Kardinál Burke: Autorita existuje pouze ve službě tradice

08.12.2016, Kathnet

Dopis čtyř kardináků papeži Františkovi s žádostí o vyjasnění pěti nejasných bodů v Amoris laetitia je třeba vnímat jako záležitost lásky k bližnímu, jednoty a pastýřské péče, nikoli jako politické stanovisko. Raymond kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů a jeden ze signatářů dopisu papeži, to řekl v rozhovoru s Edwardem Pentinem pro National Catholic Register.

Ohledně těchto pěti bodů panuje „obrovský zmatek“ na všech úrovních Církve. Církev je v těchto otázkách de facto rozdělena. Kněží a biskupové by tyto základní morální otázky zodpovídali různě. Setkává se s tím „kdekoli, kam přijde“, řekl doslova. „Kněz odporuje jiným kěžím, biskupové nesouhlasí s kněžími, biskupové si vzájemně odporují,“ pokračoval. To je v rozporu s podstatou katolické církve, kritizoval kardinál.

Čtyři kardinálové (Walter Brandmüller, Raymond Burke, Carlo Caffarra, Joachim Meisner) napsali dopis papeži Františkovi z pastýřských obav a s největší úctou k Petrovu úřadu, zdůraznil Burke. Papež je základem jednoty biskupů a všech věřících, ocitoval Druhý vatikánský koncil.

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Jako biskupové se zodpovídají věřícím, jako kardinálové jsou nejdůležitějšími papežovými poradci. Kdyby mlčeli k těmto zásadním otázkám vyplývajícím z textu „Amoris laetitia“, pak by této své zodpovědnosti nedostáli, vysvětlil Burke.

Jejich dopis tudíž nemá být chápán jako stanovisko v politickém sporu mezi „konzervativními“ a „liberálními“ silami v Církvi. Zde jde prostě o pravdu. Čtyři kardinálové jen chtěli vysvětlit, co Církev vždy učila a praktikovala. Odpovědi na tyto otázky jsou důležitým klíčem k interpretaci „Amoris laetitia“, řekl kardinál.

Co budete dělat, když papež František nebude na váš dopis nadále reagovat nebo poskytne odpověď neslučitelnou s tradicí Církve? otázal se Edward Pentin. V tom případě by museli přístoupit k zřídka vykonáváné praxi a papeže korigovat, odpověděl Burke. Tradice je závazná. „Církevní autorita existuje pouze ve službě tradice,“ řekl doslova a citoval apoštola Pavla: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ (Gal 1,8)

Další články

Tři lekce od Eriky Kirkové

20.02.2026, Catholic Culture

Prohlášení Eriky Kirkové o tom, že vrahovi svého manžela odpustila, bylo za dlouhou dobu největším projevem oslavy Boha ze strany veřejně známé osobnosti. Kromě jejího hrdinského příkladu odpuštění, který mluví sám za sebe, se od ní, myslím, můžeme naučit ještě dvě další věci. V jednom rozhovoru řekla, že nechce být vtažena do snah o to, aby vrah jejího manžela dostal trest smrti.

Papež Lev poklekl na prahu Svaté brány a ukončil jubileum

19.01.2026, Aleteia

Do Říma přišlo pro milosti Jubilea přibližně 32 000 000 lidí. Jsme zváni, abychom pokračovali v naději. Papež Lev XIV. zavřel Svaté dveře baziliky svatého Petra 6. ledna 2026 v 9:41, čímž uzavřel 28. jubileum v dějinách katolické církve.

Bojíte se pekla? Už v něm jste, aniž o tom víte. Škoda, že jsme tady

12.03.2026, RC 4/2026

Když v roce 2006 vyšla Benatarova kniha Nebýt či být. O utrpení, které přináší příchod na tento svět, vyvolala v akademických kruzích i mimo ně nebývalý ohlas. Do té doby snad žádný myslitel nevěnoval tak velké systematické úsilí tomu, aby prokázal nesmyslnost lidské existence. David Benatar vychází ze základního faktu nahodilosti lidského života, tedy z vědomí, že sice existujeme, ale nikoliv nutně. Mohli jsme totiž také nebýt a z této neexistence, která byla ostatně mnohonásobně pravděpodobnější než naše existence, jsme byli vrženi do nehostinného světa, v němž jdeme vstříc nepředvídatelnému a mnohdy naprosto brutálnímu osudu.

Pedagogika touhy

25.03.2026, RC Monitor 5/2026

Aristoteles označil člověka za tvora společenského – zoon politikon. A je to pravda, bez vztahů nelze žít ani růst. Přesto se zdá, že ještě hlubší vrstvou lidské existence je touha. Dříve než člověk vstoupí do polis, už po něčem sahá. Dříve než si věci vyloží rozumem, už je miluje – nebo odmítá. Člověk je bytost, která je neustále nasměrovaná k nějakému dobru, skutečnému, či domnělému. Chtě nechtě je člověk také živočich touhy – zoon epithymetikon. Postní doba tuto skutečnost nemilosrdně odhaluje. Když si člověk něco odřekne, neodhalí se jen síla či slabost vůle. Odkryje se struktura srdce. Jak rychle hledáme útěchu, jak těžko snášíme prázdnotu, jak instinktivně zaplňujeme každé ticho hlukem, obrazem, činností. Náhle se ukáže, že půst není především o odříkání si masa nebo dezertu ani o disciplíně. Je o touze.

Jak se z liberála stal postupem času sociální inženýr

11.02.2026, syrzdarma.cz

Liberál byl v 18. století někdo, kdo byl přesvědčen, že práva jednotlivce mají přednost před státními zásahy bez ohledu na to, jak ušlechtilé jsou cíle státu. Pak se to zvrtlo a objevila se skupinová práva. Držitel medaile od Václava Havla za podporu disidentů v bývalém Československu, anglický filozof Roger Scruton, zemřel v roce 2020. Napsal desítky knih. V knize Výhody pesimismu: A nebezpečí falešných nadějí, v originále The Uses of Pessimism: And the Danger of False Hope, se zamýšlí nad tím, proč jsou najednou práva jednotlivce bezcenná tváří v tvář skupinovým právům, která se množí geometrickou řadou.

Víra zkoušená ohněm: pohled na biblický základ očistce

07.11.2025, National Catholic Register

Argumenty pro očistec jsou biblické a analogické, zakotvené v Božím plánu očistnou láskou očistit duše pro nebe. Katolíci a protestanti se shodují na tom, že každý, kdo je spasen, je zachráněn Boží milostí skrze pouhou víru, jako výsledek toho, že se za nás náš Pán Ježíš obětoval na kříži a vykoupil nás svou smrtí, že vyvolení, kteří jdou do nebe, jsou k tomu předurčeni Bohem, a (kromě kalvinistů) také na tom, že na přijetí této milosti spolupracujeme svou svobodnou vůlí.

načíst další

Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.