Beatifikace Anděla z Dachau

Beatifikační liturgii celebroval kardinál Angelo Amato, prefekt Kongregace pro svatořečení, který také představil osobnost nového blahoslaveného pro Vatikánský rozhlas:

Otec Unzeitig byl zatčen protože otevřeně označoval nacismus za ideologii, která je v rozporu s evangeliem a ničí člověka. Byl proto nejprve uvězněn v Linci a poté po zfalšovaném procesu deportován v roce 1941 do koncentračního tábora v bavorském Dachau. Díky jeho otcovské péči o ostatní vězně se mu říkalo Anděl z Dachau. Jeho bezvýhradná láska k Bohu ho vedla k milosrdné lásce k těm, kdo - stejně jako on sám - trpěli a byli ponižováni, svou dobrotou dodával naději zoufalým vězňům v tomto lágru. Aby přinesl útěchu ruským vězňům, přeložil velkou část Nového zákona do ruštiny. Pomáhal těžce nemocným a doprovázel je až do konce. Navzdory nelidským podmínkám se snažil podržet vědomí důstojnosti člověka. Považoval svou situaci za poctu, za privilegium dosvědčovat Kristovu lásku. Síla jeho ducha vzbuzovala obdiv a pomáhala spoluvězňům snášet beznadějnou situaci. Svou službu lásky završil, když se nabídl jako dobrovolník ke službě vězňům nakaženým tyfem. Poté, co se sám nakazil, zemřel opuštěn a bez jakékoli péče. Bývá proto nazýván také mučedníkem lásky a německým Maxmilianem Kolbem.

V čem může být otec Engelmar Unzeigit vzorem pro dnešní dobu?

Otec Unzeitig je jakousi jiskrou autentického lidství v temné noci nacistického teroru. Ukazuje, že nikdo nemůže vykořenit dobrotu z lidského srdce. Jeho mučednická smrt je svědectvím víry, lásky a síly. Také dnes, stejně jako v dobách otce Engelmara, je Kristova církev diskriminována, pronásledována a ponižována. A děje se to nejen in partibus infidelium – mezi nevěřícími – ale také v Evropě, která často zapomíná na dědictví své křesťanské civilizace. Víra byla pro otce Unzeitiga nejvyšším dobrem a nejvzácnějším pokladem. Prožíval svou situaci vždy ve spojení s Bohem, v modlitbě a s neustálou připraveností milovat, pomáhat a těšit bližního.