Proč jsem se stal katolíkem? Odpověď je Eucharistie

28.02.2025, National Catholic Register

Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Při svém pokusu prokázat nesprávnost katolicismu jsem si jen ověřil jeho správnost. S manželkou jsme byli členy jedné evangelikální „nedenominační“ církve a pracoval jsem na protestantské střední škole. Věděl jsem, že kdybych se připojil ke katolické církvi, nemohl bych na té škole dál působit. Vzpomínám si, jak jsem jeden týden seděl na bohoslužbě a říkal si: „Ve své teologii můžu být katolíkem a přitom dál chodit sem do protestantského sboru.“

Naštěstí jsem uviděl, jak je tato, ve skutečnosti hloupá, myšlenka nesmyslná. Uvědomil jsem si, že je nelogické věřit učení katolické církve, a přitom neuctívat Boha na mši svaté. Pokud věřím, že učení Církve je pravdivé, pak věřím, že Eucharistie je opravdu tělo a krev Ježíše Krista. A jestliže tomu věřím, proč bych se měl něčím, ať je to cokoli, nechat o Eucharistii připravit?

Teď jsem katolík
Do katolické církve mě vtáhla právě Eucharistie, což by se nemohlo podařit ani sebevětší dávce apologetiky, dějepisu, důkazů, biblistiky ani čehokoli jiného, protože Eucharistie je něco hmatatelného – Kristus na kříži a vzkříšený z mrtvých, přitahující všechny lidi k sobě. Věda může přesvědčit intelekt, ale k posunutí fyzického těla je třeba fyzická síla. Eucharistie je hmatatelný předmět, který stále víc působí na všechny, kdo chápou, čím – nebo ve skutečnosti kým – hostie doopravdy je.

Vím, že můj příběh není ojedinělý. Téměř všichni protestantští konvertité v příběhu o svém obrácení dosvědčují moc Eucharistie. Nejprve si uvědomíme, že jsme některé texty Písma četli určitým prizmatem nebo jsme je prostě ignorovali. Zejména Kristova slova při poslední večeři v 6. kapitole Janova evangelia a několik textů od sv. Pavla. Potom se dozvíme o pravém významu těch slov. Obvykle díky četbě církevních otců zjistíme, že křesťané vždycky věřili ve skutečnou přítomnost Krista v Eucharistii a pak vroucně zatoužíme přijímat ho.

Obnova srdce
Jinými slovy, prožíváme u sebe eucharistickou obnovu. Příliv konvertitů ke katolictví je obrodou sám o sobě a zdá se, že probíhá už desítky let.

Katolická církev se nyní nachází v roce eucharistické obnovy a troufl bych si říct, že bývalí protestanti mají určitou zkušenost s tím, jak taková obnova vypadá, přinejmenším na úrovni srdce člověka. Netvrdím, že všichni nutně známe plnou hloubku významu, krásy, dobroty, procítění a lásky Eucharistie. Myslím, že mohu bezpečně říct, že část naší obnovy spočívá v poznání, že tajemství Eucharistie nikdy nemůžeme plně poznat, protože by to znamenalo plně poznat Ježíšovo srdce.

Obnova nespočívá především v poznání, avšak poznání je místem, kde může osobní obnova začít. Nás bývalé protestanty Eucharistie magneticky přitahovala, protože jsme uvěřili, že Ježíš je opravdu přítomný, ale nejen proto, že jsme tomu uvěřili. Například jsem mohl být ve své teologii katolíkem a zůstávat mimo Církev, ale to poznání spolu s upřímnou touhou setkat se s Kristem mě vtáhlo dovnitř.

Chceme být blízko Ježíši; chceme být v jeho přítomnosti; chceme, aby se nám ukázal; chceme, aby nás viděl; chceme hmatatelně prožívat pohled na něho; chceme se podílet na jeho božském životě; chceme ho správně uctívat; chceme vidět jeho lásku. To všechno by bylo víc než dost, mnohem víc, než oč by se příslušníci hříšné rasy vůbec odvážili prosit. Avšak Ježíš, nad a mimo naše nejsmělejší naděje, chce, abychom to všechno měli, a chce, abychom ho konzumovali – abychom jedli jeho Tělo a pili jeho Krev.

