Noví iráčtí kněží přinášejí radost v letech smutku a vysídlování

15.08.2016, CNA

P. Roni Salim Momika, jeden ze tří kněží, kteří byli v pátek vysvěceni v uprchlickém táboře v Erbílu, řekl, že tato událost proměnila bezútěšnou náladu vysídlených křesťanů v radost, jež jim – jak doufá – dodá sílu, aby zůstali ve své vlasti. „Jaké mám pocity? Jsem šťastný!“ řekl P. Momika agentuře CNA 5. srpna po svém svěcení a dodal, že cítí „cosi uvnitř“, co mu dodává velikou radost.


Byl vysvěcen na kněze Syrské katolické církve spolu s jeho přáteli a kolegy diákony Emadem a Petrem ve velkém prefabrikovaném kostele v erbílském táboře Aishty 2, který se stal útočištěm pro asi 5500 lidí nucených opustit své domovy kvůli ISIS.

Toto svěcení, řekl, „dodá naději (lidem) v táboře, většinou syrským katolíkům z Karakoše, kteří jsou již dva roky nuceni žít jako uprchlíci.

P. Momika, jenž pochází z Karakoše, podotkl, že 6. srpna to jsou přesně dva roky, kdy ISIS napadl jeho rodné město a vyhnal obyvatele, kteří nehodlali splnit jejich požadavky konverze k islámu, zaplatit vysokou daň nebo čelit smrti.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

„Odešli jsme z Karakoše touto dobou před dvěma lety,“ řekl a vysvětlil, že pro křesťany je to „čas výzev“ a „čas smutku“. Ač by toto výročí mohlo sloužit jako připomínka bezútěšné a nejisté reality křesťanů v Iráku, z pohledu těchto tří mladých mužů vysvěcených na kněze se z něj místo toho stala „šťastná, nadějná a příjemná chvíle,“ řekl P. Momika.

„Tehdy to byl špatný den, protože se z nás stali uprchlíci a ISIS vstoupil do Karakoše, ale dnešek se stal dobrým dnem, protože je dnem našeho svěcení a my poskytujeme našemu lidu naději,“ včetně naděje, že „zůstane zde“, řekl.

P. Momika, Emad, Petros a další seminarista jménem Paul byli nuceni uprchnout z Karakoše, když na něj v roce 2014 zaútočil ISIS. Předtím, než je islamisté donutili odejít, Momika a jeho sestra byli v roce 2010 mezi zraněnými oběťmi ostřelování autobusů, které přepravovaly hlavně křesťanské vysokoškolské studenty z Ninivské planiny na univerzitu v Mosulu, kde byli zařazeni do studijního programu.

Vzhledem k tomu, že seminář v Karakoši byl po útoku v roce 2014 uzavřen, seminaristé byli posláni k dokončení studia do semináře Al-Sharfa v libanonské Harisse. Po završení studia v Libanonu se vrátili do Iráku, kde byli 19. března vysvěceni na jáhny.

Paul se tehdy rozhodl sloužit v Bagdádu a tam byl před zhruba 20 dny vysvěcen, zatímco P. Momika a další byli vysvěceni v Erbílu. Arcibiskup Yohanno Petros Moshe, syrský katolický arcibiskup z Mosulu, Kirkúku a Kurdistánu, biskup těchto kněží, slavil mši s jejich svěcením v táboře Aishty.

P. Momika, jehož rodina uprchla do Erbílu poté, co opustila Karakoš, řekl, že ač má kostel kapacitu pouze asi 800 lidí, na svěcení jich přišlo zhruba 1500.

Svěcení se účastnilo i několik členů jeho rodiny včetně otce, sestry a mnoha dalších, kteří přicestovali z Bagdádu, Akry a dalších měst, aby mohli být s ním.

P. Momika pracuje s mládeží a vede skupiny žen v erbílských uprchlických táborech. Kněz řekl, že zatím zůstane v Erbílu a bude nadále sloužit na této pozici, ale „zda tu zůstanu delší dobu“, záleží na rozhodnutí arcibiskupa Moshe. Jako nově vysvěcený kněz obklopený násilným pronásledováním P. Momika řekl, že chce „stát na straně uprchlíků“ navzdory „ohrožení života“.

Řekl, že chce dávat křesťanům „sílu, naději a odvahu vést dál svůj život, a hodlá zůstat s chudými a trpícími lidmi“. Dodal, že podstatou jeho role a povolání je podle jeho názoru „dávat lidem Krista“.



Další články



Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.