28.02.2025, National Catholic Register
Teď jsem katolík
Do katolické církve mě vtáhla právě Eucharistie, což by se nemohlo podařit ani sebevětší dávce apologetiky, dějepisu, důkazů, biblistiky ani čehokoli jiného, protože Eucharistie je něco hmatatelného – Kristus na kříži a vzkříšený z mrtvých, přitahující všechny lidi k sobě. Věda může přesvědčit intelekt, ale k posunutí fyzického těla je třeba fyzická síla. Eucharistie je hmatatelný předmět, který stále víc působí na všechny, kdo chápou, čím – nebo ve skutečnosti kým – hostie doopravdy je.
Vím, že můj příběh není ojedinělý. Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Nejprve si uvědomíme, že jsme některé texty Písma četli určitým prizmatem nebo jsme je prostě ignorovali. Zejména Kristova slova při poslední večeři v 6. kapitole Janova evangelia a několik textů od sv. Pavla. Potom se dozvíme o pravém významu těch slov. Obvykle díky četbě církevních otců zjistíme, že křesťané vždycky věřili ve skutečnou přítomnost Krista v Eucharistii a pak vroucně zatoužíme přijímat ho.
Obnova srdce
Jinými slovy, prožíváme u sebe eucharistickou obnovu. Příliv konvertitů ke katolictví je obrodou sám o sobě a zdá se, že probíhá už desítky let.
Katolická církev se nyní nachází v roce eucharistické obnovy a troufl bych si říct, že bývalí protestanti mají určitou zkušenost s tím, jak taková obnova vypadá, přinejmenším na úrovni srdce člověka. Netvrdím, že všichni nutně známe plnou hloubku významu, krásy, dobroty, procítění a lásky Eucharistie. Myslím, že mohu bezpečně říct, že část naší obnovy spočívá v poznání, že tajemství Eucharistie nikdy nemůžeme plně poznat, protože by to znamenalo plně poznat Ježíšovo srdce.
Obnova nespočívá především v poznání, avšak poznání je místem, kde může osobní obnova začít. Nás bývalé protestanty Eucharistie magneticky přitahovala, protože jsme uvěřili, že Ježíš je opravdu přítomný, ale nejen proto, že jsme tomu uvěřili. Například jsem mohl být ve své teologii katolíkem a zůstávat mimo Církev, ale to poznání spolu s upřímnou touhou setkat se s Kristem mě vtáhlo dovnitř.
Chceme být blízko Ježíši; chceme být v jeho přítomnosti; chceme, aby se nám ukázal; chceme, aby nás viděl; chceme hmatatelně prožívat pohled na něho; chceme se podílet na jeho božském životě; chceme ho správně uctívat; chceme vidět jeho lásku. To všechno by bylo víc než dost, mnohem víc, než oč by se příslušníci hříšné rasy vůbec odvážili prosit. Avšak Ježíš, nad a mimo naše nejsmělejší naděje, chce, abychom to všechno měli, a chce, abychom ho konzumovali – abychom jedli jeho Tělo a pili jeho Krev.
Ne každý z nás bývalých protestantů prožil tuto eucharistickou obnovu stejně, ale nějakým způsobem jsme ji prožili všichni. Poznali jsme, že to, co je příliš dobré, než aby to mohla být pravda, ve skutečnosti pravda je, a když jsme tu drahocennou perlu našli, jsme ochotni všechno, u některých z nás včetně naší práce, vyměnit za to jediné – za Ježíše.
Matt D’Antuono
Přeložila Alena Švecová
09.01.2025, Crisis Magazine
Naše kultura založená na obrazovkách je plochá a časově omezená, naprosto imanentní, v jistém smyslu velmi pomíjivá. Žádná z těchto vlastností nepřispívá k otevřenosti vůči transcendenci.
24.02.2025, RC Monitor 3/2025
Světový den nemocných, který připadá na svátek Panny Marie Lurdské, je připomínkou toho, že nikdo není ve svém utrpení sám. Kde je bolest, tam je Kristus. A kde je Kristus, tam je naděje. Povzbuzujme se navzájem, podejme pomocnou ruku a nesme světlo Kristovy lásky tam, kde ho nejvíce potřebují.
10.03.2025, RC Monitor 4/2025
Náš život je tak trochu prašný, nemyslíte? Představuji si to takto: pokud moje matka někdy v létě 1968, v době Pelíšků a Vln, snědla třeba mrkev, některé atomy z pole, na kterém ta mrkev vyrostla, se prostřednictvím její dělohy a placenty, popř. později jejím mateřským mlékem, možná dostaly do mého těla. Takže se možná staly součástí mé malé dětské ručičky. Celý život však dýcháme, jíme, pijeme, vydechujeme a vyměšujeme atd., takže když se na svou ruku podívám dnes, tvoří ji jiné atomy, než byly v ručičce mého předškolního věku.
26.02.2025, The Catholic Thing
V poslední době trávím celkem dost času s pohany. Ne s moderními požitkářskými, falešně idealistickými, nezajímavými pohany všude kolem nás, zvlášť na našich univerzitách, nýbrž s dávnými – skoro až příliš zajímavými – houževnatými hledači pravdy a dobra.
17.03.2025, RC Monitor 5/2025
Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.
14.05.2025, poutkm.cz
V sobotu 24. května 2025 se na Svatém Hostýně uskuteční Jubilejní pouť křesťanských médii. Redakce RC Monitoru se účastní také. Událost, která propojí víru, média a společenství, přinese bohatý program pro novináře, tvůrce, rodiny i širokou veřejnost. Nenechte si ujít tuto událost na významném mariánském poutním místě. Záštitu nad akcí převzal litoměřický biskup Mons. Stanislav Přibyl, předseda Rady sdělovacích prostředků ČBK.