08.12.2016, Kathnet
Čtyři kardinálové (Walter Brandmüller, Raymond Burke, Carlo Caffarra, Joachim Meisner) napsali dopis papeži Františkovi z pastýřských obav a s největší úctou k Petrovu úřadu, zdůraznil Burke. Papež je základem jednoty biskupů a všech věřících, ocitoval Druhý vatikánský koncil.
Jako biskupové se zodpovídají věřícím, jako kardinálové jsou nejdůležitějšími papežovými poradci. Kdyby mlčeli k těmto zásadním otázkám vyplývajícím z textu „Amoris laetitia“, pak by této své zodpovědnosti nedostáli, vysvětlil Burke.
Jejich dopis tudíž nemá být chápán jako stanovisko v politickém sporu mezi „konzervativními“ a „liberálními“ silami v Církvi. Zde jde prostě o pravdu. Čtyři kardinálové jen chtěli vysvětlit, co Církev vždy učila a praktikovala. Odpovědi na tyto otázky jsou důležitým klíčem k interpretaci „Amoris laetitia“, řekl kardinál.
Co budete dělat, když papež František nebude na váš dopis nadále reagovat nebo poskytne odpověď neslučitelnou s tradicí Církve? otázal se Edward Pentin. V tom případě by museli přístoupit k zřídka vykonáváné praxi a papeže korigovat, odpověděl Burke. Tradice je závazná. „Církevní autorita existuje pouze ve službě tradice,“ řekl doslova a citoval apoštola Pavla: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Gal 1,8)
19.04.2025, RC
„Smrt byla odstraněna vzkříšením, neboť jako když slunce zažene tmu, tak Kristus svým vzkříšením zničil smrt.“ - Svatý Atanáš Alexandrijský (†373), O vtělení Slova, 27
09.07.2025, Crisis Magazine
Bůh viděl, že všechno, co stvořil, je dobré. Jako křesťané se z tohoto dobra radujeme. Těšíme se z krásy Slunce a Měsíce, z vůně rozkvetlého olivovníku, z chuti masa, ptactva a obilí, z nápojů, které povznášejí našeho ducha, z manželského svazku, který plodí nový život. Všeho s mírou, říkáme, střídmost nevyjímaje. A i když se ke střídmosti stavíme poněkud moralisticky, máme pravdu, když říkáme, že Bůh nám dal dobrotu svého stvoření jako cestu milosti, díky níž se my sami stáváme dobrými.
22.04.2025, The European Conservative
Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.
05.03.2025, RC Monitor 4/2025
Po Novém roce jsem si všiml řady článků, které řešily otázku, jak si v roce 2025 udržet pocit štěstí. Vědecké studie zjistily, že štěstí má tři hlavní pilíře: přátelství, žití v přítomném okamžiku a dobrovolnictví. Ty prý dokážou přeprogramovat náš mozek na optimističtější vlny.
24.03.2025, RC Monitor 5/2025
„Svátost Kristova těla a jeho krve ať nám slouží k věčnému životu“ (modlitba kněze po Beránku Boží). „Kéž přijetí tvých svatých svátostí, Pane, není mi k soudu ani odsouzení, ale k uzdravení duše i těla“ (z řeckokatolické liturgie).
23.05.2025, RC Monitor 9/2025
V několika následujících číslech vám přineseme ukázky z knihy pomocného biskupa v nizozemském ’s-Hertogenboschi Roba Mutsaertse Gewoon Over Geloof (Prostě o víře): Mám dojem, že v církevních kruzích mnoho lidí ustrnulo v sedmdesátých letech. Pořád v nich poznávám spoustu tehdejších prvků. To samo o sobě působí tragicky. Snažit se být moderní tím, že zůstanu v sedmdesátých letech? Podivný druh retromodernismu.