15.08.2016, CNA
Toto svěcení, řekl, „dodá naději (lidem) v táboře, většinou syrským katolíkům z Karakoše, kteří jsou již dva roky nuceni žít jako uprchlíci.
P. Momika, jenž pochází z Karakoše, podotkl, že 6. srpna to jsou přesně dva roky, kdy ISIS napadl jeho rodné město a vyhnal obyvatele, kteří nehodlali splnit jejich požadavky konverze k islámu, zaplatit vysokou daň nebo čelit smrti.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
„Tehdy to byl špatný den, protože se z nás stali uprchlíci a ISIS vstoupil do Karakoše, ale dnešek se stal dobrým dnem, protože je dnem našeho svěcení a my poskytujeme našemu lidu naději,“ včetně naděje, že „zůstane zde“, řekl.
P. Momika, Emad, Petros a další seminarista jménem Paul byli nuceni uprchnout z Karakoše, když na něj v roce 2014 zaútočil ISIS. Předtím, než je islamisté donutili odejít, Momika a jeho sestra byli v roce 2010 mezi zraněnými oběťmi ostřelování autobusů, které přepravovaly hlavně křesťanské vysokoškolské studenty z Ninivské planiny na univerzitu v Mosulu, kde byli zařazeni do studijního programu.
Vzhledem k tomu, že seminář v Karakoši byl po útoku v roce 2014 uzavřen, seminaristé byli posláni k dokončení studia do semináře Al-Sharfa v libanonské Harisse. Po završení studia v Libanonu se vrátili do Iráku, kde byli 19. března vysvěceni na jáhny.
Paul se tehdy rozhodl sloužit v Bagdádu a tam byl před zhruba 20 dny vysvěcen, zatímco P. Momika a další byli vysvěceni v Erbílu. Arcibiskup Yohanno Petros Moshe, syrský katolický arcibiskup z Mosulu, Kirkúku a Kurdistánu, biskup těchto kněží, slavil mši s jejich svěcením v táboře Aishty.
P. Momika, jehož rodina uprchla do Erbílu poté, co opustila Karakoš, řekl, že ač má kostel kapacitu pouze asi 800 lidí, na svěcení jich přišlo zhruba 1500.
Svěcení se účastnilo i několik členů jeho rodiny včetně otce, sestry a mnoha dalších, kteří přicestovali z Bagdádu, Akry a dalších měst, aby mohli být s ním.
P. Momika pracuje s mládeží a vede skupiny žen v erbílských uprchlických táborech. Kněz řekl, že zatím zůstane v Erbílu a bude nadále sloužit na této pozici, ale „zda tu zůstanu delší dobu“, záleží na rozhodnutí arcibiskupa Moshe. Jako nově vysvěcený kněz obklopený násilným pronásledováním P. Momika řekl, že chce „stát na straně uprchlíků“ navzdory „ohrožení života“.
Řekl, že chce dávat křesťanům „sílu, naději a odvahu vést dál svůj život, a hodlá zůstat s chudými a trpícími lidmi“. Dodal, že podstatou jeho role a povolání je podle jeho názoru „dávat lidem Krista“.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
23.09.2026, RC Monitor 17/2026
Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.
11.11.2026, RC Monitor 21/2026
Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.
25.09.2026, RC Monitor 17/2026
Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.
12.10.2026, RC Monitor 19/2026
Zanedlouho můžeme slavit jedno výročí velkého vítězství – tentokráte již 445. – Svaté ligy nad osmanskou říší. Na tomto vítězství mají podíl všichni zúčastnění, i když známe vlastně jen několik jmen z přibližně 65 tisíc mužů na vítězné straně.
13.11.2026, RC Monitor 21/2026
Svatost nezná státních hranic, nezávisí na původu ani na společenském postavení. Je odpovědí člověka na Boží lásku. Skvělým příkladem toho jsou dvě výjimečné ženy středověké Evropy – svatá Anežka Česká a svatá Hedvika Slezská. Je známo, že Hedvika byla Anežčinou tetou, a že právě ona sehrála důležitou roli v jejím dětství. Obě ženy navíc patřily k mimořádnému okruhu středoevropských panovnických žen 13. století, které spojily vysoký šlechtický původ s hlubokou zbožností a službou chudým. Ačkoli se nakonec jejich životní cesty lišily, spojovala je jedna touha: sloužit Kristu přítomnému v druhém člověku.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.