15.08.2016, CNA
Toto svěcení, řekl, „dodá naději (lidem) v táboře, většinou syrským katolíkům z Karakoše, kteří jsou již dva roky nuceni žít jako uprchlíci.
P. Momika, jenž pochází z Karakoše, podotkl, že 6. srpna to jsou přesně dva roky, kdy ISIS napadl jeho rodné město a vyhnal obyvatele, kteří nehodlali splnit jejich požadavky konverze k islámu, zaplatit vysokou daň nebo čelit smrti.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Tehdy to byl špatný den, protože se z nás stali uprchlíci a ISIS vstoupil do Karakoše, ale dnešek se stal dobrým dnem, protože je dnem našeho svěcení a my poskytujeme našemu lidu naději,“ včetně naděje, že „zůstane zde“, řekl.
P. Momika, Emad, Petros a další seminarista jménem Paul byli nuceni uprchnout z Karakoše, když na něj v roce 2014 zaútočil ISIS. Předtím, než je islamisté donutili odejít, Momika a jeho sestra byli v roce 2010 mezi zraněnými oběťmi ostřelování autobusů, které přepravovaly hlavně křesťanské vysokoškolské studenty z Ninivské planiny na univerzitu v Mosulu, kde byli zařazeni do studijního programu.
Vzhledem k tomu, že seminář v Karakoši byl po útoku v roce 2014 uzavřen, seminaristé byli posláni k dokončení studia do semináře Al-Sharfa v libanonské Harisse. Po završení studia v Libanonu se vrátili do Iráku, kde byli 19. března vysvěceni na jáhny.
Paul se tehdy rozhodl sloužit v Bagdádu a tam byl před zhruba 20 dny vysvěcen, zatímco P. Momika a další byli vysvěceni v Erbílu. Arcibiskup Yohanno Petros Moshe, syrský katolický arcibiskup z Mosulu, Kirkúku a Kurdistánu, biskup těchto kněží, slavil mši s jejich svěcením v táboře Aishty.
P. Momika, jehož rodina uprchla do Erbílu poté, co opustila Karakoš, řekl, že ač má kostel kapacitu pouze asi 800 lidí, na svěcení jich přišlo zhruba 1500.
Svěcení se účastnilo i několik členů jeho rodiny včetně otce, sestry a mnoha dalších, kteří přicestovali z Bagdádu, Akry a dalších měst, aby mohli být s ním.
P. Momika pracuje s mládeží a vede skupiny žen v erbílských uprchlických táborech. Kněz řekl, že zatím zůstane v Erbílu a bude nadále sloužit na této pozici, ale „zda tu zůstanu delší dobu“, záleží na rozhodnutí arcibiskupa Moshe. Jako nově vysvěcený kněz obklopený násilným pronásledováním P. Momika řekl, že chce „stát na straně uprchlíků“ navzdory „ohrožení života“.
Řekl, že chce dávat křesťanům „sílu, naději a odvahu vést dál svůj život, a hodlá zůstat s chudými a trpícími lidmi“. Dodal, že podstatou jeho role a povolání je podle jeho názoru „dávat lidem Krista“.
03.08.2026, RC Monitor 14/2026
Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“
27.07.2026, RC Monitor 14/2026
Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.