Rusové až příliš dobře znají státem podporované násilí. Není divu, že nesnáší potraty

03.11.2016, LSN

Komentář: Moskevský patriarcha Kirill je mezi 300 000 signatáři nové pro-life petice. Nedávno jsem psal o ruské revoluci a násilí komunistů a ohromila mě zpráva, že více než 300 000 Rusů podepsalo petici vyzývající k „ukončení legálního vraždění nenarozených dětí“. Pro-life organizace ve Velké Británii slovní spojení „legální vražda“ nepoužívají. Mám podezření, že hlavně kvůli tomu, že tato formulace by pro lidi u nás už nebyla stravitelná; mohla by být dokonce protiprávní a interpretována jako „zločin z nenávisti“.

Rusové nejsou tak hákliví. Vytrpěli 70 let státem podporovaného násilí všeho druhu – vůči politickým disidentům, nevinným lidem, kteří se ocitli na nesprávné straně zákona, a vůči nenarozeným dětem – a už toho mají plné zuby. Autoři petice hodlají získat milion podpisů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Oživená ruská pravoslavná církev petici silně podporuje: Mezi jejími signatáři je moskevský patriarcha Kirill. Petice rovněž vyzývá k zákazu abortifacientní antikoncepce (postkoitální pilulky), kterou organizátoři nazývají „aktem podobným pohanskému obětování dětí“. Varují též ruskou společnost, která se zdá být mnohem více duchovní než ta naše, že potrat, kromě toho, že způsobuje snižování populace, má za důsledek „ztrátu Božího požehnání“.

To nejsou slova, která by se Angličanům snadno říkala – nebo aspoň ne na tak emocionálně vypjaté téma, jako je potrat. Nemáme rádi, když se na veřejnosti mluví o Bohu. Kdysi jsem se zeptal přítele, který vyrostl v Tasmánii, jaká je jeho země. Odpověděl, že ještě žije ve stínu svých temných dějin (Tasmánští bílí osadníci v 19. století doslova vyhubili původní domorodé obyvatelstvo.) Tehdy mě napadlo, že něco podobného Jungovu pojmu „kolektivní nevědomí“ může infikovat celou zemi – to, co křesťané nazývají „hříchy otců“.

V Rusku se plápolající „kolektivní vědomí“ postupně proměňuje v silnou revoltu proti násilné, bezbožné společnosti, kterou přetrpěly předchozí generace Rusů. P. James Rosselli to zdůraznil v komentáři o Ruské pravoslavné církvi mimo Rusko, když napsal: „Trvá dlouhou dobu, než světlo konečně překoná 70 let krutě vnucovanou temnotu, ale... církev vzkvétá a roste. A ,Svatá Rus‘ se znovu probouzí.“

My jsme v naší zemi netrpěli tak, jak trpěli Rusové. Někdy lze jen prostřednictvím utrpení pochopit, co je v životě skutečně důležité.

Další články

Vlivy na naši spásu

11.11.2026, RC Monitor 21/2026

Nechci ze sebe dělat škarohlída, ale mám takový svíravý pocit, že se opět poněkud prohloubí a protáhne ona pomyslná propast, která rozděluje společnost. Tentokráte kvůli televizním poplatkům. Nepopírám, že některé názory mohou mít vliv na naši spásu, ale myslím si, že zrovna názor na to, zda platit, či neplatit koncesionářské poplatky mezi ně neplatí. Tedy alespoň potud, pokud zůstaneme pouze u názoru s tím, že ostatní mohou mít názor opačný.

Proč nás tolik baví sledovat úpadek světa?

05.10.2026, RC Monitor 18/2026

Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.

Proč má Maria v katolické víře výjimečné místo?

18.09.2026, RC Monitor 17/2026

V každém katolickém kostele ji najdeme. Někdy stojí nenápadně v boční kapli, jindy hrdě blízko oltáře, někdy pod křížem s tváří plnou bolesti nebo naopak s úsměvem a Ježíškem v náručí. Pro mnoho lidí představuje něhu, mateřství, čistotu nebo zdroj útěchy. A přece právě Maria bývá jedním z důvodů, proč lidé katolické víře nerozumí, převážně naši protestanští přátelé.

O hladu a halucinacích: jak fáze hladovění popisují upadající Západ

06.11.2026, Community in Mission

Vzhledem k mimořádně žalostnému stavu toho, co ještě zbývá ze západní kultury a křesťanstva, může být užitečné podívat se na současnou situaci optikou jednotlivých fází hladovění. Fyzický hlad je vážný problém a máme povinnost pomáhat těm, kdo hladoví a trpí podvýživou. V dnešní době je však ještě rozšířenější hlad duchovní, ne-li přímo hladovění. Stejně jako tomu je v případě fyzického hladu, zdrojem tohoto duchovního strádání není Bůh, který nám dává hojnost milosti a pravdy; tím zdrojem jsme my sami. Je jisté, že jde o zvláštní druh hladovění, neboť si ho z velké části způsobujeme sami. A co víc, zdá se, že se již nachází v pokročilém stadiu.

Proměny šatníku posledních desetiletí a svatební standard: Jdeš na svatbu?

25.09.2026, RC Monitor 17/2026

Když jsem jako mladý muž začal pracovat v top managementu strojírenské firmy, bylo to po stránce oblékání relativně náročné. Firemní dress code vyžadoval od odborného ředitele nosit denně styl business, tj. světlou košili, vázanku, sako, společenskou obuv. Myslím, že někdy kolem roku 2010 nastal zlom – na konferencích a jiných byznysových setkáních muži sundali kravaty, nastoupil business casual. V letech před covidem potom přišel smart casual – najednou se dalo na konferenci přijít v džínách a ležérním saku, a bylo to výrazně pohodlnější. V posledních letech navíc zčásti vymizely i společenské boty, stačí značkové tenisky, zpravidla ty s bílým okrajem. Nestranný nadnárodní pozorovatel by to snad nazval amerikanizací. Výjimkou jistě trvale zůstávají některé byznys sektory, kde dojem souvisí s důvěryhodností, na prvním místě uveďme advokátní kanceláře.

Rodokmen Ježíše Krista

16.09.2026, RC Monitor 17/2026

Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.