Rusové až příliš dobře znají státem podporované násilí. Není divu, že nesnáší potraty

03.11.2016, LSN

Komentář: Moskevský patriarcha Kirill je mezi 300 000 signatáři nové pro-life petice. Nedávno jsem psal o ruské revoluci a násilí komunistů a ohromila mě zpráva, že více než 300 000 Rusů podepsalo petici vyzývající k „ukončení legálního vraždění nenarozených dětí“. Pro-life organizace ve Velké Británii slovní spojení „legální vražda“ nepoužívají. Mám podezření, že hlavně kvůli tomu, že tato formulace by pro lidi u nás už nebyla stravitelná; mohla by být dokonce protiprávní a interpretována jako „zločin z nenávisti“.

Rusové nejsou tak hákliví. Vytrpěli 70 let státem podporovaného násilí všeho druhu – vůči politickým disidentům, nevinným lidem, kteří se ocitli na nesprávné straně zákona, a vůči nenarozeným dětem – a už toho mají plné zuby. Autoři petice hodlají získat milion podpisů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Oživená ruská pravoslavná církev petici silně podporuje: Mezi jejími signatáři je moskevský patriarcha Kirill. Petice rovněž vyzývá k zákazu abortifacientní antikoncepce (postkoitální pilulky), kterou organizátoři nazývají „aktem podobným pohanskému obětování dětí“. Varují též ruskou společnost, která se zdá být mnohem více duchovní než ta naše, že potrat, kromě toho, že způsobuje snižování populace, má za důsledek „ztrátu Božího požehnání“.

To nejsou slova, která by se Angličanům snadno říkala – nebo aspoň ne na tak emocionálně vypjaté téma, jako je potrat. Nemáme rádi, když se na veřejnosti mluví o Bohu. Kdysi jsem se zeptal přítele, který vyrostl v Tasmánii, jaká je jeho země. Odpověděl, že ještě žije ve stínu svých temných dějin (Tasmánští bílí osadníci v 19. století doslova vyhubili původní domorodé obyvatelstvo.) Tehdy mě napadlo, že něco podobného Jungovu pojmu „kolektivní nevědomí“ může infikovat celou zemi – to, co křesťané nazývají „hříchy otců“.

V Rusku se plápolající „kolektivní vědomí“ postupně proměňuje v silnou revoltu proti násilné, bezbožné společnosti, kterou přetrpěly předchozí generace Rusů. P. James Rosselli to zdůraznil v komentáři o Ruské pravoslavné církvi mimo Rusko, když napsal: „Trvá dlouhou dobu, než světlo konečně překoná 70 let krutě vnucovanou temnotu, ale... církev vzkvétá a roste. A ,Svatá Rus‘ se znovu probouzí.“

My jsme v naší zemi netrpěli tak, jak trpěli Rusové. Někdy lze jen prostřednictvím utrpení pochopit, co je v životě skutečně důležité.

Další články

Utrpení Kristovo, posiluj mě!

24.06.2026, RC Monitor 12/2026

Svatí překračují hranice i časy, protože jejich život je Boží odpovědí na konkrétní potřeby lidí. Jan Nepomuk Neumann, šumavský rodák z Prachatic a biskup ve Filadelfii, ukazuje, že věrnost Kristu může rozkvést i uprostřed rychle se měnícího světa. Neodešel za oceán, aby udělal kariéru, ale proto, že slyšel volání tam, kde „byl žádaný“.

Habemus…

16.06.2026, RC Monitor 11/2026

Intronizace nového pražského arcibiskupa Stanislava Přibyla jsem se účastnila osobně. I když jsem nemohla vidět detaily, které zprostředkovávala televize, můžu mluvit o celkové atmosféře, vanutí Ducha sv. či jak jinak přesně nazvat duchovní dojem z obřadu, který může pocítit každý, i když stojí vzadu a nevidí nic.

Aby Církev zůstala Kristova

17.06.2026, RC Monitor 11/2026

Současný člověk slyší slovo „hierarchie“ velmi nerad – pokud se ovšem nenachází na vrcholu pomyslné pyramidy. Připomíná mu moc, nerovnost, někdy i zneužití autority. Není proto divu, že otázka, proč má Církev biskupy, kněze a jáhny, zaznívá čím dál častěji. Neměla by být spíše společenstvím rovných lidí, bez pevné struktury?

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.