Ne každý z nás bývalých protestantů prožil tuto eucharistickou obnovu stejně, ale nějakým způsobem jsme ji prožili všichni. Poznali jsme, že to, co je příliš dobré, než aby to mohla být pravda, ve skutečnosti pravda je, a když jsme tu drahocennou perlu našli, jsme ochotni všechno, u některých z nás včetně naší práce, vyměnit za to jediné – za Ježíše.

Matt D’Antuono
Přeložila Alena Švecová

Další články

Bez Evropanů nemá Evropa budoucnost

22.04.2025, The European Conservative

Politika na podporu porodnosti je nezbytná, ale nestačí: kultura, která uvěřila, že nejvyšším cílem je individuální štěstí, míří k zániku. Celosvětová populační krize – tedy prudký pokles porodnosti, který zasáhl téměř všechny země světa, s výjimkou (zatím) subsaharské Afriky – je možná největší hrozbou, které civilizace čelí. Jenže o ní téměř nikdo nechce mluvit. Ale to vlastně není tak docela pravda. V Evropě, kde porodnost už dlouhá léta nedosahuje úrovně prosté reprodukce, se političtí představitelé tomuto tématu nemohou vyhnout. Problém spočívá v tom, že většina z nich chce říkat a slyšet jen jedno: že jediným možným řešením je masová migrace z plodnějších zemí.

Kde jsou muži, kteří by odpověděli na Boží volání?

28.05.2025, The American Spectator

Muže neinspiruje diverzita, rovnost ani inkluze. Ať už tyto hodnoty představují cokoli, rozhodně to nejsou mužské vlastnosti. Mladí muži dnes zkrátka nemají ambice stát se kněžími – rozhodně ne v takovém počtu jako dříve. Podle vatikánské publikace Annuarium Statisticum Ecclesiae dochází v posledních dvanácti letech k trvalému poklesu počtu kněžských povolání. V roce 2023 bylo na celém světě jen 106 495 seminaristů, což je pokles oproti 108 481 v roce 2022. Od roku 2011 klesl počet mužů připravujících se na kněžství téměř o 12 %, přičemž od roku 2019 zájem poklesl o více než polovinu. Proč dnes tak málo mužů odpovídá na povolání ke kněžství?

K otázce udílení svátosti svěcení ženám

21.03.2025, RC Monitor 5/2025

Trocha teorie na úvod: Svátost svěcení má tři stupně. Každý stupeň svěcení je svátostí. Proto je velmi nepřesné a zavádějící pojmenování svátost kněžství. Jedná se pouze o lidové označení této svátosti, plynoucí z toho, že se nejčastěji uděluje svátost svěcení ve stupni kněžském.

Poděkování za krev života

27.12.2024, RC Monitor 24/2024

Dovolte, prosím, abych se vám představil. Jmenuji se Petr Piťha a je mi 86 let. Jsem emeritním profesorem dějin a teorie kultury na Karlově Univerzitě a emeritním proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.

Svatý Jan Nepomucký a úloha církve ve společnosti

16.05.2025, RC Monitor 9/2025

Demokracie a svoboda, to jsou dnes často diskutované pojmy. Někde v hloubi lidského srdce toužíme po svobodě a chceme s druhými vytvořit takovou společnost, ve které bychom se cítili svobodni. Společnost, jež by byla postavena na spravedlivých zákonech, které budou dodržovány nebo aspoň respektovány.

Liturgické vzpomínky stárnoucího faráře

17.03.2025, RC Monitor 5/2025

Změna (či úprava, jak chcete) ritu mše svaté vstoupila v účinnost o první neděli adventní 30. listopadu 1969. Někde se na to připravovali s dychtivostí, jinde s nechutí, ne-li docela věcnými výhradami. Já tomu tehdy jako čtrnáctiletý ještě tak moc nerozuměl, ale připadlo mi divné, když se v sobotu 29. listopadu po ranní mši svaté misál odnesl s tím, že už nebude potřeba. Jak to? říkal jsem si už tehdy. Po nějaké době to vyjádřil kardinál Ratzinger mnohem fundovaněji: není přece možné, aby to, co ještě včera bylo tím správným, ba jediným, se nyní považovalo za škodlivé a touha po tom za něco nepatřičného? Leč byli jsme vycepování k poslušnosti, a tak se začalo „po novu“.

načíst další

Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.