Rusové až příliš dobře znají státem podporované násilí. Není divu, že nesnáší potraty

03.11.2016, LSN

Komentář: Moskevský patriarcha Kirill je mezi 300 000 signatáři nové pro-life petice. Nedávno jsem psal o ruské revoluci a násilí komunistů a ohromila mě zpráva, že více než 300 000 Rusů podepsalo petici vyzývající k „ukončení legálního vraždění nenarozených dětí“. Pro-life organizace ve Velké Británii slovní spojení „legální vražda“ nepoužívají. Mám podezření, že hlavně kvůli tomu, že tato formulace by pro lidi u nás už nebyla stravitelná; mohla by být dokonce protiprávní a interpretována jako „zločin z nenávisti“.

Rusové nejsou tak hákliví. Vytrpěli 70 let státem podporovaného násilí všeho druhu – vůči politickým disidentům, nevinným lidem, kteří se ocitli na nesprávné straně zákona, a vůči nenarozeným dětem – a už toho mají plné zuby. Autoři petice hodlají získat milion podpisů.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Oživená ruská pravoslavná církev petici silně podporuje: Mezi jejími signatáři je moskevský patriarcha Kirill. Petice rovněž vyzývá k zákazu abortifacientní antikoncepce (postkoitální pilulky), kterou organizátoři nazývají „aktem podobným pohanskému obětování dětí“. Varují též ruskou společnost, která se zdá být mnohem více duchovní než ta naše, že potrat, kromě toho, že způsobuje snižování populace, má za důsledek „ztrátu Božího požehnání“.

To nejsou slova, která by se Angličanům snadno říkala – nebo aspoň ne na tak emocionálně vypjaté téma, jako je potrat. Nemáme rádi, když se na veřejnosti mluví o Bohu. Kdysi jsem se zeptal přítele, který vyrostl v Tasmánii, jaká je jeho země. Odpověděl, že ještě žije ve stínu svých temných dějin (Tasmánští bílí osadníci v 19. století doslova vyhubili původní domorodé obyvatelstvo.) Tehdy mě napadlo, že něco podobného Jungovu pojmu „kolektivní nevědomí“ může infikovat celou zemi – to, co křesťané nazývají „hříchy otců“.

V Rusku se plápolající „kolektivní vědomí“ postupně proměňuje v silnou revoltu proti násilné, bezbožné společnosti, kterou přetrpěly předchozí generace Rusů. P. James Rosselli to zdůraznil v komentáři o Ruské pravoslavné církvi mimo Rusko, když napsal: „Trvá dlouhou dobu, než světlo konečně překoná 70 let krutě vnucovanou temnotu, ale... církev vzkvétá a roste. A ,Svatá Rus‘ se znovu probouzí.“

My jsme v naší zemi netrpěli tak, jak trpěli Rusové. Někdy lze jen prostřednictvím utrpení pochopit, co je v životě skutečně důležité.

Další články

Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.