcibiskup uvedl, že zavražděnému knězi bylo 84 let. Není to tak překvapivé, jak to zní, když uvážíme zbědovaný stav Církve ve Francii, jenž nutí mnoho kněží protahovat svou službu až do své deváté dekády.

Ubohý kněz strávil svůj velmi dlouhý život službou Pánu a dovršil ji svou smrtí pro něho. Možná řeknu něco nevhodného, ale snad jeho mučednická krev rozlitá na oltáři tak blízko domova konečně probudí křesťanstvo z jeho strnulosti.

Další články

O přímluvě svatých, jejich patronátu a hranicích lidové zbožnosti

12.11.2026, RC Monitor 21/2026

Když ztratíme klíče, obracíme se ke svatému Antonínovi. Při nemocech krku vzýváme svatého Blažeje, hasiči mají svého patrona ve svatém Floriánovi a kněží ve svatém Janu Marii Vianneyovi. Katolická tradice zná patrony jednotlivých profesí, měst, zemí, nemocí i nejrůznějších životních situací. Mají ale svatí v nebi skutečně rozdělené kompetence? A má vůbec smysl obracet se na konkrétního světce s konkrétní prosbou?

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

S růžencem v ruce

12.10.2026, RC Monitor 19/2026

Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.

Když se tolerance stává netolerancí

28.10.2026, RC Monitor 20/2026

Milí čtenáři, cítíte se svobodně? To je dobře, pokud ano. Jistěže nás svazuje mnoho příkazů a zákazů, kterým se učíme od malička. Většinou je to ku společenskému prospěchu. Svoboda byla vždy považována za velkou hodnotu, za níž mnoho milionů lidí zaplatilo svým životem. V tom smyslu jsem též liberální.

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

Dvě svaté, jedna cesta k Bohu

13.11.2026, RC Monitor 21/2026

Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.