02.05.2025, syrzdarma.cz
Prvním cílem Abú Bakra se stal Irák, který v té době ovládali Peršané, po staletí rivalové říše římské. Slavný muslimský vojevůdce, který dostal přezdívku Alláhův meč a jehož jméno dodnes nese tank vyráběný v Pákistánu, říši Peršanů rychle dobyl.
První velká porážka
Po dobytí Iráku se muslimská armáda obrátila na sever. V bitvě u řeky Jarmúk na území dnešní Sýrie rozdrtila velkou armádu byzantské říše. Vítězství jí otevřelo cestu na celý Blízký východ včetně Jeruzaléma. Podle některých historiků by svět vypadal jinak, kdyby v bitvě u Jarmúku v roce 636 nebyla křesťanská armáda poražena na hlavu.
Dalším na řadě byl Egypt. Dvacet let po vzniku islámu ukončila Mohamedova vojska tisíc let trvající římskou a křesťanskou nadvládu v Egyptě a vstoupila do Alexandrie. Cesta do severní Afriky byla otevřená.
Evropa na dohled
Necelých osmdesát let od smrti proroka Mohameda se muslimská armáda dívala přes mořskou úžinu na Gibraltar. Psal se rok 711. Během několika let ovládl islám většinu Pyrenejského poloostrova a přesně sto let od prorokovy smrti měli islámští bojovníci téměř na dohled Paříž. Bitva, která navždy zastavila jejich pochod Evropou z tohoto směru, se odehrála zhruba 250 km jižně od Paříže v roce 732 u města Tours. V bitvě zvítězil franský vévoda Karel Martel, jehož vnukem byl první římský císař Karel Veliký.
V 9. století dobyli muslimové ze severní Afriky části Itálie a v roce 846 vyplenila jejich vojska baziliku svatého Petra v Římě.
Konec křesťanské vlády v Malé Asii
Hrází proti muslimské expanzi na východě Evropy byla byzantská říše, která vznikla ve 4. století po Kr. rozdělením říše římské na její západní a východní část. V bitvě u Jarmúku sice ztratila vládu na Blízkém východě a ve svatém městě Jeruzalémě, ale ovládala v podstatě celé území dnešního Turecka. To se změnilo v roce 1071, kdy v bitvě u Mantzikertu turecký hrdina Alp Arslan na hlavu porazil byzantského císaře Romanose. Bitva u Mantzikertu, jejíž výročí si Turci připomínají každý rok, znamenala konec křesťanského vlivu v Turecku.
Muslimská vojska zahájila masakr původních křesťanských obyvatel a na konci 11. století se zastavila v nepříliš velké vzdálenosti do hradeb Konstantinopole, dnešního Istanbulu.
Křížové výpravy
V reakci na masakry křesťanů v Malé Asii po jejím dobytí svolal papež Urban II v roce 1095 shromáždění v Clermontu, kde vyzval k obraně křesťanů na východě. Po jeho apelu se první křížová výprava vydala z Evropy na pomoc byzantské říši.
Celkem bylo křížových výprav z Evropy vypraveno podle různých historických zdrojů šest až deset a probíhaly po dobu dvou set let. Během první křížové výpravy se podařilo znovu dobýt Jeruzalém a na dobytých územích založit takzvané křižácké státy. Celkem byly čtyři, z nichž nejvýznamnější bylo Jeruzalémské království, které zabíralo zhruba území dnešního Izraele a části Jordánska a Sýrie.
Postupně všechny křižácké státy padly zpět pod muslimskou nadvládu. Posledním bylo Jeruzalémské království, jehož konec se datuje do roku 1291, kdy muslimská vojska dobyla poslední tři templářské pevnosti.
Tím skončil po více než jednom tisíciletí křesťanský vliv na Blízkém východě.
Post scriptum
Na západě Evropy ukončil islámskou invazi Karel Martel v roce 732 n.l. Na východě zachránil Evropu polský král o více než 951 let později, když v bitvě u Vídně, která započala 11. září roku 1683, porazil muslimská vojska Kary Mustafy.
David Tolar
13.01.2025, The Catholic Thing
Stále častěji zjišťuji, že nejméně tolerantní lidé, se kterými se setkávám, jsou právě ti, kteří se neustále ohánějí slovem „tolerance“. Neměli bychom to považovat za pokrytectví. Není to jako chování farizeů, kteří si dávají záležet na tom, aby každý viděl, jak dávají almužnu. Tím z dobročinnosti dělají divadelní představení, aby si vysloužili chválu lidí, a pokud stojí především o ni, pak ji také dostanou. „Odpovídající odměnu,“ jak píše Milton, „prázdnou jako jejich skutky.“
03.04.2025, RC Monitor 6/2025
Nedávné slavnosti sv. Josefa a Zvěstování Páně, jsou připomínkou nejen významné události pro naši spásu a Pěstouna Páně, ale také nám okrajově připomínají, že jaro, alespoň to astronomické, je tady, a kdo si nenatrhal včas kočičky, bude mít na Květnou neděli v průvodu odkvetlé kocoury. Ale to není to nejdůležitější, kočičky se dají nahradit jakoukoli jinou větví nebo palmovým lupenem zakoupeným v květinářství.
20.01.2025, RC Monitor 1/2025
Když jsem byl malý kluk, brával mě táta s sebou na dlouhé procházky, někdy ulicemi Prahy, jindy krajinou venku. Někdy jsme spolu sedávali s pruty na břehu Sázavy, řeka šuměla a my mlčeli nebo si tiše povídali, dodnes vím, jak řeka voněla. Letos o Vánocích se mi vybavila jedna tátova raná vzpomínka.
27.12.2024, RC Monitor 24/2024
Dovolte, prosím, abych se vám představil. Jmenuji se Petr Piťha a je mi 86 let. Jsem emeritním profesorem dějin a teorie kultury na Karlově Univerzitě a emeritním proboštem Kolegiátní kapituly Všech svatých na Hradě Pražském.
21.05.2025, RC Monitor 9/2025
Kázání Mons. Stanislava Přibyla CSsR v pražské katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v sobotu 26. dubna 2025: Milí přátelé, je krásné, že se můžeme sejít na mši svatou v tento den, kdy se koná Pochod pro život. Současně prožíváme velikonoční oktáv, tedy vlastně takové prodloužené intenzivní slavení Velikonoc a ještě je dnes den, kdy se svět loučí s papežem Františkem.
21.04.2025, Vatican News
Jeho Eminence kardinál Farrell dnes se zármutkem oznámil úmrtí papeže Františka těmito slovy: „Drazí bratři a sestry, s hlubokým zármutkem musím oznámit úmrtí našeho Svatého otce Františka. Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do domu Otce. Celý svůj život zasvětil službě Bohu a jeho Církvi. Učil nás žít hodnoty evangelia s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména ve prospěch těch nejchudších a odstrčených na okraj společnosti. S nesmírnou vděčností za jeho příklad opravdového učedníka Pána Ježíše svěřujeme duši papeže Františka nekonečné milosrdné lásce Trojjediného Boha.“