My, matky dětí s Downovým syndromem, víme něco, co odborníci nikdy vědět nebudou

01.11.2016, CH

Dítě s Downovým syndromem je živou lidskou bytostí, touží být milováno stejně jako my ostatní. Stejně jako Sally Phillipsová, která moderovala pořad Svět bez Downova syndromu? na BBC2, i já mám dítě narozené s oním nadbytečným chromozomem. Takže by se dalo říct, že jsem s mimořádným zájmem poslouchala to, co říkala. Pořad v podstatě stále kroužil kolem otázky, nad kterou se Sally několikrát zamýšlela: „Přála byste si svět bez Ollyho?“ (jejího nezbedného dvanáctiletého syna) – nebo v mém případě, „Dokázala bych si představit svět bez Cecilie?“

V obou případech odpověď zní: „Samozřejmě že ne.“ Ale právě tuto otázku experti, lékaři, zdravotní sestry a další odborníci, kteří „radí“ těhotným ženám s pozitivními prenatálními testy na Downův syndrom, nikdy nepoloží. Pro ně je to prostě jen abstraktní záležitost „postižení – možná vážného“, „těžkého břemene“, „volba ženy“, nikdy se nevede diskuse o živé lidské bytosti, o člověku se jménem, který touží být milován jako my ostatní.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jeden z mých synů, který tento pořad také sledoval, mi později telefonoval a poznamenal, že když lidé mluví o „normálních“ dětech místo postižených, matce (o otcích včera večer nebyla zmínka) nikdy neřeknou: „A mimochodem, uvědomte si, prosím, že i normální dítě může způsobit mnoho zármutku; může se z něj stát narkoman, alkoholik či trestanec, anebo by mohlo být postižené později v důsledku nemoci, autohavárie a tak dále.“

Jinými slovy, je marné předvídat, jakou budoucnost bude mít dítě, které čekáte, nebo jak budete reagovat, až se narodí. Takže tou nejpřirozenější věcí (raději než invazivní a eugenický postup) je nechat tomu volný průběh. Tlak moderní společnosti nám však nedovoluje to udělat. Nevědomost nemusí být nutně sladká, ale může někdy vyvolat humánnější reakci, jako u matky, která mi kdysi řekla: „Kdybych se před porodem dozvěděla, že můj chlapeček ma Downův syndrom, pravděpodobně bych šla na potrat – ale teď (pohlédla na svého dvouletého synka oblečeného v poněkud velkých džínech) si to nedokážu ani přestavit.“

Sally Phillipsová se ve svém programu oprávněně vyhnula náboženskému hledisku. A přece se katolíci, kteří berou vážně hřích, možná také zamyslí nad tím, co mi řekla jedna žena poté, co se Cecilia narodila: „Ona nikdy nespáchá smrtelný hřích.“ Možná by to někdo měl říct těm, kdo – jako ve včerejším pořadu – stále mluví o „břemenu“ postižení.

Další články

Moc lásky

01.10.2026, RC Monitor 18/2026

Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

V jednoho Boha věřiti budeš

23.09.2026, RC Monitor 17/2026

Bůh se člověku zjevil jako transcendentní a osobní Bůh, což znamená, že přesahuje člověka ve všem a zároveň s ním touží mít osobitý a jedinečný vztah.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.