Papež kanonizoval Alžbětu od Nejsvětější Trojice a šest dalších světců

Po dvou jich měla Itálie a Francie, odkud pochází jediná světice z dnešního seznamu nových světců. Kanonizováni byli v tomto pořadí:

Salomón Leclercq (1745—1792) je mučedník z dob řádění Francouzské revoluce a patří do řeholní kongregace Školských bratří, byl zabit z nenávisti k víře 15. srpna 1792; José Sánchez del Rio (1913-1928) je mučedník z dob pronásledování katolické církve v Mexiku ve dvacátých letech 20. století. Vstoupil do hnutí tzv. Cristeros, bojovníků bránících se zbraní v ruce náboženskou svobodu a Církev. V patnácti letech upadl do zajetí, kde byl mučen, aby se zřekl Krista, a když odmítl, byl 10. února 1928 zastřelen. Tři dny před svojí smrtí napsal své mamince: „Svěř se Boží vůli. Já jsem spokojen, protože umírám po boku našeho Pána“; Manuel Gonzáles García (1877-1940) je španělský biskup, který vynikl vroucí eucharistickou úctou, horlivou pastorací a sociálním nasazením, zemřel v roce 1940; Lodovico Pavoni (1784-1849) je italský kněz, který vynikl na poli výchovy a vzdělání mládeže v první polovině 19. století, tedy v epoše hlubokých politických a sociálních proměn na Apeninském poloostrově. Založil řeholní Kongregaci synů Neposkvrněné P. Marie (tzv. pavoniani), zemřel 24. března 1849; Alfonso Maria Fusco (1839-1910) je italský diecézní kněz, horlivý pastýř věnující se dětem a mládeži, a zakladatel řeholní Kongregace sester svatého Jana Křtitele, zemřel 6. února 1910; José Gabriel del Rosario Brochero (1840-1914) je argentinský diecézní kněz. Dosáhl doktorátu z filosofie a působil nejprve jako rektor kněžského semináře. Roku 1869 byl ve svých devětadvaceti letech jmenován farářem na území 3327 kilometrů čtverečných, stal se pastýřem tamějších gaučů, dával Duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly a postavil exerciční dům, kterým prošlo 40 tisíc exercitantů. Po vyčerpávající službě se v kontaktu s malomocnými nakazil a zemřel 26. ledna 1914; poslední je Francouzka, Alžběta od Nejsvětější Trojice, vl. jménem Alžběta Catezová (1880-1906), bosá karmelitka žijící na přelomu 19. a 20. století, mystička, autorka mnoha duchovních spisů. Ve svých 14 letech se cele zasvětila Bohu a dostalo se jí jistoty, že vstoupí na Karmel. Její matka, ačkoli byla sama velkou ctitelkou svaté Terezie z Avily, však jejímu odchodu do kláštera bránila. Matčino dovolení dostala Alžběta až ve svých 21 letech. Život na Karmelu začala bez těžkostí: „Nenacházím slov, abych popsala své štěstí,“ píše odtamtud s nadšením svojí matce, „tady není již nic než Ježíš... Nacházím ho všude, při praní stejně jako při modlitbě. Tady se jím žije, dýchá...“ Na Karmelu však Alžběta pobývala pouhých pět let, protože 9. listopadu 1906 byla vzata na věčnost.

Kanonizační obřad se konal jako obvykle latinsky ještě před začátkem samotné bohoslužby, která byla z devětadvacáté neděle liturgického mezidobí.