11.01.2017, KN
11. prosince zahynulo více než 25 lidí při bombovém útoku na koptské křesťany během bohoslužby v Káhiře. Desítky věřících byly zraněny, většinou ženy a děti. Co znamená tento útok pro křesťany v Egyptě?
Tento nelidský teroristický čin je těžkou ranou pro křesťany v Egyptě, kteří za vlády prezidenta Abd al-Fattáha as-Sísí viděli jisté známky zlepšení, a proto získávali novou naději. Nová ústava posiluje v některých oblastech náboženskou svobodu. Ale především současné vedení státu projevuje náklonnost vůči křesťanské menšině, třeba tím, že prezident Sísí opakovaně navštívil vánoční bohoslužby koptské komunity v Káhiře.
Prezident také jasnými slovy vyzval muslimské náboženské učence k reformě islámu, aby byl překonán problém s islamistickým násilím. Po nedávném útoku v Káhiře ale následovaly protesty koptských křesťanů vůči vládě, protože ta nedokázala ochránit křesťanskou menšinu před náboženskými extremisty.
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
Ačkoli je takzvaný „Islámský stát“ (IS) v důsledku vojenského protiútoku pod značným tlakem, stále ještě okupuje velké části Sýrie a Iráku. Jaké to má důsledky pro křesťany a další náboženské menšiny?
Jezídi, muslimští šíité, křesťané a příslušníci dalších menšin byli Islámským státem krutě vyhnáni. Například více než 120 000 křesťanů přišlo o domov v Mosulu a okolní Ninivské planině. Odešli z Iráku nebo stále žijí v provizorních přístřešcích, zejména v kurdské části Iráku. Byli a stále jsou silně závislí na podpoře humanitárních organizací jako „Církev v nouzi“. Mnozí z nich silně touží vrátit se do Mosulu nebo na Ninivskou planinu. Předpokladem je, že oblast bude zcela osvobozena od Islámského státu. Ale i po osvobození Mosulu zůstává budoucnost tohoto strategicky důležitého města nejasná. Koalice proti Islámskému státu se skládá z různých aktérů: z iráckých vládních jednotek, šíitských polovojenských sil, kurdských Pešmergů a místních sunnitských kmenů. Zároveň si na Mosul činí nárok Turecko, které ho v minulosti založilo. Po osvobození by mohly vzplanout boje o moc, a Mosul může být ještě dlouho velmi neklidným městem.
Pokud jde o křesťanské osady na Ninivské planině: Ty by musely být nejprve znovu vystavěny. Četné kostely jsou vážně poškozeny, mnoho domů bylo vypleněno a vypáleno. Většina uprchlíků ale nemá na obnovu peníze, jejich úspory jsou již dávno vyčerpány.
Islamistické násilí vůči náboženským menšinám pozorujeme také v některých částech Afriky, zejména v Nigérii. Jaká je tam situace?
Pelster: Při útocích teroristické skupiny Boko Haram bylo od roku roku 2009 zabito nejméně 20 000 lidí, včetně stovek křesťanů v Nigérii. Ještě více jich bylo zraněno. Nejméně dva miliony lidí před terorem uprchly. Boko Haram je jednou z nejnebezpečnějších a nejkrutějších extremistických organizací na světě. Nigerijská armáda nyní proti této teroristické sektě velmi tvrdě postupuje a podařilo se jí vyhnat ji z mnoha měst a vesnic. Přesto islamisté stále dokáží páchat krvavé útoky, naposledy 9. prosince ve městě Madagali v severovýchodní Nigérii. Při tomto útoku bylo zabito nejméně 56 lidí.
Úspěchem je osvobození 21 dívek z Chiboku z rukou Boko Haram, ke kterému došlo v říjnu. Předcházelo mu svízelné jednání mezi vládou a touto teroristickou organizací. V dubnu 2014 extremisté v noci zaútočili na školu a unesli 276 dívek. Většinu z nich tvořily křesťanky. Téměř 60 dívkám se později podařilo uprchnout. Ostatní byly násilně provdány, znásilněny nebo přinuceny konvertovat. Stále zůstává v rukou této teroristické organizace asi 200 dívek.
Podívejme se nyní na Střední východ, na Pákistán, který také trpí islamistickým extremismem. Jak se tam vede křesťanům?
Když se zmíní Pákistán, okamžitě pomyslím na křesťanku Asiu Bibi, která byla v listopadu 2010 odsouzena k trestu smrti oběšením za údajné rouhání – měla se pohrdavě vyjádřit o proroku Mohamedovi. Základem pro to jsou paragrafy o rouhání v pákistánském trestním zákoníku. Za znesvěcení koránu je doživotní vězení, pohrdavé poznámky o proroku Mohamedovi se trestají smrtí oběšením. Často stačí vágní obvinění, aby byl podezřelý zatčen. Mnohdy bývají z rouhání obviňováni příslušníci náboženských menšin, jako jsou křesťané, hinduisté nebo Ahmadiové.
Zatím jsme hovořili výhradně o islámském extremismu. Jak je ještě omezována náboženská svoboda?
Zde je třeba jmenovat Čínskou lidovou republiku, kde žije 70 až 80 milionů křesťanů. Komunistický režim výrazně zvýšil tlak na náboženské komunity v zemi. V dubnu 2016 se pod vedením předsedy strany a prezidenta Si Ťin-pchinga konala pracovní konference Komunistické strany Číny o náboženských záležitostech. Byly vydány nové pokyny pro státní náboženskou politiku. Náboženské komunity by měly být v budoucnu ještě více kontrolovány a řízeny. Si Ťin-pching vyzval náboženské komunity, aby se podrobily pokynům ateistické komunistické strany. Zdůraznil potřebu sinizace, tedy přizpůsobení náboženství socialismu a čínské kultuře. Nekontrolovatelnému vlivu na náboženské komunity ze zahraničí, například vlivu papeže z Říma, musí být bezpodmínečně zabráněno. Členové strany byli nabádáni, aby se nehlásili k žádnému náboženství. Na základě těchto rozhodnutí pravděpodobně vládní represe vůči náboženským komunitám dále porostou.
„Církev v nouzi“ poskytuje několik publikací a článků, které jsou užitečné k hlubšímu proniknutí do problematiky „pronásledovaných a utlačovaných křesťanů“ a k modlitbám za ně.
15.07.2026, Spiritual Direction
Vzhledem k tomu, že už více než deset let pracuji jako pastorační pracovnice s mládeží na plný úvazek, dalo by se předpokládat, že mám disciplinovaný a bohatý modlitební život – ale vždy tomu tak nebylo. Po mnoho let jsem se modlila, kde jsem chtěla a jak jsem chtěla a kdykoli se mi zachtělo. Trvalo mi dlouho, než jsem si našla rytmus modlitby, který by mě skutečně nesl. Ráda bych vám ukázala, jak si takový rytmus vytvořit, aniž byste opakovali mnoho chyb, které jsem udělala já.
13.07.2026, RC Monitor 13/2026
V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.
10.07.2026, ACI Prensa
Papež Lev XIV. v pondělí dne 22. června 2026 ve Vatikánu hájil důstojnost lidského života v každé jeho fázi a varoval před riziky medicíny podřízené technickým nebo utilitárním kritériím. „Žádný lékař by si nikdy neměl dovolit na základě laboratorních algoritmů rozhodovat o životě lidského embrya či starší osoby,“ prohlásil během audience před členy Nadace Jérôme Lejeunea.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.