My, matky dětí s Downovým syndromem, víme něco, co odborníci nikdy vědět nebudou

01.11.2016, CH

Dítě s Downovým syndromem je živou lidskou bytostí, touží být milováno stejně jako my ostatní. Stejně jako Sally Phillipsová, která moderovala pořad Svět bez Downova syndromu? na BBC2, i já mám dítě narozené s oním nadbytečným chromozomem. Takže by se dalo říct, že jsem s mimořádným zájmem poslouchala to, co říkala. Pořad v podstatě stále kroužil kolem otázky, nad kterou se Sally několikrát zamýšlela: „Přála byste si svět bez Ollyho?“ (jejího nezbedného dvanáctiletého syna) – nebo v mém případě, „Dokázala bych si představit svět bez Cecilie?“

V obou případech odpověď zní: „Samozřejmě že ne.“ Ale právě tuto otázku experti, lékaři, zdravotní sestry a další odborníci, kteří „radí“ těhotným ženám s pozitivními prenatálními testy na Downův syndrom, nikdy nepoloží. Pro ně je to prostě jen abstraktní záležitost „postižení – možná vážného“, „těžkého břemene“, „volba ženy“, nikdy se nevede diskuse o živé lidské bytosti, o člověku se jménem, který touží být milován jako my ostatní.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jeden z mých synů, který tento pořad také sledoval, mi později telefonoval a poznamenal, že když lidé mluví o „normálních“ dětech místo postižených, matce (o otcích včera večer nebyla zmínka) nikdy neřeknou: „A mimochodem, uvědomte si, prosím, že i normální dítě může způsobit mnoho zármutku; může se z něj stát narkoman, alkoholik či trestanec, anebo by mohlo být postižené později v důsledku nemoci, autohavárie a tak dále.“

Jinými slovy, je marné předvídat, jakou budoucnost bude mít dítě, které čekáte, nebo jak budete reagovat, až se narodí. Takže tou nejpřirozenější věcí (raději než invazivní a eugenický postup) je nechat tomu volný průběh. Tlak moderní společnosti nám však nedovoluje to udělat. Nevědomost nemusí být nutně sladká, ale může někdy vyvolat humánnější reakci, jako u matky, která mi kdysi řekla: „Kdybych se před porodem dozvěděla, že můj chlapeček ma Downův syndrom, pravděpodobně bych šla na potrat – ale teď (pohlédla na svého dvouletého synka oblečeného v poněkud velkých džínech) si to nedokážu ani přestavit.“

Sally Phillipsová se ve svém programu oprávněně vyhnula náboženskému hledisku. A přece se katolíci, kteří berou vážně hřích, možná také zamyslí nad tím, co mi řekla jedna žena poté, co se Cecilia narodila: „Ona nikdy nespáchá smrtelný hřích.“ Možná by to někdo měl říct těm, kdo – jako ve včerejším pořadu – stále mluví o „břemenu“ postižení.

Další články

Naše malé poklady

23.10.2026, RC Monitor 19/2026

Občas se dívám na televizi, hlavně pozdě večer, když nemůžu spát, ale není to moudrý zvyk. Filmy nebo seriály jsou prošpikovány reklamami, které trvají tak dlouho, že zapomenete, na co jste se dívali. Jediné, co z tohoto zlozvyku dobrého vyplývá, že mohu, jak se dříve říkávalo, držet prst na tepu doby. Výmluvné jsou hlavně reklamy, kde účinkují děti.

Druhé přikázání jako zrcadlo naší řeči a integrity

21.10.2026, RC Monitor 19/2026

Kniha Genesis praví, že Hospodin přivedl k člověku všechna zvířata, aby viděl, jak je nazve. (Gn 2,19–20)

Rezignovali jsme na lidovou zbožnost?

19.10.2026, RC Monitor 19/2026

Začnu příběhem, který se skutečně odehrál při jednání katolické pastorační rady. Jeden farník v nejmenované farnosti navrhl uspořádat mariánské říjnové pobožnosti. Dříve bylo zvykem konat je každý den, nicméně jeho návrh byl daleko skromnější. Šlo by pouze o čtyři pobožnosti – každou neděli jedna. Struktura by byla jednoduchá a tradiční: mariánská píseň, růženec, litanie a mariánská píseň. Když se onen farník zeptal, jak na tento návrh pohlíží farní rada, dočkal se odpovědi: „Velmi pesimisticky!“

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.